Tak ten slíbený příběh s varnou konvicí: Satguru Tatrawadarsi dip maha ayur deve alias Radan Chrobok, jak už bylo řečeno, šířil svého času světlo svého osvícení v objektu známém jako Kanál, GNUlab či Bunkr.
Guruovi se nechtělo mýt nádobí a čekat, až se mu uvaří jídlo v hrnku na vařiči. (Mikrovlnka tam, pokud vím, nebyla.) Nacpal uzené kuřecí stehno do varné konvice a držel vypínač zapnutý, dokud se neohřálo. Vodu pak asi ani nevylil, každopádně konvici nevypláchnul, takže když si Yokotashi zalil čaj, zjistil, že má čajovou polévku s vůní uzeného kuřete, a docela běsnil.
Když si kvůli tomu z Tatrawadaršiho dělali legraci na internetu (Exotopedia nebo Hofyland), vystoupil jeho učedník a zastánce (povětšinou to bývala Radanova alterega, ale občas měl kolem sebe skutečně pár lidí, co ho uznávali) a popisoval to jako "energeticky úsporný a rychlý způsob vaření" který Mistr objevil na koleji, kde nebyl žádný vařič a hojně užíval k vaření především párků. (Říct to tehdy Erikovi, asi se ronou stane svatým mučedníkem.)