Nedávno jsem nějak zabloudil na Osobní > Přátelé a zjistil, že dnes by měl narozeniny
https://nyx.cz/profile/TATKA21. 7. 1953 – 3. 9. 2013, na Nyxu od 2004, zůstalo po tom v odbornějších klubech dost stop, které snad úplně nezastaraly, a sálá z nich jeho láska k chemii, vědě, poznání a osvětě všeho druhu, psychonautice a životu vůbec. (Ten posthumní Deida mi doteď unikal; měl bych si ho přečíst tak jak tak.)
Pokusil jsem se to tehdy postihnout v nekrologu, který je s řadou dalších vzpomínek od větších šajb, než já kdy budu, jež ho znaly déle, než já kdy mohl, pořád dostupný z
Ivan Kmínek – Wikipediehttps://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Km%C3%ADnek#ReferenceMěl jsem ho (a mám čím dál víc) rád, i když jsem mu to nikdy neřekl; až tak blízko a často jsme se nevídali, ale byl ve fandomu možná první z generace mých rodičů a otců zakladatelů, kdo trval na tom, že mě bude brát ne jako štěně nebo slibného zelenáče, ale jako sobě rovného, a samozřejmě mu musím tykat. Ke knížce se pořád jednou za čas vracím a střídavě se chechtám a slzím. A ty povídky taky konečně připravím k vydání, slibuju.
A ještě z pohřbu jsem si odnesl (krom poučení, že člověk má rodině zakázat najímat krematorní smutnořečníky, co se zakoktají na "makromolekulární") taky písničku, která je pořád víc a víc.
No more turning away From the weak and the weary No more turning away From the coldness inside…Byla pak duha.
On the Turning Awayhttps://youtube.com/watch?v=4w_rTULsZPk