Zdále se mi, že jsem byl nějakým mladým agentem (skoro jako něco z japonskýho anime). Dostali jsme s bandou nějakou akci.
Bylo o tom se dostat do nějakýho velína a sezbírat tam z konmpů data.
Ten komplex, kde to bylo byl nějakde na kopci, resp haldě, jako bejvá po těžení uhlí.
Ta halda měla nekolik vrstev, ale to nám už bylo známý. Nejeneom teda proto, že jsme to na breefingu nastudovali, ale proto, že jsme tam už párkrát byli.
Bylo nás 5 a každej měl s sebou nějakej kus device. Třeba někdo nějakýho kompa etc.
Museli jsme nahoru rychle, ale opatrně. Byl to celkem fofr než jsme se dostali do posledního "sedla". Teda bylo to tak s vyplazeným jazykem, ale jo. Vlastně to ani sedlo nebylo, ale spíš takovje mikroskopickej výklenek. Vylezli jsme tam, obhlídli situaci a udělali rychlej průnik do velina.
Tam, pokud vím, tak vedly jenom jedny a celkem příkrý schody.
Dostali jsme se tam, kdyždej vytáhl svůj kus hardware, zapojili jsme to vsěchno do kupy a začali tahat data.
Pochopitelně, akce rupla a věděli o nás, takže skoro až jako z filmu už se to venku začalo hemžit a já jsem jako velitel zavelel, až se zbytek teamu ztatí, že to dedělám sám. Věděl jsem, že uspěju.
Poslal jsem je teda pryč a do poslední chvíle jsem byl na velíně, natahl data, veškerej hardware zmenšil (ano naše agentura měla u takovýhle možnosti) a začal pozvolna mizet. Sbali jsem si tedy věci, šel k těm jedinejm dveřím od velína, otevřel je a tam?
Nějakej strašně (až abnostnálně vysokej maník s brejlema).V ksichtu mi připomínal tátu kamaráda a kamarádky z dětství (toho jsem viděl naposled tak když mi bylo 5). Koukal na mě a já na něj.
Ale byl v klidu a nakonec řekl, že mi něco ukáže a že mii něco dá, protože už ho sere, co ta firma dělá.
Podíval se na žebrík, co byl zyvěšenej na schodech vedle (tak logicky žádný schody bejt neměly, ale byly tam :D), začal ten žebřík stahovat dolů a skoro jsem nabyl dojmu, že bych tam měl, lízt, ale to jsem nechtěl, protože to vypadalo tak správně "na závratě a spadneš". Vylezl tam, slezl a podal mi nějakej device, kterej měl strašně malej display a vedle mechanický tlačítka. Ani ne celá klávesnice, spiš numpad a pák základních ovládacích kláves.
)Jak do toho datloval, tak mě zaulajo, jak velký má prsty). Sebrel jsem to, změnšil a dal se na útěk.
Resp. bylo nad Slunce jasný, že útěk nebyl možnej, tak se musel jít schovat. Voli jsem taktiku, že pod Sluncem je největší tma, a tak jsem se schoval někde v nějaký garáži na trámy u stropu. Snad jsme měli i nšjaký cloaking device, nevím. V hlavě mi jelo, že to musím taky udělat tak, aby mi nemohli jít po stopě psi.
Nakonec jsme se teda schoval a čekal. Doopravdy 3 dny. Sen udělal takovej fast forward, ale jo bylo to 3 dny.
Slezl jsem dolů a celkem "klidně" (ale brutálně utahaně) odešel.
Jak jsem lezl t tý haldy, tak jsem tam postal jenej team/jinou bandu, co na mě čekali.
Moc jsem jim neřekl, jenom to, že jdu dolů do školy.
Totiž ta naše organizace byla něco jako i škola na agenty.
Slezl jsem to dolů do (našeho) města a tam to vypadalo moc pěkne. Letní večer, lampy svítily a ulicích další agenti, co tam třeba houfně behali a zdravil mě. Všichni o mě a o misi věděli, tak byl v jejich tvářích vidět údiv a respekt. Někteří zasalutovali.
Dobehl jsem k baru. To byla tak jediná věc, co jsem ve svém stavu chtěl vidět. Prostě si dát panáka a svalit se tam (věděl jsem, že jsem už v bezpečí, tak je to jedno). Došel jsem tam. Sotva stojíc na nohou a s totálně prázdým hrdlem jsem si porušil (jako vždy skotskou). Panáka mi nalili do prázdný patrony od brokovnice. Já ho vypil a složil se.
Pak jsem tak nějak v polokomatu vnímal, jak zavolali doktory, jak mě doktoři naložili a vezli k nám do nemocnice.
Pak jsem se probral. Věděl jsem, že je všechno v pořádku a že budu muset jít ústně předat hláčení.
To jsem předal a nakonec zůstal stát v krásně dřevek obložený místnosti sám. Pak jsem se vzbudil.
#Nedělníšlofíčeknagauči