Zdálo se mi, že s bývalým spolužákem Vladimírem Polívkou jsme měli steak v café imperial, ale měl jsem sračku a nechal si ho zabalit "sebou." Ve snu jsem ještě bydlel s rodiči. Na návštěvě byl elektrikář co nám tam něco spravoval. Rodinná večeeře, matka si nedala říct a i přes nesouhlas otce přizvala elektřikáře ke stolu. "A kávičku nechcete? A čajíček dáme? A víte co, já vám dám tady synův steak, on ho stejně nebude jíst" bez ptaní se mu ho vrazila a elektrikář se do něj s chutí pustil. Moje nasrání bylo nezměrné a i sem se nasranej probudil :D

Zase se mi vrátily noční můry. Na dnešek se mi zdálo, že nám umřela naše mladší kočička (sny o smrti, ty mám skoro každou noc). Přišla ze zahrady, začala si okusovat nožičku a nejspíš si překousla tepnu a umřela. A já věděla, že je to kvůli mně. Protože za prvé jsem ji nezachránila a za druhé to zavinila jedna "zlá" kniha, kterou mám doma. A v tom snu ta kniha byla poškozená a naštvaná, protože jsem ji někomu půjčila a on ji vrátil v tomhle hrozném stavu, takže se mi takhle pomstila.

Takže, žádné knihy nepůjčuji, jasné? :-)

Zdálo se mi, že mám penis a tak jsem ho různě zkoušela, masturbace, sex s oběma pohlavími apod. a ne a ne ejakulovat. A pak mi v tom snu došlo, že to přece nejde, že jsem ženská a cítila jsem se podvedeně.

Zdálo se mi o tom, že jsem hlavičkou na bílé dopisní obálce. Hodně abstraktní sen.

Vzbudila jsem se (ve snu) s pocitem, že někoho objímám, cítím pomalu mizející váhu a hmotu.
Byla jsem ve svém dětském pokoji a pubertální sestra si hrála na posteli s asi šestiletým chlapečkem. Kolem prošel pes, hnědá doga, a zkusil mě olíznout. Já se mohla zvednout jen částečně, spodní polovina těla byla jako ochrnutá, hýbala jsem jen rukama a hlavou, ale měla jsem zvedlý polštář a zjevně to bylo normální?

Sestra prohodila něco o tom, že Velen (nebo Vojen?) doprovodil naší babi domů a Raido dělá snídani. Pak se Tibor zvedl a šel si ke stolu dělat úkoly.
Zeptala jsem se, kdo je Raido.
Sestra se zasmála, jako by to byl hloupý dotaz a pak se zarazila.
V bytě jsme bydlely dvě plus rodiče a malý pes. Přesto jsme dokázaly obě odpovědět, kdo jsou ti zmínění. Ale bylo to zvláštní.

Ve snu jsem si byla naprosto jistá, že: Vojen (nebo Velen?) byl můj nejlepší kamarád od malička, trávil u nás tolik času, že byl součástí domácnosti.
Raido, psaná jako ta runa, byla osoba, kterou jsme našli v útulku a vzali si k sobě. Zpětně bych řekla, že to byla ta doga, ale vnímali jsme ji rozhodně jako mluvící a lidsky myslící. Možná se měnila...
Tibor a Lima byli bratr a sestra, ona tak o rok starší, které jsme v zimě našli ztracené venku a promrzlé, vzali je k sobě a starali se o ně jako o mladší sourozence.

Když nám to došlo, chvíli jsme překvapeně zíraly.
Pak chlapeček u stolu prohodil, že je poznat, když někdo z nich odejde, zmizí jeho vůně z bytu. Naposled se ztratila vůně Limy. Podívala jsem se na Tibora a on na mě a pak řekl, že taky bude muset jít.
Zeptala jsem se, jestli mě může ještě obejmout a když přišel, došlo mi, že to objetí je skoro stejné jako to, co mě probudilo. Lima se před odchodem přišla rozloučit.
Cítila jsem, že Tibor je lehčí a lehčí, ale v hlase a očích neměl strach. Říkal, že to bude v pořádku.
Držela jsem ho pevně a slzy mi tekly proudem.
Než se úplně rozplynul, já se probudila doopravdy.

