Jenom mi přišlo, že šlo o takovou onanii na jeho vlastní tvorbu, která postrádala základ tvořený vizualizací, na čemž vlastně byli některé věci postavené, takže ve finále to mělo taková, trochu suchá místa řekněme, např. ten super, úžasný, nejlepší perkusionista Mick Rossi (dle letáčku) mi, už jenom samotným úvodem, vůbec nesedl, protože dle mě, ty perkuse dostatečně nevyužíval, i v rámci minimalismu. navíc měl některé „divně“ nazvučené, např. činel mi zněl vysloveně rušivě, něco zas nevyrazně. Naopak Wendy Sutter byla dokonala a místy doslova vyrážela dech. V celku nelituji, že jsem ty 2000 dal a nevadila mi komorní atmosféra, kterou to mělo, jenom.. možná bych uvítal trochu větší „show“ v rámci estetických hranic, takhle jsem si např. minulý týden několika násobě víc užil Chris Potter underground na starom. nám. a zadarmo (a že šlo o nějaké pány hudebníky!).