• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ELIDORZpravodajství, zprávy, články, fejetony. Názory a komentáře - bez propagandy.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Státní agentura v USA smazala z webu zmínky o vlivu člověka na změnu klimatu
    Zdroj: https://www.lidovky.cz/svet/usa-ochrana-prirody-trump-zmena-klimatu.A251210_215714_ln_zahranici_lsva

    Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) smazala zmínky o změně klimatu způsobené člověkem ze svého webu. V popisu změny klimatu se nyní soustředí pouze na přírodní procesy přispívající tomuto jevu, jako je sopečná aktivita a změny ve sluneční aktivitě. Píše o tom deník The Washington Post (WP).

    „Myslím, že jde o jeden z nejdramatičtějších případů cenzury, které jsme v oblasti klimatu zaznamenali,“ uvedl Daniel Swain, klimatický vědec z Kalifornské univerzity. Čím dál více webových stránek na toto téma podle něj zcela mizí z internetu, případně je nahrazují nesprávné informace.

    Ještě v říjnu stránka agentury o příčinách změny klimatu uváděla vyjádření Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) o tom, že „je nezpochybnitelné, že lidský vliv způsobil oteplení atmosféry, oceánů a pevniny.“ Toto jasné stanovisko nyní bylo z webu EPA smazáno. Agentura rovněž smazala stránku popisující klíčové ukazatele změny klimatu, a to stoupající hladinu moří a ubývající arktický led.

    Americký prezident Donald Trump opakovaně vystupuje proti obnovitelné energii, volá po větší těžbě na území Spojených států a jeho administrativa učinila škrty ve výzkumu a vývoji, jejichž cílem je zmírnit dopady klimatické změny.

    EPA rovněž z webu smazala odpovědi na často kladené otázky jako „Existuje mezi vědci shoda, že lidská činnost způsobuje dnešní změnu klimatu?“ a otázky ohledně toho, jaký dopad může mít změna klimatu na lidské zdraví. Z webu rovněž zmizely informace o dopadu změny klimatu na zdraví dětí a osob s nízkými příjmy.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Lež o Miladě Horákové se dál šíří. Dezinformátor Baudyš přidává další výmysly - Deník.cz
    https://www.denik.cz/z_domova/milada-horakova-antonin-baudys-lez.html?cx_testId=2&cx_testVariant=cx_1&cx_artPos=4#cxrecs_s

    Jednou z největších lží, která v posledním měsíci zaplnila sociální sítě, je tvrzení, že Milada Horáková nebyla popravena, ale prý si ji předaly zpravodajské služby s tím, že dožila jako agentka CIA ve Spojených státech výměnou za „jisté materiály pro KGB“. I přes mnohačetné jednoznačné vyvrácení tohoto nesmyslu jej i nadále šíří například šiřitel konspiračních teorií Antonín Baudyš mladší. A přidává další lži.

    Lživá zpráva o Miladě Horákové se začala v prostředí sociálních sítí masově šířit od 19. září, a to v bezprostřední návaznosti na o den starší cestu českého prezidenta Petra Pavla do Spojených států, při níž ho doprovázela dcera Milady Horákové Jana Kánská.

    Právě společný snímek Pavla a Kánské, otištěný řadou médií, se stal součástí masově šířené dezinformace, v níž k němu bylo přiloženo následující lživé tvrzení: „Všichni se pobuřují nad fotografií Pávka s dcerou Milady Horákové. Proč? Miladu Horákovou si předaly zpravodajské služby, proto nebyla její poprava natočena, proto nikdo neviděl po její údajné smrti její tělo a proto nemá ani neoznačený hrob, v němž by ležela. Dožila jako vytěžovací agentka CIA v USA výměnou za jisté materiály pro KGB, a proto se její dcera vesele schází s komunistickým rozvědčíkem na přátelském setkání. Žádná demence ani Alzheimer, prostě jen ví, jak to bylo. A zpravodajské služby po milionté v historii své existence napálily lidstvo přepsáním historie.“

    V tomto znění se daná lež rozšířila zejména z facebookového profilu proruské dezinformátorky označující se jako Ellie Michaela, kde se objevila 19. září v 15:41.

