Záhada v Oklahoma City
10/2006 Autor: Tereza Spencerová
Timothy McVeigh byl v červnu 2001 popraven za pumový atentát v Oklahoma City. Případ by tím mohl být uzavřen… kdyby tolik otázek nezůstalo bez odpovědi.
Před leteckými útoky na Světové obchodní středisko v New Yorku a na budovu Pentagonu ve Washingtonu z 11. září 2001 to byl nejhorší teroristický případ na území Spojených států. Bývalý voják McVeigh se netajil svým odporem vůči federální vládě ve Washingtonu, která podle něho nemístně omezovala tradiční americké svobody, a rozhodl se, že proti ní zahájí vlastní boj. 19. dubna 1995 zajel s vypůjčeným nákladním vozem k budově, v níž v Oklahoma City sídlily nejen federální úřady, ale v přízemí byla třeba i mateřská školka. Na korbě vezl takřka 2400 kilogramů výbušniny, k jejíž výrobě použil průmyslová hnojiva, a nálož odpálil. V troskách budovy zahynulo 164 lidí, mnoho z obětí tvořily děti.
Potud oficiální verze události, která však mnohé neuspokojila. Podle nich se McVeigh stal jen nastrčenou figurkou ve vysoké hře, v níž tahaly za nitky osoby z nejvyšších kruhů. Na určité nesrovnalosti ostatně poukázal i federální soudce Richard Matsch. Když nad McVeighem vynesl rozsudek smrti, prohlásil: „Mnoho otázek zůstalo nezodpovězených. Velmi by mě znepokojilo, kdyby se jimi americké vládní bezpečnostní agentury tímto okamžikem přestaly zabývat.“ Stalo se však přesně to, čeho se pan soudce obával.
Timothy McVeigh se k atentátu přiznal
Věřit na zázraky
Ještě před soudcem však své pochybnosti vyjádřila některá média. Newyorský list The Village Voice například položil několik otázek: 1) Kdo byl neznámý snědý muž, s nímž byl McVeigh onoho osudového rána viděn a kterého FBI vůbec nehledá? 2) Proč FBI nešla po mnoha slibných stopách, které mohly vést k případným McVeighovým komplicům? 3) Jak je možné, že McVeigh se svým přítelem Nicholsem za jediný večer, jak tvrdí oficiální vyšetřovací verze, vyrobil tolik výbušniny, když podle odborníků musel celý proces trvat mnohonásobně déle? Poslední otázka se opírala o výpověď brigádního generála Bentona Partina, který se celých pětadvacet let v armádě zabýval výbušninami. „Když jsem slyšel první zprávy o atentátu v Oklahoma City, bylo mi jasné, že se nám neříká pravda,“ prohlásil generál.
"Když jsem slyšel o atentátu první zprávy, věděl jsem, že se nám neříká pravda."
„Je absurdní, aby někdo přijel s náklaďákem s hnojivem a vyhodil do vzduchu železobetonovou stavbu. Stačilo, abych viděl první fotografie, a bylo mi jasné, že podminováno muselo být přinejmenším několik nosných stěn budovy a pilířů dole v garáži. Představuji si, jak kdesi kdosi sedí a pouští do médií dezinformace, chce abychom věřili na zázraky.“ Svou zprávu generál Partin zaslal všem členům amerického Senátu a Kongresu vyzval je, aby byly trosky budovy zpřístupněny komisi složené z odborníků na demolice. Ačkoli se pod jeho názor podepsalo dalších pět uznávaných expertů, úřady jim nevyhověly. Zřícená budova byla hlídána armádou a 23. května 1995, 34 dnů po výbuchu, byly její zbytky srovnány se zemí. Suť pak rozhrabaly buldozery, místo bylo obehnáno plotem a kolem něho začali hlídkovat vojáci.
Užitečný idiot
Je pozoruhodné, že Partinovi daly částečně za pravdu i vládní orgány. Speciální laboratoř na letecké základně Elgin na Floridě se pokusila atentát zrekonstruovat. Použili stejný ocelí vyztužený beton a zkoušeli ho ničit „hnojivovou“ bombou. Výsledky žádného z testů neodpovídaly oficiální vyšetřovací verzi. Odborníci z laboratoře nakonec ve šestapadesátistránkové zprávě dospěli k závěru, že „je nemožné připsat účinek exploze v Oklahoma City jediné náloži o 2400 kilogramech. Proto lze konstatovat, že škody na budově nezpůsobil jen nákladní vůz, ale musely být použity i nálože rozmístěné uvnitř budovy.“ Ke stejnému závěru ostatně dospěla i expertiza, kterou vypracovali dva zaměstnanci Pentagonu a která se v březnu 1996 objevila v bulletinu Strategic Investment.
