Schopnost chobotnic a jejich soukmenovců používat mimikry nemá ve zvířecí říši obdoby. A to jak v rychlosti, tak v rozmanitosti. Hlavonožci (podle druhu) mohou používat 30 - 50 různorodých maskování. Barvu, kresbu i texturu dokáže změnit za sedm desetin vteřiny. Pro příklad v oblasti korálového útesu bylo u jedné chobotnice napočítáno 177 změn maskování za jednu hodinu. Ve Woods Hole Oceanographic Institution byly svědci doslovného "zmizení" chobotnic na šachovnicových laboratorních stolech.
Kůže hlavonožců je složena ze tří vrstev odlišných typů buněk. Ty se nachází těsně pod jejím povrchem. Spodní vrstva obsahuje bílé leukofory, které pouze pasivně odráží světlo. Prostřední vrstva se skládá z miniaturních iridiforů, které mají v průměru zhruba 100 mikrometrů. Ty také odrážejí světlo, včetně polarizovaného záření. Iridofory tvoří odlesky třpytivě zelených, modrých, zlatavých a růžových odstínů.Určité množství těchto organel je zřejmě pasivní, ostatní ovšem nejspíš řídí nervová soustava. Váže se na ně neurotransmiter acetylcholin, vůbec první neuropřenašeč nalezený ve zvířeti. Acetylcholin napomáhá stahování svalů. Svrchní vrstva pokožky obsahuje chromatofory. Jsou to maličké elastické váčky žlutého, červeného, hnědého a černého pigmentu. Ty se mohou otvírat a zavírat, což má za následek sytost zabarvení. Na maskování pouhého oka se může podílet až pět miliónů chromatoforů. Do každého chromatoforu vede svazek nervů a svalů, které má chobotnice plně pod svou kontrolou. K tomu všemu umějí ještě svou vůlí ovládat texturu pokožky. To provádějí zvedáním či sklápěním masitých výstupků, tzv. papil. Stejně tak mohou měnit celkový tvar a držení těla.