    Ještě předtím, v 11:09 téhož dne, ji však v trochu jiném znění vypustil do světa dezinformátor Antonín Baudyš mladší, který k fotografii Petra Pavla a Jany Kánské přiložil text: „Z okolí Vladimira Krjučkova, posledního ředitele KGB v letech za Gorbačovovy perestrojky a rozpadu SSSR, unikla informace, že Miladu Horákovou jakožto britskou vyzvědačku převzali Sověti a vyměnili ji do Spojených států za svého zadrženého agenta. Navenek však poprava proběhla, zejména jako odstrašující příklad. Prezident Gottwald byl pod tlakem žádostí o milost ze strany Churchilla, Trumana, Einsteina a dalších. Komunisté si však tímto činem vůči veřejnosti zavařili na dalších sto let. Z toho důvodu může dcera Milady Horákové klidně pózovat s Petrem Pavlem na společné fotografii. Protože všechno je vlastně v pořádku.“

    Poprava a dění po ní
    Tvrzení je samozřejmě prokazatelně zcela vylhané. Vladimir Krjučkov, na kterého se Baudyš odvolává jako na zdroj, zemřel před 16 lety, 23. listopadu 2007. A o popravě Milady Horákové se dochoval v jejím soudním spise protokol citující i její poslední slova. Známo je také to, jak poté bylo naloženo s jejím tělem.

    Podle historika Vězeňské služby Aleše Kýra zemřela Milada Horáková 27. června 1950 ve věznici v Praze na Pankráci, přičemž na šibenici umírala pět minut: popravčímu byla předána v 5:35, výkon popravy oběšením nastal v 5:38 a lékař konstatoval smrt v 5:43. Ze čtyřčlenné skupiny odsouzených, která kromě ní zahrnovala ještě bývalého strážmistra SNB a národního socialistu Jana Buchala, novináře Záviše Kalandru a právníka a podnikatele Oldřicha Pecla, byla popravena jako poslední, první byl oběšen Kalandra. Poprava probíhala primitivní formou na šibenici zvané „prkno“, tedy dlouhotrvajícím škrcením, v jehož průběhu zjišťoval lékař fonendoskopem, zda odsouzený ještě žije.

    Mrtvá těla popravených komunistická justice opravdu ve většině případů nevydávala rodinám k pohřbení, ale ukládala je do neoznačených hrobů na utajovaných místech nebo je zpopelňovala bez toho, že by urna byla vydána rodině. Těla Kalandry, Buchala, Pecla a Horákové byla podle dochovaného svědectví syna tehdejšího ředitele krematoria v Praze-Strašnicích Františka Suchého zpopelněna právě v tomto krematoriu.

    V roce 1965 pak urny s popelem Buchala a Pecla putovaly do tzv. společného pohřebiště na hřbitově u krematoria v Praze-Motole, osud uren Kalandry a Horákové byl nadlouho neznámý.

    Pátrání po urnách
    To změnil nedávný společný výzkumný projekt vězeňské historie a Národního archivu z let 2022 a 2023, jenž se zabýval dohledáním ostatků mrtvých z věznic na Pankráci, v Ruzyni, v Brně, na Mírově, ve Valdicích, na Borech v Plzni a z vyšetřoven v Bartolomějské ulici v Praze.

    Výzkumníci zjistili, že v roce 1960 vydal tehdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal v roce 1960 rozkaz číslo 36, že urny s ostatky politických vězňů starší než jeden rok se mohou ničit. K jejich likvidaci pak došlo v roce 1961.

    Osud těch pankráckých uren, které měly alespoň kremační číslo, objasnili historici Aleš Kýr, Alena Kafková a Alena Šimánková. Ti zjistili, že 38 těchto uren bylo převezeno k uložení do Motola a 87 uren bylo zničeno. Z toho 44 uren obsahovalo ostatky popravených politických vězňů a 43 ostatky vězňů, kteří zemřeli ve výkonu trestu.

    Další pátrání vedlo k závěru, že tyto urny byly zničeny přímo v areálu pankrácké věznice. Výzkum totiž identifikoval za pomoci měřicích přístrojů ve dvoře věznice prostor, kde se našly malé zlomky organického materiálu o maximální velikosti dvou až tří milimetrů, o nichž lze soudit, že jde o fragmenty spálených kostí, přičemž z hlediska jejich množství je pravděpodobné, že to jsou skutečně ostatky lidí, jejichž urny byly na daném místě vysypány.

    Podle historičky Šimánkové z Národního archivu se ostatky Záviše Kalandry nacházejí s velkou pravděpodobností právě tam, zatímco urnu s ostatky Milady Horákové zřejmě ukryl zmíněný ředitel strašnického krematoria František Suchý na dodnes neznámém místě (právě na ilegální ukrývání ostatků popravených a tajné zaznamenávání jejich jmen vzpomínal po letech pro Paměť národa jeho syn).

    Za chybějícím hrobem Milady Horákové tedy nestojí žádné tajemné spiknutí tajných služeb trvající napříč desítkami let, ale jednoduše způsob, jakým komunistický režim nakládal s těly těch, které vraždil.

