Jako prvni "dospelackou" knihu jsem precetla Cachtickou pani. A to rovnou dvakrat za sebou.
Ten pribeh me dost pohltil na nekolik let.
Mela jsem nekolik moznosti se tam jet podivat, ale nikdy mi to nevyslo.
Pred peti lety jsem tam byla s ex pritelem.
Nejen, ze jsem prekonala krkolomny kopec, protoze ex je toho pravidla, ze ofiko cesty jsou dlouhy. :)
V necele pulce kopce jsem se doslova zasekla a dostala zachvat paniky.
Pote jsem mu sdelila, ze mam hruzu z vysek.
Sundala jsem zabky, pritel mi zakryval vyhled do stran a ha s par bodlaky v noze jsem to prekonala.
Pocit, ze jsem prekonala samu sebe a konecne videla tu zriceninu byl nepopsatelny.
Nekolik turistu nadavalo, ze nemelo cenu se tam tahnout, ze tam neni nkc k videni.
Byla jsem rada, ze odesli a ja si osahala zbytky zdi a zase na me dychla ta atmosfera.
V te chvilce mi nic nechybelo, vsecko bylo naprosto perfektni. :)
