Dnes to byl pěkný sen u kterého i dost přesně vím z čeho vycházel.
Zdálo se mi o Lamiczce. A bylo to prakticky přesně jak když by dnešní AI modely generují videa. A jek ten příběh toho dobrodružství měl nelogičnosti. Jen vstupními daty bylo, že jsem viděl rozhovor s Klárou Trojanovou (mají nebo měli podobné oči/pohled) a pak jak jsem se díval na gameplay Star Wars Monopoly.
Ale končil happiendem. Že jsem ji našel nebo došel do cíle kde se s úsměvem objevila. A jako že konečně jsem ten dobrodružný příběh dokončil.

Tenhle sen nějak nepobírám. Jako že, byl dost řekněme žánrově odlišný. A hlavně si myslím, že je to zase jeden z těch co mi něco jasně naznačuje a já nemám vůbec tušení co?

Reálný kamarád ve snu (z části číňan i když vypadá spíš jak arab) mi daroval zvláštní letenku do Číny nebo Vietnamu či tam někam.
Ta letenka vypadala jako ten hranolová jednorázová e-Vap cigareta řekněme barvy ananasu? Něco mezi žlutou a oranžovou.
Na ní černým elektronickým inkoustovým písmem byly nějaké údaje jako, že kategorie, doletová vzdálenost. Sotva jsem to přečetl. 7700km nebo tak něco. A pak ještě nějaké údaje ještě drobnějším písmem.

Mělo se jednat o nějakou speciální, hodně drahou letenku na nějaký luxusní let a i s ubytováním nevím na jak dlouho.
Vážil jsem si toho a zároveň i cítil obrovské napětí, enormní stres a zodpovědnost abych neselhal.

Pak se ten sen tak nějak časově jakoby v jeden okamžik dvě až tři časové události od sebe v sobě.
Ten kamarád volá, že letíme a že čeká na nějaký červený vlak co je na letiště nebo od letiště, ale jako spíš už někde v Asii.
Do toho mu video hovorem ke kterému mě připojí, volá nějaký hodně bohatý kamarád a influencer. Kterého osobně neznám ani nevím kdo to je a nabízí nám, že tam je zrovna také jen o něco dál a nabízí, že můžeme být ubytováni u něj v nějakém ještě luxusnějším ubytování a delší dobu. V tom videohovoru se vznáší v beztížném stavu a vypadá to že je jako na nějaké palubní párty.
Ale na to ta speciální letenka s ubytováním nestačí. Ale ten kamarádův kamarád v tom hovoru říká, že tohle už podle tvaru je speciální elektronická kreditová letenka a že se dá upravovat. A její kapacita je 10 000km, když se zruší to ubytování. A dá se měnit její parametry prakticky dle libosti do toho maximálního kreditu a že na prodloužení o dalších 700km bohatě stačí a ještě zbyde něco na útratu a že to bydlení nemusíme řešit a budeme bydlet u něho. A že by to zní moc fajn. A tak se domlouváme, když že je tady taková možnost a že tedy proč do toho nejít. A taky když ten kamarád by se s tím bohatým kamarádem rád připojil, protože ho hodně dlouho neviděl.

Pak si nějak klasicky voláme, ale jako každý v jiné situaci. Kdy kamarád si myslí, že už jedu na letiště. A že on už čeká na ten červený vlak a že už ho vidí jak jede.
Jenže já zjistím že vlastně nemám ani zabaleno a nejsem ani připraven k odchodu a byl jsem v domnění, že plánujeme a připravujeme se. A ve skutečnosti já absolutně nějak nestíhám.

Takže tak trochu nezvykle na mě až jako freakout ale takový klidový nebo vnitřní. A že se na to chci vykašlat vzdát to a toužím víc po klidu než po před cestovním stresu. A nechat ten hodně drahý dar co bych si v životě nemohl dovolit, prostě propadnout. A to i když jsem nikdy neletěl letadlem a jako rád bych si zkusil ten zážitek. A tohle navíc by byl extra zážitek nejen pro mě, ale pro většinu lidí co by většina z nich ani neváhala. I když i on ty letenky s ubytováním také dostal od někoho zdarma.
Ale při té konečné komunikaci byl trochu naštvaný-zklamaný, že nemám ani sbaleno a že dávno nejsem na cestě a že jsme se měli potkat na té stanici a vydali se na letiště.