    Baudyš ml. lže dál
    Dezinformátor Baudyš mladší nicméně v šíření lži o Miladě Horákové nadále pokračuje. „Před nedávnem se velmi zvířil prach historie, když básník a spisovatel Pavel Josefovič Hejátko napsal, že Milada Horáková ve skutečnosti nebyla popravena a že zbytek života strávila pod jinou identitou ve Spojených státech. Za sebe se domnívám, že stejně jako neexistuje důkaz, že Horáková nebyla popravena, neexistuje ani důkaz, že popravena byla,“ tvrdí ve videu, které umístil na Youtube 26. září 2023.

    Dále prohlašuje, že manžel Milady Horákové prý získal poté od tehdejšího československého prezidenta Klementa Gottwalda povolení vycestovat do Spojených států a že ho zřejmě obdržel právě proto, aby se tam znovu sešel s Horákovou. Ta se prý dostala do USA na základě Stalinova pokynu, který ji coby americkou a britskou vyzvědačku vyměnil za čtyři své vlastní vyzvědače.

    Baudyš opět zcela nehorázně lže. Manžel Milady Horákové Bohumil Horák samozřejmě nedostal žádné „povolení vycestovat“, ale přešel hranici ilegálně zhruba dva měsíce poté, co byla jeho žena zatčena, dne 1. prosince 1949 (k zatčení Horákové došlo 27. září 1949). Okolnosti jeho útěku před časem detailně popsal s odvoláním na konkrétní svědecké výpovědi server iDnes.cz.:

    S pomocí evangelického faráře Jana Kučery se Horák ukryl nejdříve u rodiny Jana Hajšmana a poté zamířil do Meclova u Horšovského Týna, kde se jej spolu s dalšími uprchlíky ujal mlynář a současně převaděč Šimák, který skupinu v přestrojení za dřevorubce dopravil na valníku traktoru do zakázaného pásma u hranic, kam měl propustku, a pak je pěšky převedl přes hranici. Horák skončil nejdříve v uprchlickém táboře Valka a do USA se dostal až po čtyřech letech; musel totiž čekat na povolení k odjezdu, které mu komplikovala doma podaná přihláška do KSČ. Do strany se přihlásil v těžké poúnorové době po dohodě s manželkou. Členem se ale nestal a žádost v době zatčení nebyla projednána. Žádná „výměna špionů“ neměla s jeho vycestováním nic společného a Baudyš tento nesmysl také vůbec ničím nedokládá.

    Další dezinformátoři
    „Básník a spisovatel“ Hejátko, na kterého se Baudyš odvolává, je rovněž známý dezinformátor. „Proslavil se“ mimo jiné tím, že v roce 2007 rozšířil na internetu výhružný dopis kvůli tehdejšímu projednávání stavby amerického radaru v Česku. Dopis se tvářil jako manifest „levicové teroristické organizace RAF“ (Frakce Rudé armády, západoněmecké ultralevicové teroristické skupiny aktivní v letech 1970 až 1998) a vyhrožoval „nemilosrdným vyhlazením všeho amerického“, včetně obyvatelstva a vojenských prostředků.

    Poté, co se začala tímto dokumentem zabývat s podezřením na šíření poplašné zprávy policie, která jeho autora identifikovala, Hejátko otočil a začal tvrdit, že šlo o marketingový tah s cílem přilákat zájem k jeho osobě a jeho básnickým sbírkám.

    Konspirační teorie o údajném přesunu Milady Horákové do USA není nová, na internetu se vyskytuje minimálně od roku 2014, kdy ji zveřejnil další vyznavač konspiračních teorií Jan Berwid-Buquoy. Vycházel přitom z tvrzení někdejšího novináře Rudolfa Ströbingera, že se mu prý dostal do ruky záznam z amerického archivu dokazující, že Milada Horáková byla převezena do USA a dožila tam pod jinou identitou. Ströbinger však žádný takový záznam nikdy nezveřejnil ani neukázal nikomu jinému.

