GORG: já bych rád, ale když na to dojde, tak
1. Ujasním si motivaci a pak
2. se naseru a začnu mluvit víc nahlas a vulgárně a pak tu motivaci zase ztratim..

Máme v práci jednoho chlapíka - je v pohodě, ale je úplně zmasírovanej. Je už v předdůchodovym věku. Věří na chemtrails, za všechno můžou oni, covid podvod, Washington -> EU -> Fiala. Bla bla bla..
Je to vzdělanej člověk, takovej silnej chlápek, sportovec, ale člověk úplně cejtí, jak žije v neustálym stresu a furt řiká takový hlášky, že jeho už se to netýká, ale co my.. Že nám to nezávidí..
Vždycky tady něco utrousí, my to přejdem mlčenim a pak se tomu zasmějeme, ale párkrát se stalo, že už to překročilo nějakou pro mě únosnou hranici a pak to dopadlo, jak jsem uváděl v úvodu.
Ještě tam teda jsou dvě varianty toho vývoje diskuze a to buď, že začne argumentova nějakejma sračkama, kterejm fakticky nerozumim (nejsem informovanej v tý daný dezinfo blbosti), takže počkám, až se vymluví a pak to skončí a nebo že začne argumentovat sračkama, kterejm rozumim, ale jsou to takový sračky, že ztratim chuť se dál bavit..
Ale i přes to myslim, že se máme vzájemně v úctě. Asi si řiká, že jsem trochu načichlej kavárnou, nebo takhle, ale jinak spolu vycházíme v pohodě a o to víc mě to mrzí. No je to děsný

tohle rozesílali český elfové. Dezinfo/konspirační teorie, myslim, že to má k sobě celkem blízko

CO DĚLAT? JAK REAGOVAT? JAK POSTUPOVAT? …KDYŽ NĚKDO BLÍZKÝ VĚŘÍ DEZINFORMACÍM, PŘÍPADNĚ JE ŠÍŘÍ…

1. Ujasněte si vlastní motivaci
Zamyslete se nad tím, z jakého důvodu chcete s dotyčným/dotyčnou mluvit. Máte o něj/ni obavu? Chcete ho/ji o něčem přesvědčit? Chcete ho/ji ochránit před vlivem někoho z blízkého okolí? Věříte, že může svoje názory změnit? Možná chcete „jen“ nahlas vyslovit, co si myslíte. Nedokážete mlčet a tvářit se, že se nic neděje. Není chybou či Vaším selháním, když se do ničeho pouštět nebudete. Rozpadající se vztah je bolestná zkušenost, dochází k narušení i Vaší psychické pohody, vztahů v rodině nebo mezi přáteli.

2. Mějte pod kontrolou očekávání
Změnit něčí postoj či názor je dlouhodobý proces. Dejte si realistické cíle. Zvažte, čeho byste chtěli dosáhnout. Střízlivě vyhodnoťte situaci, nepropadejte panice. Zároveň je na místě si přiznat, že v některých případech či situacích je zbytečné se pouštět do diskuse, respektive zkoušet jakkoliv zasahovat.

3. Připravte se.
Pokuste se najít odpovědi na následující otázky:
• Proč dotyčný/dotyčná dezinformacím věří?
• Odkdy na dezinformace slyší? • Odkud uvedené informace čerpá? Jakými kanály k němu proudí?
• S jakými emocemi je to spojené? (Může to být například nejistota, strach, pocit nedocenění, vztek, osamělost.)
• Není ve složitější životní situaci? Pokud myslíte, že ano, tak v jaké?
• Z jakých důvodů dezinformace šíří? Jaká je jeho/její motivace?
• Jaké riziko je spojené s jeho/jejími názory a postoji? Hrozí dotyčnému/ dotyčné něco konkrétního? Hledání odpovědí na uvedené otázky by mohlo přispět k tomu, že nebudete k dotyčnému/dotyčné přistupovat tak příkře, uvědomíte si kontext, důvody, motivaci jeho/jejích postojů a názorů.

4. Reagujte se zájmem a empatií, vyjádřete zájem.
Začněte citlivě, položte otázku. Zeptejte se na něco konkrétního. Nesmí to být ale otázka podobná následujícím:
• Proboha, jak můžeš něčemu takovému věřit?
• Jak můžeš být takhle hloupý/blbý/omezený?
Můžete se zeptat třeba na zdánlivou drobnost a tím otevřít diskusi.

5. Minimalizujte možnost okamžitého konfliktu
Je důležité otevírat téma citlivě, využít vhodné příležitosti. Svátečnější rodinná setkání (například vánoční oběd či večeře), ale i společná jídla po delší době, kdy jste se nesetkali, obecně vhodná nejsou. Lepší je pobavit se mezi čtyřma očima než ve větší skupině lidí. Osobní setkání je také mnohem vhodnější než telefonický rozhovor či online komunikace.

6. Ptejte se, ptejte se…
Pokládejte další otázky. Ptejte se a otázkami diskusi posouvejte dál. Ideální je, když si dotyčný sám/dotyčná sama uvědomí, že něco nesedí, nedává to smysl apod.

7. Nesnažte se o okamžitou argumentační výhru
Pokud začnete snášet z Vašeho pohledu nezpochybnitelná fakta, dialog nebude vůbec fungovat. První reakcí na dezinformaci by neměla být snaha o její okamžité vyvrácení za pomocí faktů a protiargumentů. Síla dezinformací není v předkládaných informacích, ale v emocích, které vyvolávají.

8. Pojmenujte, co vás spojuje
S Vašim blízkým Vás jistě mnohé spojuje. Připomínejte to, poukazujte na fakt, že chcete vlastně to samé. Milujete své blízké a přejete si, aby byli šťastní. Chcete žít spokojený život, v bezpečných a důstojných podmínkách a bez větších obav z blízké i vzdálenější doby.

9. Vyvarujte se přímých odsudků
Nereagujte ukvapeně, vyhněte se emotivním příkrým soudům, hlídejte si tón hlasu i řeč těla. Můžete si myslet své, ale neříkejte to nahlas. Nenechte se strhnout případnou provokací. Nevysmívejte se dotyčnému/dotyčné. Neútočte na základní hodnoty, kterým věří, jeho/její světonázor a víru.

10. Včas skončete
Nesnažte se vše vyřešit během jednoho rozhovoru či setkání. Je v podstatě nemožné rychle změnit něčí postoj a názor, který se navíc váže k určitým emocím. Můžete se domluvit, že se k tématu znovu vrátíte, slíbit si, že se detailněji podíváte na to, co zaznělo. Také platí, že už jen zaseté semínko nejistoty, resp. drobné otupení extrémního pohledu je dobrý výsledek.

11. Dohledávejte si informace
Najděte si informace k tomu, co během rozhovoru zaznělo, zorientujte se v tématu. Ne proto, abyste příště zahájili nebo zahltili rozhovor argumenty a fakty, ale abyste znali kontext. Pomůže vám to klást otázky a reagovat v průběhu dalšího setkání. Rozmyslete si, jak budete dál postupovat, zejména jaké budete klást otázky.

12. Poukažte na možnost změnit názor
Ve vhodných chvílích taktně připomínejte, že není nic špatného na tom, když někdo změní názor. Mějte na mysli, že takovou změnu ale dotyčný/dotyčná nesmí cítit jako porážku. Uveďte příklad, kdy někdo změnil názor. Ideálně někdo, koho oba znáte. Případně nějaká veřejně známá osobnost (viz příklady). U ní je třeba zohlednit, jak ji dotyčný/dotyčná vnímá, jestli pro něj/ní představuje autoritu.