Dál, v kulisách města, hledám skrýš
Kde nikomu nevadí, že tančím jak torpédo
Se síťkou ve vlasech, v saku ze záclon
A s dřevěnou růží, která nevoní
Ale vždy navodí tu děsně uštvanou radost vědomí
Těch našich klackovitých let
Které si nedáme vzít, i když jsou třeba už pryč
A tak dál stále hledám tu skrýš
Kde ti nikdo a nikdy neřekne to proklaté
„hele mladej, co vyvádíš?“
Ale třeba: „Hrome, ten chlapík tancuje šíleně,
Kousla ho snad Tarantule, nebo co.“