Know Your Enemy: Becoming Elon Musk, Part Two - Dissent Magazinehttps://www.dissentmagazine.org/blog/know-your-enemy-becoming-elon-musk-part-two/?PSYCHOLOGICKÝ PROFIL ELONA MUSKA A OTCOVSKÁ FIGURA DONALDA TRUMPA
Elon Musk o sobě rád tvrdí, že je na spektru a má Aspergerův syndrom, přestože jeho matka si tím třeba tak jistá není. Zároveň se hovoří o tom, že má diagnostikovanou těžkou depresi, na níž dostal údajně předepsané užívání ketaminu. Druhá část podcastu Know Your Enemy se takřka celá věnuje tomu, jakým způsobem Elon Muska vede své podniky a jaký je jeho vztah k Donaldu Trumpovi, a to na pozadí jeho širšího psychologického profilu.
Je asi dobré začít tím, že se o Muskovi tvrdí, že se chová velmi bizarně ke svým spolupracovníkům a kolegům. Dobře se to ukazuje na příkladu společnosti Twitter, kterou Musk před několika lety koupil za 44 miliard dolarů. Twitter byl do té doby proslulý velmi liberálními pracovními podmínkami, možná i kvůli tomu, že bývalý majitel Twitteru Jack Dorsey se postupem času významně stahoval do mindfulness scény a koketoval s myšlenkami alternativní spirituality. Běžně se prý na porady připojoval z různých retreatů na ostrovech v Pacifiku a snažil se trochu odpoutat od materialistických otázek. Muskův přístup je naprosto odlišný. Jeho vstup do Twitteru byl brutální, vyhodil 75 procent všech zaměstnanců a nastolil naprosto opačnou firemní kulturu, což má postupně vliv na celé Silicon Valley.
Každopádně když mluvíme o tom, že se Musk chová šíleně ke svým zaměstnanců, málokdy už si dokážeme představit, co konkrétně to vlastně znamená. Matthew Sittman a Sam Adler-Bell uvádějí v podcastu několik příkladů takového chování z knihy Character Limit: How Elon Musk Destroyed Twitter, kterou bych si rád brzy přečetl. Elon Musk prý jednoho svého zaměstnance Tesly přede všemi totálně seřval kvůli tomu, že nebyl na nějaké firemní akci, protože byl se svou ženou u porodu dítěte. Musk, který rád mluví o plození dětí, rodině a sám má asi 14 dětí (o kterých víme), mu tehdy prý řekl, že si musí vybrat, jaké jsou jeho priority a že v Tesle spolu dělají něco, co je pro lidstvo nesmírně důležité. Respekt a lásku k rodině evidentně u svých podřízených nerespektuje. Jeho zaměstnanci a kolegové obecně říkají, že ke svým spolupracovníkům nemá absolutně žádnou loajalitu a vztah a že je schopný je po jejich využití odkopnout a zapomenout na ně.
Jeho bývalá žena a slavná hudebnice Grimes o něm mluví jako o někomu, koho rajcují „chaotic evil“ ženy, čímž narážela především na jeho vztah s herečkou Amber Heard, o němž jsem já osobně tedy nevěděl. Každopádně to má širší implikace v jeho psychologickém profilu, který nabízí právě podcast Know Your Enemy. Jeho podnikání i politickou kariéru autoři popisují jako snahu balancovat vždy na okraji propasti. Elon Musk prý pravidelně riskuje a pokouší se dostávat do extrémních situací, které mu přinášejí rauš a vzrušení. Balancování mezi absolutním úspěchem a totálním krachem je něco, co mu evidentně přináší nějaké existenciální uspokojení a pocit, že „skutečně žije“.
Důležitou součástí tohoto profilu je podle mě také Muskův transhumanismus, protože má velkou nedůvěru v lidstvo a lidské možnosti. Jeho megalomanské a celoplanetární plány – kromě toho, že je to také součást jeho PR a byznysové strategie – mají právě tyto limity lidství překonat. Tímto způsobem si můžeme vysvětlit také jeho neuvěřitelně arogantní vztah ke svým podřízeným a lidem, kteří ho obklopují. Muskův transhumanismus ale hraje roli i v tom, co momentálně dělá ve vládě Donalda Trumpa. Je přesvědčen, že lidé jsou chybující bytosti, které je potřeba nahradit umělou inteligencí, a to právě ve státní správě, kterou považuje za neefektivní. Představte si americké federální úřady třeba jako obří call centra bez státních zaměstnanců, kam voláte a různé informace zjišťujete v komunikaci s chatboty nebo hlasovými boty, kteří vám říkají, na co máte a nemáte nárok a co máte a nemáte udělat. Nevím, jak vám, ale mě to zní jako absolutní noční múra, která má za cíl od komunikace s úřady spíš odrazovat.
Data, která federální úřady spravují, navíc představují unikátní dataset, na němž je možné umělou inteligenci trénovat. A to ani nemluvím o potenciální možnosti, že by Musk vyvedl správu federálních finančních toků do soukromých rukou, jak o tom v jednom podcastu hovoří historik a ekonom Adam Tooze. U člověka, který s Peterem Thilem zakládal PayPal, to není úplně neoprávněná obava.
Musk si vybudoval absolutní závislost na platformě Twitter, která nějakým způsobem vyhovuje jeho myšlení a dodává mu pravidelně pocit akceptace a sebepotvrzení v komunikaci se svými fanoušky. Někteří lidé si to, že si koupil celou platformu, vysvětlují jako pokus o návrat do dětství v Jihoafrické republice, kde byl na školním hřišti pravidelně šikanovaný. Koupě Twitteru pro něj pak prý představuje způsob, jak si jedno takové dětské hřiště koupit a určovat pravidla toho, jak se lidé na tomto hřišti chovají. Ať už je to s touto teorií jakkoliv, šikana politických odpůrců je rozhodně něčím, co Musk na Twitteru pravidelně na takřka celosvětové škále iniciuje. Dostat se na této platformě pod útok Muska a jeho patolízalů je extrémně nepříjemná záležitost.
A na závěr ještě něco málo ke vztahu Elona Muska k Donaldu Trumpovi. Musk o Trumpovi říkal, že je jeden z nejlepších „bullshiterů“ na světě, podobně „jako můj otec“. Měl tím na mysli, že si Trump naprosto suverénně vymýšlí a ničí své protivníky v diskuzi a konfrontaci svými vycucanými bláboly, což jsou evidentně kvality, které Musk přisuzuje i svému otci Errolovi. Vracíme se tedy opět do traumatického dětství, v němž Musk toužil po lásce a uznání ze strany svého otce, které ovšem nikdy nepřišlo. Vztah s Donaldem Trumpem je v tomto případě šancí na reparát ve vztahu s důležitou otcovskou figurou.
A Donald Trump zatím skutečně postupuje jako milující otec, který svého Elonka obdivuje, říká o něm, že je velmi chytrý a dokonce je schopný si kvůli němu otevřít i autobazar na Teslu přímo před Bílým Domem. Podobnou otcovskou figurou je ale Trump i pro viceprezidenta JD Vance, mimochodem také extrémně traumatizovaného křehkého chlapce, a bude zajímavé sledovat, jak se bude tento bratrský souboj vyvíjet a kdo nakonec tuto bitvu o tatínkovu pozornost vyhraje. Škoda, že u tohoto dojemného příběhu musí hazardovat s osudem celého lidstva.
(Jan Bělíček)