VANEK: Heleme, další pátek je tady! (Takový pěkný klub a úplně tichý, tady se bude dobře ublogávat.)
Tohle se těžko popisuje, ale ano, zamiloval jsem se na první poslech, do toho hlasu samozřejmě taky, jak bych mohl ne-, i když zároveň do prstů, které se tak laskají se strunami (další instrumentalisty nemůžu najít, nebo si to taky dělala sama?), a do mozku, který ta slova sestavil. Už si přesně nepamatuju, kdy to bylo a všechny detaily kolem, ale vždycky, když ji slyším (ne dost často), najednou znovu jsem zpátky v tom lednovém večeru, světlomety vykrajují ze tmy kousky zasněžené krajiny, Modest Matvejevič s jistotou vede vůz po kluzkých okreskách, občas se uchechtne, jak mu to jde, cédéčko tiše hraje, všichni mlčí a u téhle nádhery už nevydržím a trapně se zeptám, co to je.
Diamonds And Rusthttps://youtube.com/watch?v=IrVD0bP_ybg