    Sám byl navíc registrován v seznamech Státní bezpečnosti jako spolupracovník československé rozvědky pod krycím jménem Picaso (s datem 20. května 1969) a byl známý tím, že jeho práce obsahují mnohé nepodložené konstrukce a spekulace namísto faktů: například Ströbingerova kniha ‚Rudá zrada: Archivy odhalují pravdu o partyzánském hnutí‘ uváděla o člence legendárního partyzánského oddílu Olga Olze Františákové, že byla provdána za německého vojáka, který prý padl v Polsku v roce 1939, a že se v témže roce stala konfidentkou gestapa – skutečné Olze Františákové však bylo v té době teprve 13 let.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Vlnu rozhořčení vyvolala v Japonsku vládní zpráva, podle níž byly mezi oběťmi nucené sterilizace v letech 1948 až 1996 i děti ve věku pouhých devíti let. Celkem bylo v daném období sterilizováno asi 24 500 lidí, přičemž 16 500 z nich k zákroku nedalo souhlas. Cílem programu bylo zamezit narození „podřadných potomků“.
    Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/japonsko-nucene-sterilizace-valka-vladni-zprava.A230622_165205_zahranicni_pitt
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Odebírat ruské občanství za "diskreditaci armády", za výzvy k porušení územní celistvosti Ruska a také za účast v činnosti organizací, prohlášených ruskými úřady "nežádoucí", navrhl ruský prezident Vladimir Putin. Příslušný návrh k novele zákona o občanství schválené zatím poslanci v prvém čtení, šéf státu předložil Státní dumě, dolní komoře parlamentu.
    #zdroj ČTK
    #link https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/putin-navrhl-odebirat-kritikum-ruske-obcanstvi/2285176
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Po Estonsku a Lotyšsku se i Litva stane uživatelem systému M142 HIMARS.
    V prosinci bude podepsána dohoda o dodávce 8 těchto systémů a téměř 900 ks přesných raket, které by měly být dodány v průběhu let 2025 a 2026. Litva zvýšila roční výdaje na obranu na 2,52 % HDP.
    #zdroj EuroDefens
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Vyšetřovali atentát komunistů na tři demokratické ministry, jejich život skončil tragicky

    ,,Krabičkový atentát" z podzimu 1947 na tři demokratické ministry zinscenovaný komunisty postihl nejvíce vyšetřovatele tohoto případu. Pomsta komunistů byla rázná a tvrdá.

    V září 1947, několik měsíců před Únorem 1948, naplno propukla tzv. krčmaňská (krabičková) aféra, kdy byly adresovány třem nekomunistickým ministrům (Janu Masarykovi, Prokopu Drtinovi a Petru Zenklovi) krabičky s výbušninami. Amatérsky vypadající zařízení naštěstí nevybuchla, nicméně samotný nezdařený atentát zapadal do doby vyhrocujícího se konfliktu mezi komunisty a demokraty, respektive ministerstva spravedlnosti řízeného národním socialistou Prokopem Drtinou, a ministerstvem vnitra, který ovládal od roku 1945 komunista Václav Nosek.

    V této době mohl izolovaný čin komunistických radikálů na Olomoucku v čele s Alexejem Čepičkou a poslancem Jurou Sosnarem výrazněji oslabit popularitu komunistů, pokud by se veřejnost dozvěděla, kdo za atentátem stál. Proto se snažilo zkomunizované ministerstvo vnitra vést případ záměrně do ztracena a ještě k tomu obvinila národní socialisty, že atentát zinscenovali sami, aby skandalizovali komunisty.

    Nicméně v druhé linii své vlastní vyšetřování zahájilo i ministerstvo spravedlnosti, které pověřilo státního zástupce Františka Doležela, aby se tímto případem zabýval. Drtinův blízký spolupracovník a ministerský rada Zdeněk Marjanko, se též v této kauze aktivně angažoval. Z vyšetřování následně vyplynulo, že krabičky obsahující výbušninu vyrobil truhlář Jan Kopka, který se k tomu přiznal a že výbušniny do krabiček vložil právě komunistický poslanec Sosnar. Navíc bylo zjištěno, že v krajském sekretariátu v Olomouci se nachází sklad funkčních zbraní, které si radikální poslanec schovával na možný ozbrojený střet s ,,reakčními silami".

    V lednu 1948 pak výsledky vyšetřování přednesl v parlamentu Drtina a jeho řeč vyzněla jako zdrcující obžaloba komunistických metod. Když už se zdálo, že viníci půjdou před soud, iniciátory atentátu zachránil Únor 1948. Byli to naopak vyšetřovatelé, kteří byli následně perzekvováni v čele s Doleželem a Marjankem.

    Doležel byl zatčen 23 .2. 1948, stejně jako Marjanko, 11. března pak národní socialista František Kolava pro údajné křivé svědectví. Doležel, který byl jako všichni zadržení podroben surovým vyšetřovacím metodám zahrnující i fyzické násilí, byl v roce 1953 odsouzen na sedm let do vězení za údajné spáchání trestného činu přípravy úkladů o republiku. Marjanko pak dopadl nejhůř. 11. května 1949 zemřel v Praze-Ruzyni. Oficiální zpráva zněla, že spáchal sebevraždu, historikové se však shodují na tom, že byl surově ubit k smrti.

    Po únoru 1948 bylo vyšetřování atentátu na tři ministry ukončeno a nikdo nebyl potrestán. Kauza, která měla potenciál komunisty před volbami v roce 1948 výrazněji oslabit, tak nakonec záměrně vyšuměla do ztracena.


