Kuchařka ze Svatojánu sdílela na svém FB a komentářem o kráse: KRÁSA
Čím jsem starší, tím více oceňuji krásu. Krásu krajiny, krásu uměleckých děl všeho druhu, ale dokonce i krásu lidí, které běžně potkávám. Často se přistihnu, jak fascinovaně zírám na krásnou dívku, ženu, na krásného chlapce, na krásné dítě. Fascinuje mě, jak jsou jejich těla ještě hladká, pružná, dokonalá, s jakou samozřejmostí a lhostejností ke svému tělu se pohybují. Nedávno jsem na koupališti takhle pozorovala dvě dívky, které skákaly do vody z ostrůvku uprostřed bazénu. Jedna z nich byla opravdu nádherná. Vysoká štíhlá, s dlouhými údy, jakoby vysoustruženým tělem a sametovou hladkou pokožkou, s vysokým čelem, vykrojeným obočím a úzkým nosem. Asi nebyla nádherná podle standardních měřítek showbyznysu, ale já ji vnímala jako umělecké dílo samotné přírody. Vůbec si toho snad ani nebyla vědomá, jak krásná je. Za chvíli jsem si už připadala jako úchylný voyeur, ale nebylo v té fascinaci vůbec nic erotického, jen čistá radost a potěšení z krásy. Krása opravdu povznáší, víte to? Člověk chtě nechtě musí obdivovat dokonalou Boží kreativitu. :) A co vy? Také se někdy stáváte voyeury?