Zdálo se mi, že mi jeden dávnější milenec, kterýho jsem shodou okolností teď viděla ve Švanďáku hrát v Romeo a Julie, ustřihl v tom snu vlasy na mikádo tak blbě, že jsem mu dovolila jen část a pak se v tom snu na to šla vyspat a zažila velmi reálný sen ve snu, probudila se a ty blbě ustřiženy vlasy tam furt byly. Tak jsem nosila vlasy sepnutý a nešla do školy. A ráno jsem si řekla, že je ještě stříhat radši nebudu, že je mám asi ráda teď dlouhý.

Během mikrospánku v MHD jsem měl snové vnuknutí, že téma další módní sezóny bude "Vánoce 1968". Pokud se chcete vhodným oblečením zásobit už teď, než zdraží, nemáte zač.

byl jsem ubytovan v hotelu, lezel na horni palande a vsiml jsem si, ze po podlaze behaji mysi.
zacal jsem je strilet vzduchovkou (tu si pochopitelne bere do hotelu kazdy).
sundal jsem jich asi sest kdyz prisel majitel co je to tam za hluk.
ukazal jsem mu hromadku mysich ostatku.
byl mega stastny a poprosil me jestli by u me nemohl bydlet chvilku jeho kocour, ze by to sezral a on usetril za granule.
zbytek snu jsme ucili jeho kocoura lovit a zrat mysi.

Zdálo se mi, že nás (skupinku dětí, nevím proč) skrýval vodník, co se už staletí maskuje jako člověk, před nacistama a snaží se nám z toho udělat hru... Abychom nevěděli, co se děje... Většinu času jsme tam chodili se zavázanýma očima a používali triky, například já vedla pár lidí, protože moje magie dělala něco jako sonar (to jak vidí Daredevil ale opravdu vizuálně jako ve filmu, mělo to několik barev podle hloubky a vzdálenosti)...
Mysleli jsme, že nás v tom nechal, ale vodník dělal super komplikované plány a řešil víc věcí. Navíc měnil podobu a dělal iluze na prostředí a skrýval překážky, takže na oči nešlo spoléhat stejně a takhle jeho triky fungovaly na nepřítele a my se postupem času přizpůsobili...

Cool sen, ale spala jsem fakt špatně...

Konečně jsem si vyjel na novém kole, které mám od podzimu a zatím jsem na něm jezdit jen dvě minuty po složení. Z neznámého důvodu se levá šlapka točila mimo osu.

Do snu se mi propsaly válečné konflikty a moje myšlenky na to, že bychom se měli připravit na nejhorší. Takže se mi zdálo o tom, jak se snažím zachránit naše dvě kočičky před invazí tlupy černých, vyhublých koček, které se nám vlámaly do domu, protože utíkaly před válkou. A pak to vygradovalo v můj boj se dvěma cizími, rusky mluvícími muži, co se najednou zjevili u nás v ložnici. Slabší povahy, nečtěte dál. Jednoho jsem podřízla nožem, co jsem měla pod polštářem a druhého ubila krumpáčem, když jsem ho, prchajícího, chytla na zahradě.
No, zjevně jsem dost nebezpečný člověk.

že mě honil tygr a já zaklapl branku, ale protože do ní furt šťouchal čumákem, tak se mi nedařilo zastrčit zástrčku

jsem v lese potkal tři andulky
dvě zelený, jednu modrou
byly tlustý a vypelichaný
ale na prst prilitla jenda

Na začátek chci říct, že mám jednu černou kočku, Tris. Před lety nám ji přivezli jako kotě s její sestrou z vrhu, kterou jsem pojmenovala Yenefer a ta nám po asi roce zdrhla a už se nikdy nevrátila. Koček prý tam bylo víc, ale ostatní jsem nikdy neviděla a rozhodně neměly ode mě jména.