    Zdroj: Zora Dvořáková: Smrt pro tři ministry
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Instagram skryl příspěvky o sestřelení ukrajinského letadla.

    V sobotu uplynuly dva roky od sestřelení civilního letadla, při kterém zemřelo 176 lidí. Událost připomínal hashtag #I Will Light A Candle Too (Taky zapálím svíčku) a měl i svou perskou verzi. Pod tímto odkazem umísťovali příbuzní a přátelé obětí fotografie a videa lidí, které tehdy ztratili. Jenže najednou odkaz zmizel.

    Společnost po skoro 24 hodinách ban zrušila.

    Odborníci z oddělení kyberbezpečnosti společnosti Meta (dříve Facebook) uvedli, že se zdá, že Írán zorganizoval velkou nahlašovací akci. Instagram a jiné sociální sítě totiž umožňují pro případ, že je zveřejněný obsah nějak závadný, takový příspěvek nahlásit a po vícero nahlášení správce obsah skryje. V tomto případě ale vedení smazání označilo za omyl.

    Už v roce 2019 varovali analytici společnosti FireEye na obrovské množství falešných íránských účtů. V Íránu podle analytiků existují takzvané trollí farmy, pravděpodobně podporované státem. Tyto farmy generují velké množství falešných účtů, které pak šíří dezinformace proti kritikům režimu a nepravdy na podporu režimu.

    zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/instagram-iran-sestreleni-letadla_2201101055_pj
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Finsko (Švédsko) a NATO ..

    kontext: v reakci na Ruské prohlášení po jednání Ruska a USA o nerozšiřování NATO směrem k Rusku ..

    V zahraničí i ve Finsku se v projevu Sauliho Niinistöho hledalo vodítko, zda se postoj Finska, nebo alespoň prezidenta, k členství v NATO nějak posouvá tím či oním směrem.
    Tři dny po svém projevu považoval prezident Niinistö za nejlepší vysvětlit co vlastně řekl, čímž chtěl zastavit všechny Finské i světové spekulace na téma možného vstupu Finska do NATO.
    Řekl, že nechce, aby jeho novoroční projev sloužil jako podklad pro tvrzení, že se jeho názor nebo linie Finska mění. Finsko si pouze ponechává možnost budoucí debaty o vstupu do NATO, ale nic víc.

    zdroj: https://yle.fi/uutiset/3-12258916

    Ve Švédsku je toto téma velmi sledováno, sami Švédové nemají jasno a ač během deseti let zájem obyvatel o vstup do NATO vzrostl (aktuálně 46% pro vstup).
    Nicméně Švédský ministr obrany Peter Hultqvist https://www.government.se/government-of-sweden/ministry-of-defence/peter-hultqvist se v reakci na Ruské prohlášení vyjádřil k vstupu do NATO: "Do NATO nevstoupíme ani nyní, ani později." Přesto odmítá, že by v tomto či jiném rozhodnutí mělo vliv Rusko, "je to jen a pouze Švédský postoj".
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    ELIDOR:
    ELIDOR:
    Tchajwanská státní společnost Taiwan Tobacco and Liquor Corp. zakoupila 20 400 lahví litevského rumu, který Peking odmítl vpustit přes hranice. Firma z Tchaj-wanu chtěla tímto krokem vyjádřit pobaltskému národu podporu uprostřed politicky motivovanému hospodářskému nátlaku, který Čína proti Litvě před několika týdny rozpoutala.

    Čína blokuje vše spojené s Litvou od listopadu, kdy Tchaj-wan otevřel v hlavním městě pobaltské země Vilniusu své zastoupení, čímž podle Pekingu porušil zásadu jedné Číny. Evropská unie později vznesla u Světové obchodní organizace námitku Litvy, že Čína uplatnila "neohlášené sankce" na její výrobky. Čína popřela, že by blokovala litevský vývoz.

    Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin na tiskovém brífinku v Pekingu uvedl, že o této epizodě neví, a dodal: "Mohu vám říci, že snaha tchajwanských úřadů udržet si prostor pro aktivity za účelem nezávislosti Tchaj-wanu pomocí dolarové diplomacie je odsouzena k marnosti."

    zdroj: https://www.bloomberg.com/news/articles/2022-01-04/taiwan-buys-lithuanian-liquor-china-turned-away-report-says
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Z hongkongské univerzity zmizela socha připomínající oběti z Tchien-an-men
    Dvacet let připomínala oběti krvavého potlačení protestů z pekingského náměstí Tchien-an-men z roku 1989. Teď socha dánského bojovníka za lidská práva Jense Galschiota zmizela z kampusu Hongkongské univerzity. Univerzita ji nechala odstranit.

