Pojď Manon, pryč! Krásně to dopadlo!
Nač šperky! Peníze! Nač zrcadlo!
To všechno tvoji pravou krásu špiní!
Ty nesmíš chtít od lidí dobrodiní!
Ty nesmíš ohlížet se na dary!
Ty nesmíš obdivovat kočáry,
ne, Manon, ne. Ty nesmíš chtít přepych.
Šperky jsou strašné oči slepých
a je z nich jenom slepota…
Pojď se mnou do nového života
bez šperků, bez hrůz, bez Duvalů
bez toho třpytivého kalu,
kterým tě kde kdo potřísní.
Pojď z této síně bez písní.
Pojď, ptáčku vykoupaný v blátě,
má věrná ruka podpírá tě.