Pokud něco chceš, tak se motivace přihlásí o slovo sama, ne? Pokud se k tomu nedokopeš, tak si ve skutečnosti nechtěl, nebo sis jen myslel, že chceš, špatně si to vyhodnotil. Motivace je pak soubor představ, "motivů" které v budoucnu uspokojí to tvé chtění. Nezaručuje to ale, že tyto "motivy" opravdu to chtění v budoucnu uspokojí, neboť vyhodnocujeme špatně i dopady těch představ.
Krajní případ. Chci vyhrát hodně peněz. Jako motivace funguje vidina toho štěstí v budoucnu. Proto sázím sportku. Mými motivy jsou ty vidiny bohatství a všechno co to přináší (ženy, auta, luxus, cestování). Není však nikde psáno, že po výhře opravdu šťastný budu.
Nevím jestli funguje to rozlišení na vnější/vnitřní, podle mě je jen jedna motivace. Co by se mohlo měnit je ten důvod odkud se bere to chtění, třeba chtění stát se bohatým. Chceš to kvůli sobě? Nebo dokázat něco někomu jinému?