Tahle rec Haralda Martensteina vyvolala velikej rozruch, pronesl ji v ramci "procesu proti Nemecku" ktery zinscenoval levicovy divadelnik Milo Rau.
Pro me je naprosto centralni v tom, jak chapat pojmy jako "demokracie", "populismus" nebo "pravice".
Protoze mam pocit, ze v cesky mluvicich mediich nikdo tuhle udalost nezaznamenal, davam ji sem k dispozici. Da se najit i jako video na Youtube, i s reakcemi prudce levicoveho obecenstva ;-)
enjoy.
„Boj proti pravici“ je ve skutečnosti bojem proti demokracii, říká Harald Martenstein
Zákaz AfD by byl v rozporu se základními principy ústavy, píše německý publicista. Zde je doslovný přepis jeho pozornosti vzbuzujiciho projevu z „procesu proti Německu“.
Harald Martenstein15.02.2026
O víkendu uspořádal švýcarský divadelník Milo Rau v hamburském divadle Thalia „proces s Německem“. Po tři dny se na jevišti odehrávalo ztvárnění soudního řízení. V centru pozornosti stála otázka zákazu strany AfD. Novinář a spisovatel Harald Martenstein přednesl jako oponent strhující řeč. Zde je doslovný přepis jeho projevu.
Chcete tedy zde v jakémsi inscenovaném procesu hovořit o zákazu strany, kterou v západním Německu volí 20 procent lidí a na východě 35 až 40 procent. Jinými slovy: mluvíme zde o konci demokracie a jejím nahrazení něčím jiným. Názor velké a stále rostoucí části obyvatelstva by v budoucnu neměl v politice hrát žádnou roli.
Jak se vlastně má ten nový systém jmenovat? Řízená demokracie? Socialistická demokracie? Určitě vás napadne hezčí název.
Je AfD jako NSDAP?
Máte pravdu v tom, co asi právě teď napadá mnoho lidí: ano, NSDAP se mělo včas zakázat. Jestli by tento pokus k něčemu byl, to samozřejmě nevíme. Ale takzvané „uchopení moci“ v roce 1933 bylo bezpochyby katastrofou a předzvěstí dalších katastrof, které se jmenovaly světová válka a holocaust. Muselo se zkusit všechno, aby se tomu zabránilo.
Položím vám několik otázek.
První otázka, kterou zde nadhazuji: Jsou pojmy „pravice“ a „radikální pravice“ víceméně synonymní? Ptám se na to, protože v levicových diskusích se tyto dva pojmy většinou používají jako synonyma. „Boj proti pravici“ – tak se prý má nazývat boj za demokracii. Je to však boj proti demokracii.
Pravice a levice jsou nejpozději od roku 1789 dvěma základními směry všech demokratických států. Typická pravice odmítá socialistický ekonomický systém, podporuje podnikání, je spíše pro tradice než proti nim, považuje rodinu za dobrý model a svou zemi spíše miluje, než aby ji nenáviděla. Zřetelně pravicoví politici bojovali proti nacistům a založili předchůdce EU, jmenovali se de Gaulle, Adenauer a Churchill. Typickými pravicovými politiky novější historie byli Margaret Thatcherová a Ronald Reagan. Oni tyto lidi odmítají. Dobře. Ale chcete vážně takové postoje zakázat?
Pak jste tedy nepřítelem demokracie. To byste ale měl přiznat, sobě i celému světu.
Ale to přece ne
Namítnete, že když požadujete zákazy, nemáte na mysli tu starou školu pravice, jako byli Adenauer nebo Reagan. Máte na mysli populismus, novou podobu pravice, která vznikla v celém západním světě, nejen v Německu. Nachází odezvu především u těch, kteří dosud volili buržoazní nebo umírněné levicové strany, tedy u nás CDU/CSU, SPD a FDP.
Tito voliči se již necítí zastoupeni starým spektrem politických stran. Slovo „populismus“, které se většinou používá pejorativně, naznačuje, že by bylo chybou klást při vládnutí důraz na souhlas obyvatelstva. Právě tato myšlenka – veškerá moc musí být odůvodněna vůlí většiny – je však základem naší ústavy. Zákazem stran schopných získat většinu se tomuto státu odebírá legitimita a mění se v autoritářský režim.
K tomu je třeba mít opravdu pádné důvody. Musí se jednat o protivníka, který sám chce zrušit demokracii. Musí se jednat o situaci sebeobrany.
