MARKYSHA: nedokazuje. Třeba jo, třeba ne. Já měla doma všechny možné dobroty a obézní jsem sice nebyla, ale nadváhu jsem mívala značnou, právě proto, že jsem na to byla zvyklá a cpala to horem dolem... tím nechci říct, že je dobrý přístup to démonizovat a dělat z toho zakázané ovoce, ale prostě není to tak jednoduché, ani jedním směrem. Mně přijde nejlepší, když vidím, že děti se v tom samy omezit neumějí, tak vysvětlit a prostě dovolit jen občas. Kdyby to od začátku probíhalo stylem, že vrátí, když jim řeknu atd., tak mě vůbec nenapadá to omezovat. Ale když má dítě tablet půl hodiny, po trojím upozornění, že až skončí tahle hra, tak to vrátí, odsouhlasí, po vrácení půl hodiny řve a druhý den se od proloupnutí očí ptá, jestli bude počítač na zábavu, tak mě to opravdu nebaví - a když ho týden nemá, tak na něj úplně zapomene a nevyžaduje ho... no tak ho prostě radši budu schovávat. Probíhat to stylem, jaký popisuješ, nemám vůbec důvod. S televizí dtto, nemám problém jim někdy pustit pohádku, jsou to děti - ale aby od rána vysedávaly před obrazovkou a řvaly, když se to má vypnout, to mě nebaví. Teď jsou nemocní a zatím to vychází na cca hodinu až dvě obden a mezitím si hrajou spolu (mj. na to, na co koukali v televizi), malujou, modelujou, staví Duplo, a když na to přijde, tak mi vůbec nevadí jim ty pohádky pustit, protože vidím, že to nedeformuje jejich ostatní život. Zatímco dřepění X hodin před bednou a po vypnutí se jen ptát, kdy zas něco pustím, to za mě zdravý není. Je to těžký posoudit, to bezesporu. Já se snažím pracovat právě s tou zpětnou vazbou. Povolit trochu, pokud je to ok, nechat, pokud to ok není, ubrat. Nejsem dráb s "XY nebude, tečka".