Udivující síla videoposelství Usámy bin Fantomase
Právo | 7.6.2006 | rubrika: Ze zahraničí | strana: 16 | autor: Petr Schnur
Když ještě před americkobritskou invazí do Iráku přemýšliví lidé varovali Bushe i Blaira před druhým Vietnamem, bylo jasné, o čem mluví: dobýt zemi je jedna věc, udržet ji věc druhá - samozřejmě v situaci, kdy mezi jejími obyvateli existuje vůle k odporu.
Jména jako Abú Ghrajb, Fallúdža a nyní Hadífa se podobně jako kdysi My-lai a jiné staly dalšími symboly „kolaterálních škod“ na cestě k novému světovému pořádku.
Situace v Iráku přitom nedává mnoho důvodů k optimismu, a tak jedinou pozitivní událostí pro těžce zkoušenou americkou vládu bylo nedávné vystoupení Usámy bin Ládina v arabské televizi al-Džazíra.
Šéf al-Kajdá jím „rehabilitoval“ údajného komplice Moussauiho, odsouzeného za podíl na událostech okolo 11. září 2001. Americká tajná služba obratem označila odvysílané video za ,autentické‘. Světový terorista č.1 v něm prohlásil, že Moussaui se na přípravě nepodílel. Přesto jsou jeho slova pro Washington velmi cenná. Čím?
Intervence v pravý čas
Především tím, že Usámův vstup do hry - podobně jako již mnohé jiné - přišel v pravý čas. Ani situace v Americe není, jak byla na počátku iráckého tažení, a prezident Bush a jeho administrativa jsou v hluboké defenzívě.
Když před několika týdny známý americký herec Charlie Sheen obvinil vládu, že se na atentátech buď podílela, anebo že o nich přinejmenším předem věděla, přihlásil se o slovo rovněž institut na výzkum veřejného mínění Zogby. Podle něj 42 procent Američanů věří, že vláda před občany něco skrývá. Korunu všemu nasadila reportérka listu The New York Times, která na veřejnosti přiznala, že již před atentáty měla od spolehlivého pramene v Bílém domě obdržet informace o plánovaném útoku. Omluvila se za to, že s tím tehdy nešla na veřejnost.
Na druhé straně se vládě nedaří veřejnost přesvědčit o opaku. Podle mínění nezávislých expertů nepřinesly nic nového ani nedávno zveřejněné části filmového materiálu, který měl údajně ukázat náraz uneseného letadla do Pentagonu 11. září 2001. Stejně tak ani prezentované kopie - rovněž údajných - nahrávek rozhovorů z kabiny letadla UA 93, které podle oficiální verze nechali zřítit na zelenou louku udatní pasažéři. Za obojím je podle nich - podobně jako za hollywoodským snímkem Let 93, který směřuje i do evropských kin - na míle cítit neviditelná ruka vlády.
Záhada na záhadu
Jediné, co tedy mluví ve prospěch oficiální verze, je Usámovo čerstvé přiznání k autorství zářijových útoků před pěti lety. Doposud se o něm jako o původci a organizátoru útoků sice neustále mluvilo, nicméně přesně vzato, bez jakýchkoliv věcných důkazů. Usáma sám svou účast popíral. Jde o první „autentické“ přiznání „viny“ od člověka, který se svou organizací slouží jako oprávnění tzv. boje proti terorismu. Přitom celá historie kolem něj a jeho skupiny představuje jednu velkou záhadu.
Osobní i obchodní kontakty mezi rodinami Bushů a bin Ládinů jsou již dnes dostatečně známé a zdokumentované, zrovna tak jako skutečnost, že al-Kajdá je produkt CIA z doby sovětské intervence v Afghánistánu. Tím ale tyto kontakty zřejmě neskončily.
Je už víceméně veřejným tajemstvím, že al-Kajdá přímo, anebo žoldáci, vycvičení v jejích táborech, působili v Bosně a Kosovu. USA využily jejich pomoci nejen proti Srbům, ale i k upevnění vlastního vlivu mezi muslimy bývalé Jugoslávie ve prospěch bosenského prezidenta Aliji Izetbegoviče proti jeho rivalovi Fikretu Abdičovi.
John Kasich, člen Sněmovny reprezentantů USA, kritizoval americkou vládu za přímou podporu kosovskoalbánské UCK a její makedonské odnože, v nichž působili členové alKajdá. List The Washington Post referoval o členech této „osvobozenecké armády“, kteří svou činnost financují pomocí obchodu s heroinem a prošli výcvikem v táborech al-Kajdá. K podobným závěrům o Usámově angažmá v Kosovu i Makedonii ve svých rešerších došly konzervativní časopis New American i list The Washington Times.
„Nejhledanější terorista světa“
Nejasná je i role amerického spojence v regionu Pákistánu, v jehož pohraničí se má saúdskoarabský terorista skrývat. Je podivné, že „nejhledanější terorista světa“ navzdory nejmodernější technice, již mají USA k dispozici, stále běhá na svobodě.
Vše nasvědčuje tomu, že na Usámově poselství nebyl důležitý Moussaui, nýbrž on sám, jeho před celým světem přiznané „autorství“ zářijových útoků roku 2001. Proces s údajným atentátníkem stál tak jako tak na velmi vratkých nohou a z hlediska obžaloby napáchal víc škody než užitku. Usámova intervence tedy nemohla poškodit něco, co již poškozené bylo. Z tohoto hlediska vládě neuškodila, nýbrž pomohla.
Nabízí se otázka, kdo vlastně onen novodobý Fantomas mezinárodní politiky je, a jakou úlohu v ní hraje? Z hlediska důsledků přinejmenším ambivalentní. Buď jsou Američané tak nešikovní, anebo nechávají bin Ladina plnit úlohu klasického „ďábelského muslima“, bez nějž by křížové výpravy nebyly tak možné.
Udo Steinbach, šéf Německého orientálního institutu v Hamburku, přišel dokonce s verzí, že Usáma již dávno nežije a že mu Američané tímto videem takříkajíc opět vdechli život: jako živý jim totiž nyní určitě posloužil víc než jako mrtvý.