TADEAS:
Zemědělství a venkov procházejí v posledních desetiletích jednou z největších proměn ve své historii. Vylidňující se krajina se stává prostorem střetu dotací, globálních toků komodit, technologií, investic do půdy i byrokratických regulací. Samotný farmář přitom často zůstává osamocen mezi silami, které nemůže ovlivnit.
Mezi zemědělci roste frustrace. Starší hospodáři odcházejí a své podniky prodávají investorům, zatímco mladí lidé do oboru vstupují jen výjimečně. Hlavní překážkou je cena půdy, která se i na venkově stala investičním aktivem podobně jako byty ve městech. Začínající zemědělec tak často nemá šanci získat půdu bez dluhu, který by z budoucích výnosů nikdy nesplatil.
Pokud chceme tuto proměnu zvládnout, potřebujeme novou vizi spravedlivějšího a odolnějšího potravinového systému.
Za prvé je nutné přesměrovat část dotací z podpory samotné produkce, která často financuje nadprodukci a další koncentraci kapitálu, k podpoře kratších dodavatelských řetězců „z farmy na talíř“. Stát by měl posilovat vztahy mezi konkrétními farmáři, zpracovateli a odběrateli — nejen domácnostmi, ale také školami, nemocnicemi či veřejnými jídelnami.
Férovější systém se neobejde ani bez důslednějšího zdanění mimořádných zisků v řetězcích, kde dnes dominují velké obchodní sítě, chemické korporace a další oligopolní hráči. Potřebujeme nové trhy, které budou výhodnější pro zemědělce i spotřebitele.
Za druhé je třeba obnovit cílenou podporu precizního a regenerativního zemědělství i dalších technologií, které snižují spotřebu nafty, hnojiv, chemie a osiv. „Dnes už mi nejde o nejkrásnější pole, ale o nejlepší ekonomiku,“ popisuje svůj přístup vedoucí výroby podniku v Pošumaví. Hnojivo aplikuje jen tam, kde se vstup vrátí vyšším výnosem, zatímco slabší části pole dostávají méně. Takový přístup šetří náklady i půdu. Právě tímto směrem se bude muset české zemědělství vydat, pokud chce obstát v podmínkách klimatické změny a drahých vstupů.