Mezinárodní měnový fond v Iráku: druhá invaze
Karen Button
V prosinci 2005 irácká vláda podporovaná Spojenými státy odsouhlasila půjčku od MMF ve výši 685 milionů USD a tak fakticky zaprodala svou zemi a dostala ji do proudu ekonomického otroctví, otrokářem zde je ekonomika volného trhu. Dostali se do velké společnosti. Mnoho zemí tzv. třetího světa a rozvíjejících se zemí se už v té řece skoro utopilo.
Mnoho zemí Latinské Ameriky je po desetiletí v područí brutálních úsporných programů MMF, ačkoli některé země, za zmínku stojí zejména Venezuela a Bolívie, které znárodňují své zdroje, jsou svědectvím o vše prostupujícím spodním proudu socialistických ideálů.
Pro Irák ale cesta teprve začala.
Ta půjčka 685 milionů USD přišla s těžkou cenovkou: konec subvencí pro naftu a irácká ekonomika otevřená pro volný trh. Jinými slovy, odstranění jakékoli formy socializované společnosti a její proměna ve zboží.
Pár dní po tom, co irácké parlamentní volby daly naftařským společnostem poprvé ochutnat iráckou ropu požadavkem, aby byla všechna nevyužívaná pole otevřena tomu, kdo nabídne nejvíc, premiér Al-Jaafari provedl první z politik MMF - omezení subvencí benzinu. Skoro přes noc vyletěly ceny pohonných hmot devětkrát. Nyní, po devíti měsících, kanistr benzinu stojí okolo 14 USD v zemi, kde průměrný měsíční plat je asi 200 USD.
Na obranu škrtů řekl představitel MMF Bill Murray pro Cox News Service, že Irák musí "vyjít s rozpočtovými zdroji, aby ufinancoval zdravotnictví, vzdělání a jiné důležité veřejné služby". Opomenul zmínit, že Irák kdysi ze zisků z nafty poskytoval zdravotní služby pro 93% svého obyvatelstva zdarma a měl nejvyšší míru vzdělanosti na Středním Východě.
Nyní, i když Ministerstvo práce a sociálních věcí v lednu sdělilo, že chudoba mezi Iráčany od americké invaze vzrostla o 30%, vláda udatně kráčí vstříc svobodnému trhu.
Koncem března oznámilo ministerstvo obchodu, do velké míry odpovědné za rozdělování potravin, že zruší několik položek z dlouho provozovaného přídělového potravinového programu. Podle čísel z ministertva samého z 28 milionů obyvatel Iráku skoro 26.5 milionů (t.j. 96%) závisí na měsíčním přídělu.
Za vlády Saddáma Husseina bylo do přídělu zahrnuto 12 položek. To bylo nyní seškrtáno na 4 základní položky - cukr, rýži, mouku a jedlý olej.
Podle Ra'ada Hamzy, vysokého úředníka ministerstva obchodu, ministerstvo očekává zastavení přídělů vůbec, snad ke konci roku. "Budete-li udržovat Irák podle socialistických zákonů, ekonomika se nezlepší", řekl Intergrovaným regionálním informačním sítím (Integrated Regional Information Networks). "Ale budeme pokračovat v poskytování základních položek pro obyvatelstvo nejméně do konce tohoto roku."
Lze očekávat, že inflace, která od invaze prudce vzrostla, bude vzhledem k tamější politice MMF v růstu nekontrolovaně pokračovat.
Ekonom Omar Abdel Kareem z Bagdádské university, kterého cituje IRIN, prohlásil, "Před tímto rozhodnutím se ceny takových položek jako zelenina a obiloviny v lednu zdvojnásobily. Od té doby rostou o více než 20% za týden."
Po zrušení některých přídělů vzrostly ceny určitých výrobků až o 300%. "V roce 2002 se prodávala čočka za cenu asi 0,50 USD za kilogram. Od té doby vyskočila maloobchodní cena na částku kolem 2 USD za kilogram."
Polovina iráckého obyvatelstva je mladší než 18 let. Budou to tedy děti, kdo ponesou celou tíži této pokusné a selhávající politiky MMF.
Na začátku měsíce května 2006 oznámil UNICEF, že 25% dětí v Iráku je nyní podvyživeno a má podváhu. Březnová zpráva z roku 2005 konstatuje, že se podvýživa od invaze Spojených států zdvojnásobila. Očekává se, že tato čísla porostou spolu s inflací.
Ale pan Murray se na tyto ukazatele nedívá; místo toho shledává, že irácká ekonomika vzrostla o 10%. Podle standardů MMF to je úspěch. Chudoba, podvýživa a inflace se nepočítají.
A tomu říkají demokracie.
http://www.blisty.cz/2006/10/10/art30660.html