Už jsem v Brémách, poslední den mé německé cesty.
Než mi návrat do Čech zase uštědří pár facek a nastolí pocit průměrnosti, musím se ještě aspoň chvíli opájet vernisáží.
Vystavovat v jednom z nejprestižnějších průmyslových muzeí v Západní Evropě, v zemi, která dala světu pojem “industriekultur” a v podstatě položila základy průmyslové fotografie, je nejvíc.
V tom, co dělám, jsem dosáhnul vrcholu a tenhle pocit už mi nikdo nevezme. Žádná česká média o tom psát nebudou, žádný český fotočasopis se o tom nezmíní a tenhle příspěvek dostane pár plusů a zapadne.

Ale to je jedno. Bylo plno, přišly nejvýznamnější kapacity z kulturních a průmyslových oborů, staří přátelé i dosud neznámí fanoušci.
Výstava potrvá až do konce října a pak bude pravděpodobně putovat dál.
Na ničem jiném nezáleží.




Info k výstavě: https://henrichshuette.lwl.org/de/ausstellungen/beauty-of-steel/

Minulý týden jsem novou galerii kvůli cestě do Finska nahrát nezvládnul, tak tady jí máte za odměnu i s bonusovým příběhem.

Návštěva italské válcovny v Dolce se totiž zapíše do dějin reprezentace naší země v zahraničí.
Dostat se do ní nebylo snadné. Ne snad kvůli povolení, ale fyzicky. Cestou do Itálie mi poblíž Mnichova praskla nějaká hadička v autě a celý motor a kus dálnice se vyplavil naftou.
Takže bylo jasné, že plánovanou pozdně odpolední návštěvu rozhodně nestíhám.
Nekonečné čekání na odtah, zděšené pohledy zelených Němců, pro které je kaluž nafty na silnici pomalu nejhorší ekologickou tragédií od Černobylu, i "tschechische Schweine" tam jednou zaznělo, noc v předraženém motelu.
Teprve ráno přijíždí odtahovka a veze mne do nejbližšího autoservisu.
Motorům nerozumím, děsím se nejhoršího a v duchu už celou italskou expedici ruším. K mému překvapení je ale celá oprava za půl hodiny hotová (hadičku prý nakousla kuna) a já vyrážím konečně směr Dolce na severu Itálie.
Při stoupání k Europabrücke u Brennera zase cítím nepříjemný pach nafty, zastavuji u krajnice a otevírám kapotu motoru, ze kterého se z jednoho místa slabě kouří.
Jsem na pokraji zhroucení, ale kašlu na to. Ať si kouří, já jedu do válcovny. Těch 240 kilometrů to prostě vydrží. Co bude potom, nevím. Utěšuji se naivní představou, že od hranic z Rakouskem je to vlastně do Itálie skoro pořád jen z kopce.
Rychle googlim, jestli je nafta hořlavá (kdyby náhodou), prý ne tolik jako benzín, tak dobrý. Jedu.
Cesta utíká rychle, z motoru občas vyjde slaboučký pruh dýmu, ale jedu!

Brixen.
Bolzano.
Trento.
Ossenigo.
A konečně odbočka na Dolce!
Jsem tu, dal jsem to. Zpocen, nervově na dně, ale jsem tu.
Volám řediteli válcovny, že za deset minut budu na bráně.
Jeden semafor, druhý semafor, kruháč, obrysy válcovny už jsou vidět.
V extatickém nadšení přijíždím na parkoviště, na kterém už čeká vedení firmy natěšené na můj příjezd, které jsem o překážkách na cestě informoval takřka v přímém přenosu, rychle vypínám stále lehce kouřící motor, vyskakuji z auta a ...
.
.
.
a rázným pohybem povoluje šev mých montérek a s nimi se kompletně trhá celý rozkrok až ke kolenům.

Takže tam stojím, pokouším se o úsměv a zatímco si vítr pohrává s nohavicemi spodního prádla, vychází z válcovny i všichni její zaměstnanci, aplaudují mi, jeden z nich rozvíjí červený koberec, odněkud z poza rohu se najednou objevuje pochodová kapela hrající song "Always Look On The Bright Side Of Life" od Erica Idleho a aniž by pršelo, na nebi se objevuje duha.

No dobře, za sled událostí po té nešťastné události s montérkami neručím, ale už jsem měl lepší entrée.

Ta válcovna nakonec nebyla žádná velká hitparáda, ale zdokumentovat jsem jí musel.
406. závod je na webu, mrkněte na to.
Acciaierie Venete, Dolce | Viktor Mácha - industrial photography
https://www.viktormacha.com/galerie/acciaierie-venete-dolce-553/
Milodary možno zasílat zde: https://buymeacoffee.com/viktormacha

Stejně se nic nevyrovná pocitu, když v jedné zcela odlehlé ocelárně na finsko-ruské hranici narazíte na svůj kalendář.
Foceno včera, čau.

VIDA: Nene??!! :)) Tak chlebíčky asi nepřekonám, to je hodně top.

