MAKROUSEK: to nejspíš ano, a? tím pádem čím víc jich dětem nacpeme a co nejdřív, tak co? budou určitě dobří uživatelé, to stoprocentně. dál ale v úvahách jít nemůžeš, protože nic jiného to neznamená a neimplikuje, jen že je bude umět používat.
a ptám se, neuměl by je obstojně i třeba nadprůměrně používat, i když se k nim dostane třeba v deseti dvanácti letech? kdy bude mít rozvinuté abstraktní myšlení, bude umět číst, dost možná i bude umět anglicky, bude mít nějaké matematické vzdělání, bude trénován v logickém a analytickém myšlení?

MAKROUSEK: můžeš s tím nesouhlasit, ale prd víš, co bude budoucnost :))

MAKROUSEK: Takový život bych pro své dítě asi úplně nechtěla. A už vůbec bych ho k tomu aktivně nevedla teda...

MAKROUSEK: jen pozor, rozhodně bych nedávala rovnítko mezi tím "ve dvou letech umí ťuknout prstíkem na zvířátko, když se ozve příslušný zvuk" = "ve 20 z něj bude programátor". to bychom museli být programátoři všichni. je to všechno trochu složitější.

MUFLONEK: nemůžu říct, že si s dětmi hraji doma, obě už jsou v institucích denně, pak se těší na sebe, já vařím a oni si hrají spolu. a protože jsem vždycky studovala a pracovala zároveň s dětmi (a to doma většinou), nemohlo to být tak, jsme doma a tím pádem ti dělám zábavu, takže u nás naopak "jsme venku, máš mou plnou pozornost", což je u nás prostě specifické

MAKROUSEK: máš asi nějaký problémy se čtením :D já jim to nezakazuju, ale ku-po-di-vu, čím víc to mají, tím víc to chtějí. Když to schovám, třeba měsíc po tom ani nevzdechnou. A to, že se naučí rozhodovat, když budou mít k dispozici primárně lákavou interaktivní věc a k tomu "offlinové" hračky a knížky, to si děláš srandu, viď? To je asi jako kdybys jim dal k dispozici ke každému jídlu čokoládu / hranolky / zmrzlinu a čekal, že si zodpovědné vyberou brokolici :D výběr školky už vůbec no comment, sorry. Ve dvou letech by byl buď spokojený v každé, nebo má prostě fajn pocit z toho, že si ji vybral sám, takže "musí" být ok (anebo je to prostě náhoda).

QUANTI: Hehe, jak já byla za tablety na letišti vděčná! ;) Ale to je samozřejmě extrémní případ a budiž mi připsáno k dobru, že je dostaly až po 4 hodinách čekání.

U nás tablet / telefon relativně jedou, ale dokud to holky samy od sebe odkládají a jdou si hrát, tak myslím, že problém nemají.

MUFLONEK: hele, já chtěla ještě připsat (a nestihla), že nikoho nesoudím, já fakt tvoje využití chápu, s dětmi dlouhé trasy nejezdím a ten dvouleťák je na to zabavení takový nejkomplikovanější. Jen jsem měla potřebu ozvat se proti tomu, že je to vlastně blahodárný a úžasný.

MAKROUSEK: to si nemyslím. Existuje nemalé množství studií, že na stimulaci tohohle typu není dětský mozek stavěný a že tou strašně jednoduchou interakcí v podstatě hloupne. Popravdě řečeno - na ovládání tabletu nebo mobilu není co se učit a není na tom nic, co by předškolní děti jakkoli zvýhodňovalo. Mám to stejně jako Sinsemilla, a to nejsem ignorant techniky, děti mají i počítač s hrami s dotykovou obrazovkou... a dostávají ho tak jednou dvakrát za měsíc na půl hodiny. Zcela zjevně jim nedělá dobře, jsou po hraní roztěkané, vzteklé, především ten mladší (3,5). Rozhodně nehodlám tu dotaci navyšovat ani jim pořizovat tablet. V autě (pravda, trasy nad hodinu jezdíme jen výjimečně) pouštíme písničky nebo audiopohádky a hrajeme hry typu "na co myslím". Upřímně řečeno mi dnešní trend, kdy celá rodina civí každý do svého mobilního zařízení, přijde totálně úchylný (opět, beru účel dítě jednorázově zabavit na delší cestě nebo v čekárně na pohotovosti, ale i tam radši bereme časopis). Ne každý pokrok je krokem dopředu.

MAKROUSEK: Lehčí těžší - zalezi na uhlu pohledu. Máme všichni svých věci, povinnosti, zážitku dost, nejsme pořad spolu a pro mě je tohle způsob, jak s dětmi být, věnovat se jim, poslouchat je, číst si, naladit se na ne

(A za mě, čím později budou přilepeni k obrazovce, tím lépe)

SINSEMILLA: Včetně zácpy a podobných lahůdek. My to proste nejedeme při žádným cestování, ani v cekarnach u doktoru (minuly týden 6 hodin v motole s ani ne tříletou například). Nechci vás přesvědčovat, jen říct, ze to proste není nezbytnost