VRATENKA: Předminulý týden jsem tu zahlédla tento post a vzpomněla si, že knihu vlastně máme doma. Za mě skvělé čtení, ač teda dost smutné. Když jsem Shuggieho dočetla, tak jsem měla pocit, že jsem přišla o kamaráda. Svět, ve kterém se odehrává, není vůbec (ale fakt vůbec) radostný, ale ty vztahy a city a emoce a popis prostředí... všechno dohromady to zaklapne a prostě to funguje – pokud jsem dobře pochopila, tak si autor prošel něčím podobným. Za mě to je kniha, na kterou budu asi ještě hodně dlouho myslet a ze které mi v hlavě zůstaly filmové obrazy jednotlivých scén propojené s pachy, zvuky a různými dalšími smyslovými vjemy. A taky s Shuggieho city a osamělostí. Takový to, když chcete románového hrdinu objemout a říct mu, že ho má někdo rád.