Rozhodující otázkou je, zda taková strana sleduje legitimní cíle, nebo nelegitimní. Nejde tedy o to, zda vy nebo já považujeme tyto cíle za správné. Nelegitimními cíli by například bylo zrušení svobody projevu, odebrání základních práv části obyvatelstva nebo zákaz stran, které vládnoucí moc vnímá jako rušivý prvek. Nelegitimními cíli jsou tedy přesně ty cíle, které vy zastáváte.
Maova cesta
Pod záminkou obrany demokracie lze demokracii ve skutečnosti také zrušit. Ve skutečnosti byla tato záminka – zachraňujeme demokracii – z historického hlediska jednou z nejoblíbenějších u těch, kteří ji zrušili.
Znáte historické protipravicové hnutí? Měli byste. Pod tímto názvem bylo v Číně v roce 1957 zatčeno mezi jedním a dvěma miliony lidí, buržoazních prvků, z nichž mnozí byli intelektuálové, a uvězněno v trestných táborech. Tam bylo mnoho z nich zavražděno. Přesný počet obětí není znám. Smyslem hnutí proti pravici bylo přeměnit Čínu na stát s jedinou stranou. Ano, do roku 1957 existoval pod Mao Ce-tungem více stranický systém. „Boj proti pravici“ s touto demokratickou nesmyslností skoncoval.
Strany podobné AfD byly již ve více než tuctu evropských států zastoupeny ve vládních koalicích nebo podporovaly vlády, mimo jiné ve Skandinávii. Brzy by mohly vládnout ve Francii a Velké Británii. Chtějí, aby Německo v Evropě opět šlo svou vlastní cestou.
Nyní k jiné otázce.
Je legitimní prosazovat změny ústavy? Musí to být legitimní, protože od roku 1949 byla základní listina změněna nebo doplněna již více než padesátkrát. Je legitimní prosazovat restriktivní migrační politiku? Musí to být legitimní, protože taková politika existuje v nepochybně demokratických státech, jako je Dánsko nebo Austrálie. Je legitimní chtít vystoupit z EU? Velká Británie, která rozhodně není fašistická, to udělala. Je vlastenectví legitimní? Willy Brandt (legendarni vudce socialistu v povalecnem Nemecku, pozn. Blowup) byl podle vlastního prohlášení vlastenec.
Zopakuji to ještě jednou: u všech těchto otázek nejde o to, zda je něco správné nebo špatné. Jde pouze o to, zda něco v demokracii musí být povoleno, nebo ne.
Intuice nahrazuje historické znalosti
Jednou z charakteristik demokratických států je, že spektrum toho, co je politicky přípustné, je velmi široké. Musíte se tedy smířit s tím, že ve svobodné zemi s volbami to ne vždy probíhá tak, jak byste si přáli. Pokud vás to přetěžuje, problém je ve vás, a ne v těch, kteří smýšlejí jinak než vy.
Pokud chcete, aby byla AfD zakázána, musíte prokázat, že tato strana chce zemi převést do jiného systému. Například tím, že vyřadí všechny strany, které nesdílí světový názor AfD, tedy, opakuji se, tím, že udělá přibližně to, co by někteří z vás rádi udělali. Ale o požadavku AfD na zákaz jejích politických konkurentů zatím nic není známo.
K zákazu zdaleka nestačí, že jednotliví členové strany vykládají pravicově extremistické nesmysly. Důkaz je snadné předložit, předpokládám, že o tom zde v příštích dnech ještě hodně uslyšíme.
Pomůžu vám. Tady je pár opravdu skandálních citátů. Všechny jsou podložené.
„To, co v této zemi potřebujeme, jsou odvážní občané, kteří ty rudé krysy vyženou tam, kam patří – do svých nor.“
„Nechceme, aby nám někdo, ať už Washington, Moskva, žádný evropský soused, ani Tel Aviv, neustále připomínal naši minulost.“
„Nepotřebujeme opozici, my už jsme demokraté.“
„Jsem německý nacionalista a požaduji bezpodmínečnou poslušnost.“
Nejpozději u poslední citace to jistě někteří poznali. To vše nebyl původní citát Björna Höckeho, ale Franze Josefa Strausse, předsedy CSU, který se v demokratické zemi málem stal kancléřem. Willy Brandt seděl vedle něj ve vládě. Že Willy Brandt nebyl nacista, to asi víte.
Ani Strauss nebyl nacista. Jinak by se k němu Willy Brandt sotva posadil. Váš problém při tomto souzení spočívá v tom, že nemáte žádné historické souvislosti, ale pouze pár intuitivních pocitů.
Někdy vždycky přijde srovnání s nacisty
Předseda Strany zelených Felix Banaszak před pár dny v podcastu mého kolegy z „Welt“ Paula Ronzheimera řekl, že AfD navazuje na tradici národních socialistů. Totéž by možná řekl i o Straussovi, o Ernstu Jüngerovi, o Joanne K. Rowlingové, o Borisovi Palmerovi, o Santa Clausovi nebo o mně. Je již zcela jasné, že „nacista“ je moderní souhrnný pojem pro všechny, kteří nevěří ve „wokeness“ nebo vítězství socialismu.
Nacisté se lišili od pravicových konzervativců. Nacisté měli milici zvanou SA, která na ulicích pronásledovala levicové aktivisty. Netajili se tím, že chtějí válku. Byli otevřenými antisemity, rasismus byl jejich programem. Nechtěli jinou republiku. Nechtěli vůbec žádnou republiku, ale vůdčí stát.
V demokracii je hloupé vyčítat jedné straně, že chce nastoupit jinou politickou cestu.
V roce 1990 formuloval americký autor Mike Godwin sociálně-psychologickou teorii. „Godwinův zákon“ je dnes považován za empiricky prokázaný. Říká, že od roku 1950 se při každém větším rozporu v názorech, kdekoli na světě a vždy, dříve či později objeví srovnání s nacisty. Toto srovnání nemá nic společného se skutečnou historií, ale s přáním mluvčího popřít svému protějšku schopnost uspokojit.
I Angela Merkelová už byla přirovnávána k nacistům (Hugem Chávezem), stejně jako Peer Steinbrück (nějakými Švýcary) a letecká společnost Air Berlin (jedním španělským politikem).
Víte, co děláte
V podstatě to víte, nejste přece hloupí. Víte, že mezi Heinrichem Himmlerem a Alice Weidelovou je pár rozdílů. Lesbička jako Alice Weidelová, která se otevřeně stýká s osobou jiné rasy, by u nacistů skončila v koncentračním táboře.
Kdo nazývá všechny pravicové politiky nacisty jen proto, že nejsou levicoví, je opravdu historický analfabet. Ale to by se dalo odpustit, myslím. Nevzdělanost není zločin. Vyčítám vám, že víte, co děláte. Víte, že nezabráníte „Čtvrté říši“, ale že chcete pouze vyřadit svou politickou konkurenci.
Většina voličů AfD nechce nového Hitlera. Chtějí něco jako nového Helmuta Schmidta. Udržet AfD na uzdě by byla hračka. Stačilo by k tomu jen řešit pár problémů, které jsou skutečné a jejichž existenci budete pravděpodobně popírat až do svého posledního dechu. Přizpůsobte migraci ekonomickým možnostem této země, zajistěte úroveň bezpečnosti, jakou jsme tu měli v roce 2010, postarejte se o to, aby se v našich školách všichni znovu naučili číst a psát a aby naše ekonomika byla opět mezinárodně konkurenceschopná.
Víc by to být nemuselo. Je to pro vás fašismus?
Jednoduchý pohled na svět je pohodlnější než složitý
Vytěsnili jste z paměti, že v Sovětském svazu bylo ve jménu socialismu zavražděno nebo ponecháno hladovět nejméně devět milionů lidí, úspěšně jste vytěsnili miliony obětí Pol Pota a Maa. Ve Venezuele bylo po zfalšovaných volbách v roce 2024 na ulicích Madurovými jednotkami „bez soudu popraveno“ 24 demonstrantů, včetně nezletilých. Kdyby to udělal Trump, bylo by tu pořádné pozdvižení.
Levice je dobrá, pravice je zlá: Tak jednoduché to není. Ale jednoduchý pohled na svět je prostě pohodlnější než ten poněkud složitější. To chápu.
Rozhodující hranice vede mezi autoritářskými režimy a těmi, v nichž mají všichni stejná občanská práva, bez ohledu na to, jaké jsou jejich politické názory, bez ohledu na to, zda vládu považují za skvělou, nebo ji nenávidí. Kdo dodržuje zákony a nepoužívá násilí ani nemá v úmyslu ho použít, je v bezpečí a brzy ráno mu u dveří nezazvoní policie.
Harald Martenstein (nar. 1953) je známý německý novinář, spisovatel a publicista, který je proslulý svými často humornými a společensky kritickými příspěvky. Pracuje jako redaktor deníku Tagesspiegel a dlouhou dobu působil jako publicista pro časopis ZEITmagazin. Od roku 2026 píše pro deník Bild