MILOSHIT: ok, chtěl jsem tím říct spíš "méně ambientní věci". Sorry za dvojtou nálož, nemohl jsem se rozhodnout, který z nich vybrat...

Ještě by mě docela zajímalo, jak si v hudbě definujete tu hranici mezi depresivní a melancholickou? Protože já takovou hranici u sebe nepozoruju.

N_I: Taková intelektuální potměšilost v tom je. Trocha melancholické ironie.

Může být něco víc elektroničtějšího? Jsem velký fanda tohodle chlapíka:
Christian Löffler - All Comes feat. Gry
http://www.youtube.com/watch?v=K464D7E6PHo


CHRISTIAN LOEFFLER - FEELHARMONIA FEAT. GRY
http://www.youtube.com/watch?v=rtggxrckH98

MILOSHIT: na tu jsem přesně myslela :) Máš to blbý s tou averzí ke kytaře, uniká ti spousta pokladů.

LOST_DOG: Tohle je ornamentálně příjemný, ale nemá to vývoj a je to pro mě pak takovej koberec, kde se už jen opakujou trochu jako z bezradnosti už zavedený vzory (ornamenty), až to vyšumí. Hezkej malej kobereček.

LOST_DOG: to už je spíš klasicky povznášející než melancholické, ale furt hezké.

LOST_DOG: můj oblíbenec zas jako skladatel pan Jon Brion...většinou teda odved hodně pdivnou práci ale Synekdocha New York se mu HODNĚ povedla .)

Little Person (Synecdoche, New York)
https://www.youtube.com/watch?v=IA_ubhYgjAc

LOST_DOG: přesněji od 1:27 to začne být zajímavé .)

MILOSHIT: Jo, tohle jsem občas poslouchala. :)

MILOSHIT: Ostatně se i jmenuje podle hořké žluči, ne? Je v tom hořkost. Tak to teda cítím. - Portishaed jsou pro mě lehce do kýče, bez hudební originality, ale má to svůj půvab. Na něčem bych si asi i ujížděla. Je to imho často sentimentální (spíš než melancholické).