Wabi Ryvola: Určitě jsem byl šťastnější
Určitě jsem byl šťastnější se svým spacákem za 180 Kčs a starou maskovanou celtou, to všechno svázané řemínkem z Kotexu za 0,20 Kčs a hozené přes rameno, než ti, které jsem potkal a viděl v povodí jihočeské řeky jednoho červnového nedělního rána. Jdu po břehu a najednou zjistím, že plot, přes který lezu, je už čtvrtý; že se beznadějně zamotávám do obdélníčků, čtverečků a kosodélníčků drátěnek, ohrad a ostnatých drátů – uprostřed přírody na kraji lesa, těsně u břehu řeky. Nejdříve jsem nevěděl, co s tím – mám nadávat, smát se, litovat? Pak mě to začalo bavit. Potom, co mi strašně překvapená paní skočila do chaty (malého barevného paláce) pro klíč, odemkla branku a pustila mě ze svého soukromého pozemku, (jak prohlásila) na veřejnou cestu, když jsem se už úplně zamotal do plotů, skalek, garáží, studen, sypaných pěšinek a za-lévaných zahrádek. A to všechno uprostřed června v té nejkrásnější přírodě na břehu jedné z našich nejkrásnějších řek. Za mnou jako ozvěna šel smích a vtipy mužů a žen, které jsem potkal… Vím, přesně vím, co se skrývalo za jejich mužnými raně nedělními vtipy na mou adresu: …mám chatu, zahrádku, auto, garáž, je neděle dopoledne, na verandě mi hraje tranzistor, chytám ryby, mám manželku, děti, zaměstnání, postavení – a co ty? Lezeš si na můj soukromý majetek, máš fousy, a protože nejsi jako my (nemáš chatu, zahrádku, auto, garáž) jseš směšný – ha, ha, ha. Tak tedy vy, kteří jste tam chytali bronz a trávili zasloužený odpočinek po týdenní práci, vy, kteří jste si dokonce i panty na dveřích pobili plechy, aby je nikdo neodšrouboval, vy, kteří jste v jedné chatě dokázali osmnácti (!) smrkům uřezat vrcholy proto, aby se větve rozrostly do šířky a ještě více zakryly vaše soukromí, vy, kteří jste si ostnatým drátem ohradili pomyslný kus své přírody, aby nějaký vousatý vágus nedej bóže náhodou nešlápl na petržel, kterou spásáte svými králíky, vy, kteří jste ze života nepochopili nic jiného, než to, že člověk má jenom to, co opravdu má, vám bych chtěl říct jednu věc, kterou jsem pochopil právě v to červnové nedělní dopoledne: Už kvůli vám jsem trampem. Kvůli vašim zvráceným představám o rekreaci, o věcech a vlastnictví. Kvůli vašim vtipům na ty, kteří se vymykají vašemu stádu. Jen si zalezte za své ostnaté drátěnky a branky s patentním zámkem. Pěstujte si své kedlubny a králíky a dál vštěpujte dětem své teorie o krásné přírodě.
A smějte se mi. Mám fousy, chodím pěšky, mám jenom spacák a starou maskovanou celtu. A jsem tramp.
Jižní stezka č. 4/1968