JANISKA: Svým způsobem to cítím trochu podobně, navíc v kombinaci s tím, že nevěřím, že mi před dvouletou dcerou někdy neujede něco ve stylu: "Tak co dáme tý mámě k Vánocům?", když to budeme s mužem řešit. Taky si nevzpomínám, že bych někdy věřila, že dárky nosí někdo jiný než rodiče. Naopak si pamatuju, jak když mi byly tak 4 - 5 let, že jsem přemýšlela, jestli bych našim neměla zabalit krabičku se zubní pastou, kterou jsem viděla v koupelně, abych jim taky něco dala.. :-)) Ale zase na druhou stranu je to tak, jak píše QUANTI. Asi budeme říkat, že dárky nosí Ježíšek, protože se to tak prostě říká a ono jí to časem dojde, jak to ve skutečnosti je. I teď v dospělosti člověk často řekne, že knížku dostal od Ježíška (= k Vánocům). Taky to bude taková zkouška, sebezapření, kdy se člověk snaží, aby dítěti snesl modré z nebe a nakonec je to ten Ježíšek, který je úžasný, že to přinesl a ne maminka, která kvůli tomu všemožně lítala po celý Praze. :-)