    Socha, jež zobrazuje desítky roztrhaných a pokroucených lidských těl, byla jedním z posledních hongkongských památníků věnovaných masakru, o němž se v pevninské Číně doposud nesmí mluvit.

    Zatímco pevninská Čína jakékoli připomínky zásahu bezpečnostních sil ze 4. června 1989 proti demonstrantům znemožňuje, obyvatelé Hongkongu si ho každý rok připomínali masovými shromážděními při svíčkách. Loni a letos úřady ale tyto akce zakázaly.

    Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/tchien-an-men-hongkong-socha-univerzita-galschiot.A211223_072500_zahranicni_bur
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    V Rusku odhalili památníky strůjce rudého teroru Dzeržinského, jeden u školy - iDNES.cz
    https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-krasnodar-simferopol-krym-pamatnik-felix-dzerzinskij.A210914_063241_zahranicni_misl

    Z iniciativy vedení školy v Krasnodaru na jihu Ruska a tajné služby FSB byl odhalen památník Felixe Dzeržinského.
    Byl zakladatelem a velitelem obávané ruské Čeky, faktické předchůdkyně pozdějších GPU, NKVD a posléze KGB. Je všeobecně považován za jednoho ze strůjců mnoha masových vražd a bolševických represálií během Ruské občanské války v letech 1917 až 1922, během nichž zahynulo několik set tisíc lidí.

    Během bolševické Říjnové revoluce přijal nové poruštělé příjmení Dzeržinskij, mezi bolševiky byl přezdíván jako Železný Felix nebo Krvavý Felix.

    Lenin vysoce oceňoval jeho bezohlednou tvrdost, i když s ním Dzeržinskij i v závažných otázkách nesouhlasil (Brest-litevský mír, role odborů, sovětská národnostní politika atd.) Když mu Lenin jednou vytkl „velkoruský šovinismus“, obvinil ho z šovinismu neruských národů. V prosinci 1917 ho pověřil vybudováním instituce na obranu proti kontrarevoluci, zprvu nazvané Čeka (čerezvyčajnaja komissija), která se roku 1922 pod jeho vedením změnila v GPU (OGPU). Tento mocný aparát měl v roce 1917 25 zaměstnanců, v roce 1924 téměř 22 tisíc a obrovskou síť tajných agentů. Za první dva roky se počet obětí odhaduje na 50–100 tisíc, do roku 1926 asi půl milionu. Pod Dzeržinského organizací začaly vznikat pracovní tábory GULAG pro odpůrce režimu, postupně i jen pro "třídní nepřátele". Do roku 1960, kdy byly zrušeny, jimi prošly odhadem desítky milionů lidí a hrály i nezanedbatelnou roli v sovětském hospodářství.

    Zemřel 20. července 1926 v Moskvě na infarkt myokardu, a to bezprostředně po dvouhodinové řeči k Ústřednímu výboru VKS(b), v níž ostře útočil na „opozici“ Trockého, Zinověva a Kameněva. O jeho smrti panují dodnes různé dohady, žádný však nebyl věrohodně historicky potvrzen.

    Dzeržinskij imponoval svým až fanatickým odhodláním a když zemřel, nazval ho Stalin „rytířem revoluce“. Tím začalo soustavné propagandistické budování jeho pověsti jako údajně čestného muže s čistýma rukama. Byla po něm pojmenována řada měst, ulic a závodů, populární fotoaparát FED, lokomotivy FD a postavena řada pomníků. Velký železný pomník stál na Lubjance před budovou KGB a v roce 1991 byl stržen jako symbol komunismu. V roce 2012 však vedení města Moskvy rozhodlo, že bude obnoven jako kulturní památka.

    -- zdroj: idnes. wiki.
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Dvojice někdejších příslušníků Státní bezpečnosti Karel Hájek a Rudolf Peltan, dostala ve čtvrtek od Obvodního soudu pro Prahu 1 2,5leté podmínky za šikanu hudebníků a chartistů na přelomu 70. a 80. let minulého století. U dalších dvou obžalovaných Jiřího Šimáka a Zbyňka Dudka soud od potrestání upustil, protože už byli dříve za týrání disidentů odsouzeni. Verdikt není pravomocný.

    Čtveřice estébáků byla obžalovaná ze zneužití pravomoci úřední osoby, když podle státního zástupce v rámci akce Asanace disidenty šikanovali v jejich bydlišti i v zaměstnání, vyhrožovali fyzickou likvidací, bezdůvodně je zadržovali a opakovaně prohledávali jejich byty.

