Poslední dobou nějak divně spím.
Sen0:
Byli jsme se rodinou přestěhovaný v novým bytě. Celkem pěkný netradiční byt. Měl ve vnitř takový mini patro a na tom zábradlí. Pochopitlně u mě ve snu, když je zábradlí, tak k němu raději nechodit. Stejně tak jako k výtahu.
Nicméně, byť to zábradlí bylo nízko, tak i tak jsem měl pocit, že mě něco tlačí na kraj, abych spadl.
Sen1:
Mám pocit, že to je už opakovaný sen (který pochopitlně, když rozhlásím, tak přestane). Byl jsem zajatec v někajakým konentraku. Nebo spíš gulagu. Uprostřed lesa. Bylo to relativně malý a moc nás tam nebylo. Ačkoliv jsem měl pocit, že to jede v německejch kolejích, tak nějak to smrdělo russkem. Nicméně teda nebyl to vyloženě likvidační tábor.
Tábor byl spíš pro protirežimní.
Parta (tedy vězňů) jsme měli dobrou. Ono, jak to bylo malý, tak se tam stejně moc nedalo dělat, většinou jsme byli před barákama venku a koukali po sobě a přemejšleli, kdo půjde na výslech.
Výleschy byly tvrdý a častý pochopitelně.
Začal jsem přemejšlet o útěku a věděl jsem, že za naší boudou je odkrytej plot.
Tak jsem to jednoho dne zkusil. Myslel jsem si, jak rychle poběžím, ale to pochopitlně k zdevastovanému stavu těla moc nešlo. Běžel jsem, jak to šlo, ale taky dost klopítal a přepadal.
Po nějaký době a imho ne až tak daleko od tábora jsem v lese potkal, jak proti mě běží medvědice s mládětem.
Oba se namě vrhli a začali mě cupovat na hadry.
Na chvili jsem ztratil vědomí, a když jsem se pobral, byli pryč.
Pokračoval jsem tedy dál a na cestě jsem našel spojeneckou hlídku. Amíci.
Měli jeepy jako za druhý světový.
Věděl jsem ale, že se jim musím vyhnout.
Nicméně to se mi nepovedlo a jeden voják mě ze zadu obklíčil.
Chvilku řešili, co se mnou, ale bylo to jasný, jak to dopadne.
O táboru věděli, a tak mě tam prostě dovezli že jim někdo utekl.
Dozorci se tvářili jako největši lidumilové a za výměnu poděkovali.
Když Amíci odešli byl chvilku klid.
Já čekal venku svázanej a pak to pochopitlně přišlo (možná snad až druhej den ráno).
Mučení a bití venku na place. Předevšema a pro výstrahu.
Skálali na mě, bili, kopali, elektrika.. Táhlo se to hodiny. Opět jsem přišel o vedomí (sen potemněl), a pak jsem přišel k sobě.
V těle jsem měl dolámaný snad všechno a nějak jsem si ríkal, že je to těsně před smrtí, ale že bych snad neměl mít znitřní krvácení.
Pak to konečně skončilo.
Spoluvězni mě sebrali a odvedli an cimru.
Jakmile to šlo, byl jsem venku na place. Stejně jsem musel. Nesměl jsem ležet.
Nějak jsem si začal říkat, že si pro mě někdo přijede a že me odveze.
S nikým jsem se nebavil. Nechtěl.
Po nějaký době si doopravdy pro mě někdo přijel. Přijelo auto, vylezli borci v saku, ukázali dozorcům papíry a ti an mě ukázali a ať se zbalím a jdu. Snad prej nějaká "adminstrativní chyba" nebo tak něco.
Nějaké velké ločení neprobýhalo. To se v táboře jaksi neslušelo. Prostě jsem se sebral, sedl do auta a jel.
...
Dostal jsem nějakej atyp. byt. 2 patrovej se schodama. Byl úplně prázdnej.
Řekl jsem si, že to sepíšu. Sehnal jsem si stůl a psací stroj.
Začal jsem to sepisovat....