Dneska se mi zdálo, že jsem na chalupě a mám s sebou Tris. A taky je tam sestra.
Strašně jsem řešila balení věcí a otázku, kam dát kočku, aby se dalo cestovat (sestra by mě hodila do Prahy, protože jsme současně byly kousek od Prahy (realita je jiná, ale… prostě sen), ale pak jsem potřebovala ještě vlakem do Brna asi na kolej (realita opět jiná), ale bylo potřeba to řešit rychle, páč bylo půl šestý večer a sestra říkala, že tak za půl hodiny až třičtvrtě pojede)...
Pak jsem zjistila, že černé kočky jsou tam 3. Tris poznám i když vypadaly stejně. Yen a myslím Kaz? Prostě ty dvě se motaly kolem, válely se v posteli, ale nebyly moje ultra přítulná holčička... A pak tam byly ještě dvě hodně plyšové, myslím, že britské dlouhosrsté? Měly ten hodně hustý kožich a světlou srst.
To byla hrozná krize.
Neměla jsem nosič na kočky.
Potřebovala jsem aspoň tašku nebo batoh svých věcí.
Kam nacpu kočky?
Na chalupě bude zima, tady Tris nechat nemůžu, její sestry se mi taky tady nechce nechávat samotné a ty dvě světlé vypadají domácí a zjevně nejsou zvyklé chodit ven, ty by tu nepřežily...
Když vezmu tašku přes rameno, mám tam až tři přihrádky, sice tenké mezistěny, ale mohly by fungovat, protože by se cestou mohly chtít s Tris poprat a to nechci.
Kolik koček tak unesu najednou v tašce? Vždyť teď neunesu skoro nic. (To je realita, po nemoci nemám fyzičku).
Koho napadlo sem navézt postupně tolik koček a odvézt přenosku...

Vlastně to docela pocitově odpovídalo situaci, jakou zažívám s vlastní rodinou :-D
Je tu problém, já ho nezpůsobila, ale když ho nevyřeším, budu se cítit odpovědná za následky.

Vycházím z domu na rozlehlou zahradu, jdou se mnou dvě slečny, sestry. Na obloze ani mrak, hluboké modré prázdno. Z okolních hliněných kopců bez jediného stébla trávy nás pozorují kamzíci.
Před námi se tyčí obrovský suchý pokroucený strom, snad třicet metrů vysoký. Skoro u špice vidíme bezhřívého lva, zaklesnutého drápy do kmene.

Strom začně praskat.

V panice se snažíme odhadnout, kam trosky dopadnou, jedna sestra prchá stejným směrem jako já. Se zbytky stromu dopadá na zem i lev, teď je z něj černý jaguár, a okamžitě se vrhá na dívku, která je mi blíž.
Otáčím se a ze všech sil se snažím doběhnout k domu, zatímco za mnou se ozývá vřeštivé: "ČISTRA! ČISTRA!!!", protože zabíjená slečna není schopna vyslovit "sestra".

Vzápětí se kolem mě mihne černé tělo a odřízne mi cestu. Zastavím a snažím se připravit na to, co neodvratně přijde. Jaguár má ty největší oči na světě.

A pak jsem se vzbudil.

Dojmy: 1000000
Odpočinek: 0,1

Mne se zdalo, ze jsem byla student v Aretuze a ze ji sefovala helena vondrackova 🤦‍♀️ a zacala tam delat velkou reformu 🤦‍♀️
VUBEC nechapu, jak na to mozek prisel, ceskou scenu a hvezdy vubec nesleduji cela desetileti, to jmeno prectu max na nyxu.

..že mi přišla výplata 119 000,-. Nezlobila bych se.

Dneska v noci se mi zdálo, že začínám chodit s Billem Murrayem. Když byl teda ještě o dost mladší. Divil se, že mám o něj zájem a já jsem mu vyprávěla, jak jsem v NY, když jsem tam bydlela chodila v SOHO, kde má byt, doufaje, že ho potkám (realita). Smál se tomu a byli jsme rádi, že jsme se konečně našli a že se máme. Bylo to tak reálný, že jsem ráno chvíli váhala, proč ležím v posteli sama.