Fašista izraelským vicepremiérem?
31.10.2006 Daniel Veselý
Avigdor Lieberman, šéf populistické strany s neskrývanou fašistickou rétorikou, se minulý týden stal izraelským vicepremiérem a ministrem pro strategické hrozby (Minister for Strategic Threats). Jeho strana Yisrael Beitenu (Israel is our home, Izrael je náš domov) je i pozorovateli v rámci oficiálního politického spektra Izraele považována za extremistickou.
Ze'ev Sternhell, profesor na Hebrejské univerzitě, přední izraelský specialista na fašismus a totalitarismus, prohlásil o Liebermanovi: „Možná je to nejnebezpečnější politik v historii Izraele.“ ZDE
Tento politik, ruský emigrant, byl s vřelými poctami uvítán izraelským premiérem Ehudem Olmertem do vládní koalice, aniž by přední světová média a vyšší politické kruhy hnuly brvou. Přitom postoje a názory Liebermana i jeho strany, která má nejvíce přívrženců v řadách ruských emigrantů, jichž je v Izraeli jeden milion, jsou izraelské veřejnosti důvěrně známé.
Lieberman otevřeně hájí „transfer“ Palestinců včetně obyvatel arabských měst v Izraeli do okupovaných území. Zdůrazňuje například, že svrchovaný židovský stát, čistý všeho cizorodého, je důležitější než stát demokratický. Považuje se za ortodoxního stoupence sionismu, myšlenkového proudu, jenž byl v sedmdesátých letech minulého století označen OSN jako „rasistický“; trvá na tom, aby arabští občané žijící v Izraeli složili přísahu věrnosti židovskému a sionistickému státu, jinak budou vypuzeni z Izraele. ZDE
V minulé vládě coby ministr dopravy vznesl požadavek, aby byli Palestinci živořící v izraelském vězeňském systému (jedná se přibližně o deset tisíc osob, včetně žen a dětí) utopeni v Mrtvém moři, dokonce nabízel ze strany svého ministerstva dodávku příslušného počtu autobusů. Zdroj: Haarec, 11.7. 2002
V témž roce přišel Lieberman s návrhem, který by umožnil izraelské armádě (IDF) obsadit na 48 hodin Západní břeh a zničit, navzdory Palestinské samosprávě (PA), vojenskou infrastrukturu, policejní stanice a bezpečnostní posty, a prohlásil: „aby nezůstal kámen na kameni“. Dále prosazoval, aby izraelské vzdušné síly v okupovaných územích systematicky bombardovaly komerční centra, benzínové stanice, banky, atd. Zdroj: The Independent, 7.3. 2002
Dále pak prosazoval, aby byla bombardována Asuánská přehrada v Egyptě, přestože Izrael a Egypt podepsal po dlouhém bolestném vyjednávání mírovou smlouvu již v roce 1979.
Všimněme si opět dvojsečného přístupu mezinárodního společenství ke kauze Izrael/Palestina, jmenovitě přístupu Evropské unie. Zatímco EU vyvíjela nátlak na Hamas, aby uznal existenci státu Izrael a upustil od teroristických praktik, (velikáni izraelských dějin, od Davida Bena Guriona přes Goldu Meirovou po Ehuda Baraka a mnoho dalších, požadavky Palestinců na sebeurčení nebrali vůbec v potaz) se toto militantní hnutí zavázalo k zastavení bojů, jež dodržovalo dvacet dva měsíce, na rozdíl od Izraele, a otevřeně volalo po diplomatickém jednání s Izraelem. Reakce EU po zvolení Hamasu v lednových demokratických volbách byla naprosto iracionální, je-li mozaika skutků celistvá.
EU po těchto volbách zastavila finanční a další nezbytnou pomoc Palestinské samosprávě (PA), což jako obvykle vedlo ke neutišitelnému strádání civilního obyvatelstva, již tak trpícího pod čtyři dekády trvající izraelskou okupací.
Jak je možné, že EU ostrakizuje Lukašenkův režim v Bělorusku, který je v porovnání s izraelskými zlovolnými akcemi v okupovaných teritoriích neskonale umírněnější?
Evropská unie, místo aby v rámci svého demokratického diskurzu uvalila na Izrael tvrdé sankce, stále pokračuje ve své ničivé politice vůči Palestincům a vztah s Izraelem udržuje nadále v zajetých kolejích, a to nebereme v úvahu katastrofální ekonomickou politiku tohoto klíčového politického seskupení, již uplatňuje v zemích subsaharské Afriky a Latinské Ameriky.
Avigdor Lieberman je druhým nejpopulárnějším politikem v Izraeli, po Benjaminu Netanjahuovi, šéfovi Likudu, což dost vypovídá o izraelské veřejnosti, jejíž vnímání palestinské otázky je naprosto jednostranné a zcestné. Názory, které prezentuje Lieberman, jsou prý, podle některých politologů, sdíleny i ostatními špičkovými izraelskými politiky, jmenovitě premiérem Olmertem a ministrem obrany, dříve umírněným politikem, lídrem Strany práce Amirem Peretzem. ZDE
Ano – tím Peretzem, jejž před několika měsíci peskoval magazín Týden za jeho vstřícné kroky vůči Palestincům a jeho „stalinistický“ knírek, ačkoliv je Peretz nyní ve značné míře zodpovědný za válečné zločiny z nedávné války s Libanonem a agrese vůči Gazanům, kdy bylo během tří měsíců zabito tři sta lidí při záchranné akci, jejímž cílem bylo osvobodit jednoho izraelského vojáka.
Nově ustanovené ministerstvo pro strategické hrozby má být účinnou zbraní namířenou na Írán, ačkoliv není vůbec jisté, zda se zde vyrábí atomová bomba, (Izrael vlastní několik set nukleárních hlavic, které byly s americkou finanční dotací vyráběny navzdory mezinárodnímu právu) avšak izraelská propaganda učinila z íránského jaderného programu a překroucených výroků íránského prezidenta Ahmadínežáda o holocaustu iminentní hrozbu pro Izrael. ZDE
Lieberman, který nijak se netají svými choutkami zaútočit Írán konvenčními, ba i jadernými zbraněmi, svými výroky jen ještě více stupňuje napětí na Blízkém Východě, a proto se vidina samostatného palestinského státu stává téměř neuskutečnitelnou.
http://www.blisty.cz/2006/10/31/art31022.html