Podle ní došlo ve federální budově v Oklahoma City k pěti navzájem nezávislým explozím. „Timothy McVeigh hrál v celém případě okrajovou roli užitečného idiota,“ konstatuje zpráva. Na McVeighovu obhajobu se postavil také věhlasný publicista a spisovatel Gore Vidal, který v článku v časopisu Vanity Fair označil oficiální verzi za tak zhovadilou, že pravda může být jakákoli. „McVeigh mohl spolupracovat s arabskými teroristy, americkými protivládními extremisty, nebo -proč ne? - se samotnou vládou. V tomto případě je reálná i ta nejbláznivější konspirační teorie,“ napsal Vidal. S McVeighem si vyměnil několik dopisů a atentátník k němu nejspíš pojal důvěru, neboť ho jako jednoho z nemnoha pozval, aby se zúčastnil jeho popravy. Gore Vidal je o McVeighově nevině přesvědčen dodnes: „Podle mě se McVeigh přiznal k něčemu, co nespáchal sám - nebo to nespáchal vůbec -protože měl pocit, že ho jeho obhájce potopil. Chtěl zemřít jako mučedník, jako symbol protivládního protestu, než aby zůstal padesát let v cele a každý den se bál, že ho někdo znásilní.“
Podle expertů muselo být
náloží hned několik
„Zazdili to!“
Pochybnosti kolem vyšetřování pumového útoku začaly zneklidňovat i rodiny pozůstalých, jejichž blízcí v troskách budovy zahynuli. Jejich rostoucí nespokojenost nakonec v dubnu 1997 vedla ke vzniku Oklahomského výboru pro vyšetřování pumového útoku (OBIC), do jehož čela se postavil tehdejší republikánský senátor Charles Key. OBIC se pustil do práce a po šesti letech vydal v zimě 2001 svou vlastní rozsáhlou zprávu o pumovém útoku.
Je to dokument čítající 550 stran a je vůči FBI a dalším vládním agenturám velmi kritický. Jeho nejzávažnější pasáž se týká výbušniny. „Je rozdíl, když k budově přistavíte nákladní vůz naložený výbušninou, a když stavbu zevnitř podminujete,“ cituje zpráva experta na výbušniny Sama Cohena s tím, že ani oficiální vládní zpráva „po nás nesmí chtít, abychom začali věřit, že přestaly platit přírodní zákony.“ „Na přípravě akce se muselo podílet víc lidí.
A bylo zapotřebí lidí, kteří měli přístup do budovy,“ konstatuje Cohen. „Nesmíte zapomínat, že to byla federální budova; u každého vchodu strážní s rentgenovými branami, magnetometry a dalšími přístroji. Otázka tedy nezní ani, „kolik lidí se akce účastnilo“, ale „kolik z nich jich mělo volný vstup do budovy“. S taškou plnou výbušnin se do takové budovy z ulice prostě nedostanete.“ OBIC ve své zprávě rovněž odhaluje, že vládní bezpečnostní agentury měly nejméně od dvou svých informátorů dopředu informace o tom, že se na federální budovu v Oklahoma City chystá útok. Nevěnovaly jim ale pozornost, nejspíš proto, že první informátorka mluvila o protivládních extremistech, kteří „nebyli nebezpeční“, zatímco druhý zdroj do kauzy zapletl „arabsky vyhlížející muže,“ kteří si nápadně často chodili federální budovu obhlížet a studovat.
Údajně také nabídli informátorovi peníze za to, že jim s pumovým útokem pomůže.
Zjistilo se také, že FBI před McVeighovým obhájcem zatajila více než tři tisíce stran dokumentů o vyšetřování. Podle Charlese Keye to z FBI dělá spoluviníka celé kauzy. „Zjistili jsme, že FBI i další vládní agentury pochybily v celkem 42 případech,“ prohlásil Key v novinovém rozhovoru. „FBI dokonce nezveřejnila ani záznam ze dvou bezpečnostních kamer, které mohly jasně ukázat, co se toho osudového rána před budovou odehrávalo, kdo vlastně přijel s nákladním vozem s výbušninami a podobně. To vše svědčí o tom, že před námi vláda cosi tají.“ Podobně se prý FBI zachovala také v případě otisků prstů, které na místě sňala. Odmítá sdělit, komu patří,“ konstatuje Key. „Nedávno jsme je zažalovali na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, ale marně. Zazdili to. Nejspíš nechtějí prozradit totožnost některých svých lidí, kteří se kolem toho všeho motali.“
Stejné jako u Kennedyho
Charles Key však ze samotného atentátu vládu neviní. Podle něho vede horká stopa do Iráku nebo nějaké jiné blízkovýchodní země, i když sám připouští, že pro to nemá žádné důkazy, stejně jako si neumí vysvětlit, jak by Arabové „mohli přesvědčit dobré Američany, aby zaútočili proti své vládě. Sama vláda však z neznámých příčin pravdu nechce odhalit.“ Charley Key a jeho kolegové z OBIC se nevzdávají, pro ně se popravou Timothyho McVeigha jedna z nejkrvavějších událostí amerických dějin zdaleka neuzavřela: „Vzpomínáte na teorii jedné kulky, která údajně zabila Kennedyho? V Oklahomě nám předkládají stejný nesmysl. Je to stejně závažné jako dvě strany jedné mince.“
Foto: profimedia.cz a ČTK
O autorovi: TEREZA SPENCEROVÁ, hlavní editorka MF Plus spencerova@mf.cz
http://www.mfplus.cz/Modules/MFPlus/StoryDetail.aspx?Id=3717&SubPortalId=6&BackURL=http%3a%2f%2fwww.mfplus.cz%2fModules%2fMFPlus%2fSection.aspx%3fp%3d4%26ColumnId%3d4%26page%3d2