Minulý týden jsem novou galerii kvůli cestě do Finska nahrát nezvládnul, tak tady jí máte za odměnu i s bonusovým příběhem.
Návštěva italské válcovny v Dolce se totiž zapíše do dějin reprezentace naší země v zahraničí.
Dostat se do ní nebylo snadné. Ne snad kvůli povolení, ale fyzicky. Cestou do Itálie mi poblíž Mnichova praskla nějaká hadička v autě a celý motor a kus dálnice se vyplavil naftou.
Takže bylo jasné, že plánovanou pozdně odpolední návštěvu rozhodně nestíhám.
Nekonečné čekání na odtah, zděšené pohledy zelených Němců, pro které je kaluž nafty na silnici pomalu nejhorší ekologickou tragédií od Černobylu, i "tschechische Schweine" tam jednou zaznělo, noc v předraženém motelu.
Teprve ráno přijíždí odtahovka a veze mne do nejbližšího autoservisu.
Motorům nerozumím, děsím se nejhoršího a v duchu už celou italskou expedici ruším. K mému překvapení je ale celá oprava za půl hodiny hotová (hadičku prý nakousla kuna) a já vyrážím konečně směr Dolce na severu Itálie.
Při stoupání k Europabrücke u Brennera zase cítím nepříjemný pach nafty, zastavuji u krajnice a otevírám kapotu motoru, ze kterého se z jednoho místa slabě kouří.
Jsem na pokraji zhroucení, ale kašlu na to. Ať si kouří, já jedu do válcovny. Těch 240 kilometrů to prostě vydrží. Co bude potom, nevím. Utěšuji se naivní představou, že od hranic z Rakouskem je to vlastně do Itálie skoro pořád jen z kopce.
Rychle googlim, jestli je nafta hořlavá (kdyby náhodou), prý ne tolik jako benzín, tak dobrý. Jedu.
Cesta utíká rychle, z motoru občas vyjde slaboučký pruh dýmu, ale jedu!
Brixen.
Bolzano.
Trento.
Ossenigo.
A konečně odbočka na Dolce!
Jsem tu, dal jsem to. Zpocen, nervově na dně, ale jsem tu.
Volám řediteli válcovny, že za deset minut budu na bráně.
Jeden semafor, druhý semafor, kruháč, obrysy válcovny už jsou vidět.
V extatickém nadšení přijíždím na parkoviště, na kterém už čeká vedení firmy natěšené na můj příjezd, které jsem o překážkách na cestě informoval takřka v přímém přenosu, rychle vypínám stále lehce kouřící motor, vyskakuji z auta a ...
.
.
.
a rázným pohybem povoluje šev mých montérek a s nimi se kompletně trhá celý rozkrok až ke kolenům.
Takže tam stojím, pokouším se o úsměv a zatímco si vítr pohrává s nohavicemi spodního prádla, vychází z válcovny i všichni její zaměstnanci, aplaudují mi, jeden z nich rozvíjí červený koberec, odněkud z poza rohu se najednou objevuje pochodová kapela hrající song "Always Look On The Bright Side Of Life" od Erica Idleho a aniž by pršelo, na nebi se objevuje duha.
No dobře, za sled událostí po té nešťastné události s montérkami neručím, ale už jsem měl lepší entrée.
Ta válcovna nakonec nebyla žádná velká hitparáda, ale zdokumentovat jsem jí musel.
406. závod je na webu, mrkněte na to.
Acciaierie Venete, Dolce | Viktor Mácha - industrial photographyhttps://www.viktormacha.com/galerie/acciaierie-venete-dolce-553/Milodary možno zasílat zde:
https://buymeacoffee.com/viktormacha 