Ojedinělý je na těchto výstavách netradiční přístup k prezentaci umění. Chceme, aby se lidi zbavili předsudku, že umění je jakýmsi nesmyslným apendixem, který si vytváří výlučná sekta umělců sama pro sebe,“ upřesňuje Petr Nikl. „Tentokrát chceme ozvláštnit světelnými objekty a instalacemi temné prostory čistírny, včetně magických cihlových katakomb.“
Fascinující památkově chráněná průmyslová architektura v Praze – Bubenči se tedy stane spoluhráčem unikátních světelných her. Zatím si lze jen představovat, jak sami návštěvníci v Labyrintu světla ovlivní tok světelných projekcí, jak rozpohybují obří „vodní bulvu“, nebo jak budou na zvláštních pohyblivých artefaktech zjišťovat funkci oka, objektivu, camery obscury. Světlo si pohraje s perspektivou chodeb, závratnými průhledy i se zrcadlením, odhalí, co se děje v miniaturních částečkách prachu a co s nimi může udělat skleněná čočka...
Návštěvníka takové expozice neinstruují vysvětlující cedulky. Zažívá vzrušující pocit spolutvůrce, který sám nebo s dalšími návštěvníky rozhýbe, rozezvučí, oživí vystavené nástroje a objekty, spustí, ba i sám vytvoří spontánní projekce. Lidé jsou nenápadně vedeni k probuzení všech smyslů a nechávají proudit fantazii.
„Naše interaktivní zóny jsou určeny všem věkovým i sociálním skupinám (dětem do 15 let zdarma). Nabízíme prostor pro přímou a spontánní komunikaci, fyzický kontakt s nástrojovými objekty. Smyslem expozice je uvést lidi do aktivního procesu tvorby. Oni sami se prostřednictvím vlastní fantazie stávají tím nejdůležitějším prvkem, nástrojem i obsahem projektu. Vcházejí do živého, proměnlivého prostředí a v různých časech při rozdílných konstelacích mohou zažívat nejrůznější asociativní řetězce. Proto se návštěvníci do prostředí expozice často vracejí, vždy znovu objevují a spoluvytvářejí nové souvislosti,“ vysvětluje Petr Nikl.