Jinak zpětně jsem docela rád, že to s těmi překlady tak trvalo. Vždy mi přišlo, že ty knížky jsou postupně takové čím dál melancholičtější a kdoví, jak bych na ně v tom útlém věku reagoval. Pamatuji si, jak jsme tuším u Tatínek píše paměti dostali od mámy takové zasazení do kontextu toho, jak se v těch knížkách promítá životní zkušenost autorky a deprese jejího otce.

Já si na svoje první setkání s Muminy pamatuji úplně přesně. Byl jsem ještě školkař, byla zima a já ležel doma s angínou. A máma mi četla Čarovnou zimu. Uplně jsem tomu propadl. A pamatuji jak strašně moc jsem si přál, aby se přeložili i další díly a jak byl rád, když potom konečně vyšel Čarodějův klobouk (dostali jsme ho po stromeček).

Vítám všechny ctitele muminů. Jak mi to práce dovolí udělám zahlaví a nejaký úvodní příspěvek.

Takže dobrý den, přátelé :)