    Akci Asanace vymyslela StB na přelomu 70. a 80. let. Jejím cílem bylo fyzickým a psychickým nátlakem donutit občany nepohodlné režimu k trvalému opuštění republiky. Pracovníci StB po celé zemi začali předem vytipované odpůrce režimu šikanovat i fyzicky týrat.

    Jedním z nucených emigrantů byl i hudebník Vratislav Brabenec, člen skupiny The Plastic People of The Universe. Brabenec, stejně jako ostatní členové skupiny, byl v podstatě pod neustálým dohledem StB V roce 1976 byl i s dalšími členy skupiny z údajných politických důvodů zatčen a uvězněn. Asi měsíc po propuštění z vězení Brabenec na základě výzvy Václava Havla podepsal Chartu 77. Od té chvíle už mu StB nedala pokoj.

    Podle Brabence se Dudek se Šimákem vždy postarali o to, aby přišel o jakoukoliv práci. Při neustálých domovních prohlídkách mu také vyhrožovali, že zmanipulují důkazy tak, aby šel do vězení nebo že mu zastřelí psa. Když mu vyhrožovali únosem dvouleté dcery emigroval nakonec hudebník i s rodinou v roce 1982 do Kanady, kde se živil jako zahradní architekt a do České republiky se vrátil o patnáct let později.

    - zdroj: novinky, zkráceno
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---


    29. dubna 1975, Vietnam

    Třicet let žil celý svět v domnění, že ta helikoptéra evakuuje dav lidí utíkajících ze Saigonu těsně před koncem války ve Vietnamu. Symbol amerického selhání v jihovýchodní Asii pořídil v dubnu 1975 fotograf Hubert van Es. A dlouho trvalo, než napravil omyl kolegů.

    Armáda USA se stáhla z Vietnamu už před dvěma lety, ale v metropoli obklíčené severovietnamskými jednotkami stále zůstávaly stovky Američanů. Saigonské letiště se 28. dubna kvůli bombardování uzavřelo, takže evakuace běžnými letadly nepřipadala v úvahu. Prezident USA Gerald Ford následující den vydal rozkaz zahájit největší evakuaci pomocí vrtulníků v dějinách.

    Operaci Frequent Wind odstartoval signál odvysílaný rozhlasem. "Teplota v Saigonu je 105 stupňů a stoupá," oznámil hlasatel a poté zazněly tóny písně White Christmas. Tajný kód, o němž měli vědět jen lidé vybraní k evakuaci, ale který dávno znal celý Saigon. Před branami americké ambasády se tísnily tisíce doufajících Vietnamců.

    V ulicích města dokumentoval chaotický průběh evakuace fotograf agentury UPI Hubert van Es. Za sedm let práce ve Vietnamu si vydobyl pověst neohroženého fotografa.


    Drama na střeše apartmánů Pittman
    Spokojený van Es se vrátil do hotelu Peninsula, aby fotografie vyvolal. Ve chvíli, kdy materiál zpracovával, na něj křikl kolega: "Všeho nech a pospěš sem, právě tu přistává vrtulník!"

    Van Es popadl foťák s objektivem 300 mm a vyběhl na balkón. Na střeše budovy o čtyři bloky dál seděl vrtulník, ke kterému stoupal dřevěný žebřík. Na něm se tísnilo asi třicet lidí - vrcholní představitelé jihovietnamské vlády.
    Dobře věděl, co je to za budovu. V tzv. apartmánech Pittman bydleli důstojníci CIA a střecha výtahové šachty byla nedávno vyztužena ocelovou deskou, aby unesla váhu helikoptéry.

    "Bylo naprosto jasné, že do vrtulníku se všichni nevejdou. Na palubu se jich dostala asi polovina, zbytek zůstal na střeše a hodiny čekal na další vrtulník. Zbytečně, žádný další nepřiletěl," vzpomínal fotograf.


    Popletený popisek
    Van Es pořídil asi deset snímků. Vyvolal je, popsal a odeslal do centrály v Tokiu. Editoři si ale doprovodný text pozorně nepřečetli a vydali je s chybným popiskem, že se jedná o evakuaci americké ambasády. Omyl provázel fotografii řadu let, byť se její autor snažil o nápravu. Po několika letech marné úsilí vzdal.
    Když severovietnamské jednotky Saigon dobyly, odmítl odjet a zůstal ve Vietnamu.