Přednášku udělám, až už nebudu mít kam jezdit, neb je to silně kompromitují matro. Vlastně je mi někdy těch PR manažerů až líto.

V__M: Tak na takovou přednášku "před oponou, za oponou" bych byla fakt zvědavá. (BTW, kdysi sem ze stolu "mazala" chlebíčky, aby to nevypadalo, že se státní zaměstnanci maj nějak moc dobře.)

V__M: Btw v jedné firmě jsem musel dokonce ve photoshopu dodělávat helmy všem dělníkům, protože se u nich v provozu běžně nenosí, ale aby nebyly kecy :))

KAERO: Ale to se děje úplně běžně! Ekologie a úklid se dělá ve photoshopu.
Díry ve střeše, olejové skvrny na podlaze, kouř, košťata.. všechno.
Marketing je jedno velké pokrytectví, jedna velká lež.
Až se jednou naseru, udělám přednášku o zelené oceli.

V__M: to jako ze ti povolili zverejnit jen snimky kde kostata nemeli, nebo jsi fakt ty kostata vymazal z fotek? digitalni upravy takoveho rozsahu by mi prisly od vedeni ponekud pokrytecke. to by mohli chtit treba i vyrovnat diry v podlaze a tak ...

A jedeme dál, tento vlak nezastavuje.

V novém týdnu se podíváme do italské kovárny Mamé na severu země.
U všech fotek, na kterých jsou kováři, si domyslete ještě košťata na zametání okují, která drželi v ruce.
Žel, vedení firmy mne požádalo o jejich vyretušování, protože nekorespondují s moderním duchem firmy...


Celý set zde: https://www.viktormacha.com/galerie/lucchini-mame-forge-cividate-camuno-552/
Kávové milodary možné zde: https://buymeacoffee.com/viktormacha

V__M:: Kniha v tuto chvíli "v akci" na Karolinu za 621,-.

Avšak ani choroba mne nemůže zastavit před vydáním nového setu fotek.

Už jsem přijel do huti, kde zrovna nejela výroba kvůli plánované odstávce.
Už jsem přijel do huti, kde zrovna nejela výroba kvůli poruše zařízení.
Už jsem přijel do huti, kde zrovna nejela výroba, protože se se taví a odlévá jen v noci.
Ale ještě nikdy jsem nepřijel do huti, kde zrovna nejela výroba, protože kompletně vypadla elektřina.

No i takové věci se bohužel občas stávají. Tak jsem si dal takový skoro-urbex.
Tohle je 405. zdokumentovaný závod a kompletní galerie zde: https://www.viktormacha.com/galerie/css-siderurgica-setelagoana-sete-lagoas-551/
Sete Lagoas, Brazílie, 09/2024


Podpora kávou možná a kdykoliv vítaná, děkuji - https://buymeacoffee.com/viktormacha

Ach jo.. tyto řádky píšu z polikliniky, kde právě čekám na rtg plic. Pro trvající nemoc jsem bohužel nucen zítřejší přednášku zrušit a odložit na neurčito..

Nový termín bude oznámen co nejdříve. Děkuji za pochopení…

Tedy knihu o ústřednách bychom měli, vlak ale nezastavuje.

Diáře ven! 21. května v 19:00 otevírám svou doposud největší samostatnou výstavu a to v německém průmyslovém muzeum Heinrichshütte Hattingen (Porúří).
Ano, je to asi pro mnohé trochu z ruky, ale kdyby náhodou, jste srdečně zváni.
K výstavě vyjde i katalog, tak v případě zájmu dejte vědět a kopii vám schovám.

Odkaz na událost: https://henrichshuette.lwl.org/de/veranstaltungen/?id=1092415

JONEZ1: Může být klidně 50% objemu tavby, ale záleží na konkrétní oceli.

V__M:: Díky. Tušil jsem, že tam bude nějaký hlubší smysl :-). Tak jsem zase chytřejší.
Ještě mám tedy doplňující dotaz - dá se nějak přibližně procentuelně/poměrově vyjádřit, kolik s toho objemu taveniny skončí jako struska?

JONEZ1: Inu to je tak - spodní pánev je na strusku. Ta je lehčí než tekutá ocel a tudíž plave na hladině jako škraloup na hrnku s mlékem. Tudíž zákonitě přeteče z té vrchní pánve, která je plná oceli.
Obsah pece se vždy vylévá najednou, pak se začíná nová tavba nasazením nového koše se šrotem. Obsah předchozí sázky je právě vidět na ochozu, to je ten bordel, který z koše tak nějak vypadnul.

V__M:: mám pár zvídavých dotazů ohledně snímku, který jsi sem vybral:

Ta kaskáda kdy z prostřední nádoby přetéká tavenina do té nejmenší - to je dané prostě jen tím, že ta pec má velký objem, nebo je za tím ještě něco jiného?
Vylévá se to z pece "najednou" a nebo po vylití v nádobě ještě něco zůstane, a do toho se pak přidává další materiál na tavení?
A ten bordel za zábradlím, který je přibližne uprostřed fotky, to je něco co se "usypalo" při plnění? :-)