A teď to ještě stále už hodinu zkouším vydejchat a přijít na to co asi bude? Jestli jsem na něco zapomněl a bude z toho průšvih? A nebo jestli to nějak nesouvisí že mám jet za fotrem do Brna a pak ještě před tím ten kamarád by chtěl dát vodní dýmku. Ale do obojího se mi moc nechce a hlavně do toho prvního už vůbec, kdy nemám nějaký záložní plán v tom Brně se aspoň s někým z nyxu potkat ať už s někým s kým jsem se už dířve potkal a nebo novou osobu. Obvykle jsem to měl tak vždy.

No a tak nějak doufám že když jsem se takhle vypsal, že mi to pomůže rychleji se zbavit těch nepříjemných pocitů.

měli jsme jet na dovolenou do polska.
někde jsem blbě uhnul a skončili jsme v moskvě.
jak jsme tam dojeli tak před našima očima to město začalo hořet.
než jsem dořešil dilema jestli zůstat, tvářit se nenápadně, nebo to hned otočit a zdrhat (čímž bychom vyvolali podezření že je to naše dílo), tak zazvonil budík.

Dalsi z "Co to sakra bylo" sen.
Zdalo se mi, ze nam zavolal bejvalej domaci, co nam pronajímal půlku baráku. My nerikam, ze jsme se rozesli ve zlym, ale muesli jsme ustoupit vychlastanejm sousedum, protoze on to nechtel resit.
Mno tedy mam ho na drate a přemlouvá me, jestli bychom se tam nechtěli vratit.
"A co Slováci?"
"Ty nereste."
Nechtelo se mi, ale nakonec zacal přemlouvat aspon na přespání a teda s tim, ze jako v pohode a ze se tam druhej den rwno orijde nekdo podívat i tak.
Z nějakýho zahadnyho duvodu jsme to nakonec prijali.
Nechal klice pred barakem.
Přijeli jsme tam. Nikde nikdo. Vzali klic, sli se projit a pak sli na byt. Byl vymqlovanej tak, jak jselme si ho vymalovali, kdyz jsme se nastehovali a ne tak, jak jsme ho nechali vymalovat prinpredani.
Byt a koneckonců barak byl komplet prazdnej. Jenom dvojluzko v loznici a u mladyho taky postel.
Prespali jsme tam.
Rano uz jsme byli vzhůru a me zacala dochazet ta celá bizardnost toho co se stalo (resp zacal jsem se tady budit a ozývala se logika).
K tomu uz sli k baraku ty lidi, co se na ten byt meli jít podívat.
"Co tady sakra delame?! Proc jsme tady? Vzdyt to nedava smysl!"

Dětský pokojík v provedení vězeňské cely - holé, na beton oškrabané stěny, místo lustru žárovka, místo postele záchodová mísa. U zdi v rozprskané kaluži krve stojí vázička s několika uschlými klacíky, na kterých jakoby rostla spousta malých červených bobulí. Jedna z nich se s těžkým bzukotem vznese a opile poletuje kolem. Všechno jsou to mouchy napité k prasknutí. Vůbec se nemůžu soustředit na tu celostránkovou osmisměrku na hrubém modrém papíře. Papír je aspoň 40 let starý, nicméně v osmisměrce není ani čárka.

Další sen, kde mozek očividně reflektoval udáosti posledních dní.
Zdálo se mi, že jeden kamarád z mládí má nějakeký problémy se svoji holkou (kamarád vlastně připomínal vzhledem i chováním manika na Maidenech, kterej tam byl nasranej, až mi jeho slečna řekla, že jsem je nasranej, ať jde pryč).
Nějak jsem se s tou slečnou dal do řeči a řekl bych, že jako "utěšitel" jsem to dopracoval do stavu, že to spolu zkusíme. Tedy hned po tom, co se utešíme u mě doma na starým bytě, kde jsem bydlel jako malej. Byla tam i moje rodina (táta a máma). S tátou se nějak dalo mluvit (opět reflexe posledních dní a defacto procesu, co začal už tak 1y+).
Mno, byl jsem v pokoji a čekal na to, co mám utěšit, a pak jsem se vzbudil.

Trochu z jiného soudku. Mám třeba navidomýho (od malička) kámoše, s kterým jsem se kdysi bavil o snech a ten říkal, že se mu normálně sny zdaj. Že tam vidí a třeba řídí auto.. :)

Se mi dnes zdálo, ze jsem seděl v restauraci na zahrádce a objednal si řízek s bramborovým salátem a studenou minerálku. A jak na potvoru, když přišla servírka s orosenou flaškou minerálky a říkala že řízek hned donese, tak jsem se vzbudil.
Mám prostě pech.

Zdál se mi extrémně realistický sen, že pracuju v kanceláři uvnitř obří lodi na moři, cestující mezi dimenzemi, kde se každý den opakuje stejný cyklus zakončený brutálním bojem o přežití, ze kterého vyšel živý jen 1 z desítek lidí. Všichni věděli, že po smrti se zase probudíme v další realitě, ale stejně jsme se jí děsili, bojovali, protože to umírání bylo pokaždý bolestivě skutečný.

Zdal se mi klasický mix snů.
Nicméně, posledni sen se odehral v dedove starym baraku, kterej vypadal jako mix toho, jak byl kdysi a co z nej udelali Holandani po tom, co ho koupili.
Nahore na pude jsem mel mixak a namichal jsem tak 4 hodinovej old school trance set. Mel konkretne 4:00:02.
Byl to set, co sel az na dřeň. Cira esence a pocta te doby, kdy jednotlive tracky vznikaly. Technicky byl ten set dokonalý.
Kdyz jsem to namichal, pustil jsem to pár lidem venku. Kdyz to skoncilo, zustali jsme vsichni v melancholické náladě a vzpomínali na doby davno minulé.

provedl jsem neco strasneho, odporneho a zavrzenihodneho... ale vubec jsem si nepamatoval co to bylo.
vsichni se na me hrozne ksichtili a meli hlasky jako "no ty mas odvahu vubec jeste vyjit mezi lidi po tom cos proved".
a nikdo mi nebyl sto vysvetlit cim jsem se provinil, bylo to neco tak desnyho ze o tom vsichni odmitali mluvit a prej "prijd si na to sam".
ale jak hernajs kdyz vubec nevim ze jsem neco provedl?

sen skoncil tak ze jsem na ulici zaklekl nahodneho cizince a zlomil mu ukazovacek s tim ze budu velice rad pokracovat s ostanimi prsty jestli mi okamzite kurva nevyklopi co o me vi cela republika a ja ne!!!

Často se tam v noci vracím. Do místa nápadně připomínajícího Liberec. Jen vždycky trochu jinak, někým jiným, něčím jiným.

A ráno to s chutí zapomenu a každej večer než ulehnu si dokonale ten sen z předešlý noci vybavím a skoro se bojím, že je to jak nějaká vstupní brána, a že tam zas musím.

Stalo se mi to třeba 70x určitě.

Jednou sněží, je rok 1979, uhelný prázdniny, jindy je budoucnost, jednou jsem já (ročník 91), jindy někdo jinej, chlap, ženská, dítě, filharmonik, pokaždý ale vím, že je to ten stejnej Liberec v mý hlavě a všechny jeho absolutně ulítlý příběhy.

Četl jsem komiks o muži, který kvůli nedorozumění zastřelil svou těhotnou milenku a pak sebe. Ukázalo se, že se to doopravdy stalo, a jednalo se o nějakého muže z jižní Ameriky. Zároveň s tím ke mě doputovalo, že ten muž trpěl nějakou vysoce nebezpečnou nakažlivou nemocí, a bude potřeba ho zajistit. Problém byl, že tahle informace přišla od latinskoamerických drogových kartelů, a nikdo na první dobrou nevěděl, jestli dělají dobrou věc, nebo se chtějí skrze nás zbavit těla, nebo jestli doufají, že je kvůli tomu budeme ignorovat.

Nakonec se nám podařilo tělo muže najít a v biohazard oblecích ho naložit do speciálního kontejneru. Jak jsem tak čekal, až k nám přijede dekontaminační jednotka, říkal jsem si, že jsem si taky mohl vybrat příjemnější práci, třeba někde očkovat.

Že jsem měl na nádraží objednanou jízdenku a byla ve schránce 26. Když jsem v chaotické změti dřevěných boxíků, šanonů a digitálních displejů našel schránku 26, tak přišla FBI a jízdenku mi zabavila, že ji potřebují pro sebe.

výživnej týden a to máme tepr úterý...
zaseklo se nám prase! ne nechováme v pražském činžáku užitečné zvíře... ale prostě ve snu s náma pašík Václav žil no. a porouchal se. prostě ze zasekl ve stoje, nehýbal se, nežral, na jemné pokyny vidlema nereagoval, i zavolali jsme odborníka veterináře.

a teď, ten chlap přisel k praseti z boku, posadil se na stoličku, nandal rukavice... a pak tomu praseti normalně zvedl bok jako kapotu u auta. v praseti byly orgány vyrovnané a zavěšené na konstrukci podobně jako jsou komponenty v pc.

pár jich vyndal, něco pošrouboval, vrátil je tam zpatky, prase zavřel a ono se rozeběhlo!
a ještě nám ukázal jak vepříka resetovat kdyby se to stalo znova. :)

Velmi originální kombinace zombie apokalypsy a záplav. Jednou zas čas se městem prohnala přílivová vlna plná zetet která doslova a do písmene sežrala všechno co splachla.
V pravidelných intervalech to hlásila siréna a jediné řešení bylo dostat se aspoň pět metrů vysoko.
Celý sen jsem průběžně tahal věci do stromového domku na zahradě (které, v reálu nemáme), pockal az to opadne a stěhoval zpátky.
Utkvěl mi dojem že při přílivu to vydavalo dost nechutné zvuky šplouchání vody a cvakání tisíce hladových zubů. To že po povodni bylo následně všechno v pohodě ihned suché a do bytu se dalo okamžitě vrátí byl z hlediska všech ostatních událostí už v podstatě jen nezajímavý detail :)

Ačkoliv nesnášim kytary a rock, tahle písnička mi hraje ve snech už tak často, že si zaslouží post. Konkrétně tahle a Guns and Roses. Buď je to divný anebo to vyjadřuje mou osobnost. Teenage Dirtbag bejby!

Wheatus - Teenage Dirtbag (Official Video)
https://youtu.be/FC3y9llDXuM?is=FDsOPjzbMMCFUf4Z

Měl jsem mít přednášku na téma knih H. P. Lovecrafta a psychiatrie. Jenže jsem na to úplně zapomněl a nepřipravil se, a protože si z psychiatrie nepamatuju ani ň, začal jsem obsáhle vyprávět o mikroorganismech a infekčních nemocech, abych něčím natáhl čas. Jenže v publiku bylo očividně sedělo docela hodně mikrobiologů, a ti u mého výkladu velmi nesouhlasně vrtěli hlavou.

Dneska se mi zdálo dost bizarní psycho zjevně ovlivněné tím, že jsem před usnutím sledoval Červeného Draka z trilogie Mlčení jehňátek a potom videa na youtubu o bídě Přerova a myslím že i Jaroměře.
Ve snu jsme se projížděli nadzemní dálnicí typickým yellow cab americkým taxíkem a řidič byl takovej dezolátnější Ralph Fiennes. Okolí vypadalo jako Ostrava. Po cestě jsme vedli hovor a nakonec mi nabídl, že můžu navštívit jeho cihlovej, dezolátní byt v něčem co připomínalo Přerov i tu Jaroměř, ale bylo to futurističtější a industrálnější město. V tom městě asi bydlela moje jakási snová přítelkyně, která neodpovídala nikomu reálnému. Týpek byl dost šílenej, ale říkal že k němu může taky přijít. (To se asi zakládá na mých zážitcích z devatenácti let, kdy jsem se v Praze kamarádil s HIV pozitivním pikařem, nejdřív jsem předstíral že jsem před lidma předstíral, že jsem jeho partner, a pak za ním zatáhl i svou první přítelkyni. Věčně nás bral do kasín, kde se na záchodě nastřelil a pak hrál automaty nebo ruletu. A nám vždycky kupoval pití jaký jsme si řekli.)

Ve snu holohlavej Ralph Fiennes měl dvoupatrovej cihlovej byt. Chladnej, neútulnej, bez jakýkoliv výzdoby. Ale měl rozladěný piáno. Do toho šíleně třískal a "zpíval" extrémně hlasitým řevem, což byla hudební produkce něco mezi mnou a Filipem Topolem. Snová přítelkyně říkala, že tohle nevydrží a půjde do svýho vlastního ghetta, ale já s dezolátním Ralphem Fiennesem zůstal a předvedl mu taky svůj um na piáno, kterýmu chyblo pár klapek. Hodně jsme chlastali a nakonec se skamarádili. No a ten týpek vlastně nevypadal jako Ralph Fiennnes, ale spíš takhle. Achjo.

Zdálo se mi, že s bývalým spolužákem Vladimírem Polívkou jsme měli steak v café imperial, ale měl jsem sračku a nechal si ho zabalit "sebou." Ve snu jsem ještě bydlel s rodiči. Na návštěvě byl elektrikář co nám tam něco spravoval. Rodinná večeeře, matka si nedala říct a i přes nesouhlas otce přizvala elektřikáře ke stolu. "A kávičku nechcete? A čajíček dáme? A víte co, já vám dám tady synův steak, on ho stejně nebude jíst" bez ptaní se mu ho vrazila a elektrikář se do něj s chutí pustil. Moje nasrání bylo nezměrné a i sem se nasranej probudil :D