    Světové pozornosti a všeobecných oprav v databázích se dočkal až v roce 2005, přesto si chyba žije dál a i dnes je často uváděn chybný popis.

    zdroj: idnes, zkráceno, upraveno
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    iRozhlas.cz: ‚Vláda je odkoupila a nechala zabít.' Pátrání po zdroji covidu vede k čínským farmám, ty jsou ale prázdné.
    ‚Vláda je odkoupila a nechala zabít.‘ Pátrání po zdroji covidu vede k čínským farmám, ty jsou ale prázdné | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
    https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/cina-covid-zdroj-pandemie-farmy-laborator-vedci-mise-who-wu-chan-cibetky-psik_2107030652_eku
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    Новая газета - Novayagazeta.ru
    https://novayagazeta.ru/articles/2021/05/04/kazni-iznasilovaniia-grabezhi

    Popravy, znásilnění a loupeže – zvěrstva ruských žoldáků ve Středoafrické republice
    Ruský web Novaja gazeta přináší informaci o zahájení vyšetřování zvěrstev páchaných ruskými žoldáky ve Středoafrické republice. RFI (francouzsky publikující médium v Africe) uvádí, že na zločinech se podíleli i žoldáci známé organizace PMC Wagner.

    Podle vyšetřovatelů ruští „instruktoři“ bojující ve Středoafrické republice na straně vládní armády zabíjejí civilisty, páchají znásilnění a loupeže. RFI uvádí jména tří ruských skupin, jejichž členové zločiny páchají, tedy PMC Wagner a její odnože jako Sewa Security Services a Lobaye Invest SARLU.

    Korespondenti RFI tvrdí, že získali přístup k mnoha důvěrným dokumentům a shromáždili svědectví obětí. Některá místa a data zločinů jsou zcela jasně pojmenována.

    Ruské velvyslanectví ve Středoafrické republice, které novináři před zveřejněním kontaktovali s žádostí o komentář, kritizovalo zprávu pracovní skupiny OSN o využívání žoldáků ze dne 3. 3. 2021, která je při vyšetřování hojně citována. „K dnešnímu dni to není nic jiného než spekulace,“ zdůrazňuje velvyslanectví a své tvrzení zdůvodňuje skutečností, že odborníci OSN dosud nepředložili „nezvratné důkazy“.

    Velvyslanectví rovněž uvedlo, že „ruští instruktoři nejsou žoldáci a do SAR dorazili na oficiální žádost středoafrických úřadů po oznámení jejich příchodu Radě bezpečnosti OSN“. Zde se ale jedná o slovíčkaření, protože v Rusku je být žoldákem nezákonné, a tak jsou „žoldáci“ z Wagneru označováni jako „instruktoři“.

    Ve Středoafrické republice je podle ruského velvyslance 535 „instruktorů“, ale národní zdroje hovoří až o 2 000 ruských žoldáků, bojujících v první linii a nasazených na kontrolních bodech a strategických místech.

    V dokumentech o zločinech páchaných Rusy v SAR jsou uváděny:
    - Hromadné popravy bez soudu
    - Mučení během výslechu
    - Vysídlování civilistů
    - Útoky na civilní objekty
    - Útoky na humanitární pracovníky

    Kdy podle interních zpráv OSN, ke kterým se RFI dostala, stojí Rusové za první čtyři měsíce tohoto roku za 26 mimosoudními popravami, 5 znásilněními a 27 nezákonnými zatčeními. Rusové často nerozlišují, kdo je rebel a kdo civilista, jak se ukázalo v městě Bambari, kde „instruktoři“ začali střílet v mešitě plné civilistů. Amnesty international uvádí, že na místě zůstalo po ruském zásahu 15 mrtvých včetně dětí.

    Problémem je, že kritizovat činy Rusů v SAR znamená, že se kritik automaticky stává odpůrcem vládní politiky či dokonce spolupachatelem vzbouřenců.

    Ruští instruktoři mohou být i za smrtí tří ruských novinářů zabitých v roce 2018 u města Sibutu, kde novináři vyšetřovali aktivity skupiny Wagner.

    PMC Wagner je podle informací v západních médiích utajenou jednotkou ruského ministerstva obrany a je využívána ruskou vládou v konfliktech, kde Rusko nechce zasahovat oficiálně. PMC Wagner trénuje své jednotky v zařízeních ruského ministerstva obrany. Majitel skupiny Jevgenij Prigožin je oligarcha s úzkou vazbou na ruského prezidenta Putina.

    současně začíná vyšetřování skupiny Wagner v Syrii, kdy opět Novaja Gazeta zveřejnila video s mučením, mrzačením a zavražděním zajatce v uniformách vládních jednotek, ale mluvících rusky
    Rusia: acción legal sin precedentes contra el grupo ruso de mercenarios Wagner
    https://www.rfi.fr/es/europa/20210315-rusia-acci%C3%B3n-legal-sin-precedentes-contra-el-grupo-ruso-de-mercenarios-wagner



    zdroj: novaja gazeta, securitymagazin, rfi.fr
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam