Před rokem jsem měla hlavu plnou plánů na změnu práce, uvažovala jsem že přijmu nabídku společného bydlení (byť by to bylo peklo). Tehdy mi řekl, jak vzácný jsem člověk, jak krásnou mám duši a že si moc pozdě uvědomil, jak blízko byl k tomu, aby o mně přišel. A že to nedopustí. Netušila jsem, že ho vidím naposledy. A nikdy nezapomenu, jak tam seděl, plakal a prosil mne za odpuštění.