Dnes si dáme pár místních autorů.
Bronzová věž- Petr JaroněkŽánrově by šlo řadit jako
Dark Fantasy (Grimdark označení pod kterým je kniha tlačena je hodně nadnesené)
Kniha vyšla měsíc, dva zpátky pod nakladatelstvím Mystery Press.
Jedná se o první díl z nejspíše vícedílné série. Tipuji klasickou trilogii, ale uvidíme.
V rámci žánru šlo o poměrně klasické fantasy dobrodružství, které docela odsýpá ale nejsem si jist jestli knížka nabídla dostatek originálních a neotřelých prvků které jsme nemohli vidět jinde.
Postavy- Na začátku se seznamujeme s třicátníkem jménem Red, který má asi již něco za s sebou, ale co konkrétně a o co mu jde se dozvídáme v průběhu knihy. Takový docela nanicovitý hlavní hrdina, jehož směřování nebo resp. hnací motor mi nebyl do konce příběhu zcela jasný. Mery jakožto Redův kamarád z dětsví, tajemný, záhadný, se skrytým potenciálem. A pak relativně příčetný počet vedlejších postav, které naši hrdinové potkávají. Záporák, pár pomocníků atp.
Worldbuilding- Jde o směsici viděných prvků, ale nebylo to úplně zlé. V podstatě máme svět kde jsou moře, tundry, džungle a nějáká ta poušť. Hlavní frakce o kterých se dozvíme jsou varianty na římskou legii a "kmeny piktů" se svou magií. Vše je zabaleno do bronzu, a jakési mytologie o rozvrácení světa padlými bohy a jejich "nadanými" následovateli, zde označování jako zářící.
Příběh – V hlavní lince sledujeme počínání Reda který se vydává najít starobylý artefakt. Do toho sledujeme počínání konkurenční skupiny a v rámci příběhu máme vhledy a kapitoly odehrávající se v minulosti (hlavně v dětství hrdinů), tak, aby jsme si udělali ucelený obrázek. Což je úplně ok struktura, pokud by se některé události zbytečně nenatahovali a jiné naopak téměř nepřeskakovali.
Plusy –Nenáročné dobrodružství s několika fajn momenty. Příslib velkých věcí budoucích. Magie, i když je jí málo, působí docela sympaticky.
Minusy – Mytologie byla do příběhu podivně zařazena a vůbec mě nezajímala. Který bůh toto a ono, kdo byl čí sestra atp. Pointu, resp. jednu z nich, která má být asi překvapivá a měla by vydržet co nejdéle, jsem odhalil během pár kapitol. Takový mix všeho možného, kde nic extra nevyčnívá, ale ani není úplně marné.
***Tři čtvrtě na šílenství-Jela AbasováŽánrově by šlo řadit jako
Steampunk/Arcanepunk Fantasy.Kniha vyšla minulý rok pod nakladatelstvím Host.
Řikal jsem si jestli knize věnovat opět čas, když už jsem psal jeden komentář na databázi, ale lehce ho upravím a dám sem...víc času tomuto dílu už věnovat nechci.
"Jak tohle dílo shrnout...čtyři průměrné povídky odehrávající se ve světě, který má v lepším případě autorka v hlavě, v horším případě si pojmy zcela vymýšlí a fabuluje. Rozhodně je čtenáři nepředkládá stravitelnou formou, a řeči o pozorném čtenáři ať si každý strčí za klobouk.
Ono nakonec svět/worldbuilding jako takový není hlavní problém. Dá se poměrně lehce orientovat i když si musí mnoho věcí čtenář dosazovat.
Po první povídce byly dojmy tyto:
Autorka zcela drtí pravidlo o přídavných jménech. Kde je to možné, tak má podstatné jméno min. dvě přídavné, ale obvykle víc. Čímž naprosto drtí pravidlo “Show, don’t tell”.
Z četby vytrhávají naprosto šíléné knižní obraty, i když se to týká hlavně první povídky.
Několikrát samozřejmě "Šíralo", někdo má "Oči měnávě jak opál v oleji", "Výstavně vyhnilé kančí stehno" je opravdu výživné spojení nebo "Sivé sloupořadí lesa", "Třeskl výstřel" a jiné věci mě vytrhávaly z četby.
Angličtina má pro toto skvělé slovo “pretentious”.
Druhá povídka už má jiný styl, jednodušší, ale taky je dost nudná. Jakási variance na obrácený příběh Draculy s motivy Psa baskervillského…v poslední čtvrtině ale najednou přejde autorka do jednoduchých, úsečných vět které málo vysvětlují. Asi jako kdyby se zapojila pošahaná postava z Malazu.
Třetí povídka je asi nejstravitelnější, ale zase se hemží pojmy, které si musí čtenář domýšlet, no a čtvrtá…ta už je úplně mimo. Tam se potkal Kruppe s Iscaralem Pustem a začali vymýšlet příběh.
Čtyři zcela lehce propojené povídky, s jakýmsi “asi jazykovým experimentováním”, s poměrně zajímavým ale nedostatečně představeným světem. Příběhově slabé a délka jednotlivých formátů neumožňuje dostatečnou hloubku postav/charakterů.
Za mě nejde ani tak o příběh, spíše jakési literární cvičení, kde forma zcela vítězí nad obsahem."
(Tímto pro mě ztrácí Magnesia jakoukoliv relevanci v rámci žánru Fantasy, i když vám to může být zcela jedno)
***Na ostřích čepelí-Miroslav ŽambochŽánrově by šlo řadit jako
Dobrodružné Western FantasyJestli to chápu dobře tak první vydání vyšlo roku 2001 pod Poutníkem a druhé vydání v roce 2009 pod Klubem Julesa Verna. (Je to ale trochu matoucí)
Mělo by se jednat o druhý díl v sérii Koniáš. Za mě jde ale číst zcela samostatně a i jako uzavřený celek na první dojem působí.
Musím říct že jsem byl velice mile překvapen. Od autora jsem četl pár let zpět jen něco o Baklym a dal si ho očividně do špatného šuplíčku. (Rambo brak, lepší než Kotleta, ale pořád osmdesátkový Rambo brak)
No, tak u Koniáše to tak není a rozsahem, propracovaností a příběhem snese srovnání s čímkoliv co vyšlo v žánru za posledních 20 let. Proč lidi radši Kotletu, když tu bylo na trhu dávno něco takového, mi hlava nebere. No nic.
Postavy- Koniáš, šermíř, žoldnéř, nehezký chlap. Vetšinu času sledujeme příběh z jeho pohledu. Vedlejší postavy také supr, hlavně Kowalski (velice zbožný farmářský synek, působící jako ochranka karavany) a ten sirotek na jehož jméno si teď nevzpomenu. (Stejně většina asi zná)
Worldbuilding- Takový ten "končící středověk až raný novověk". Politika, obchodní guildy, namísto zámořské plavby cesta prospektorů z různých sociálních bublin a různého přesvědčení za lepším životem a do toho zamíchaná mrzká šlechta a mnoho žoldnéřů a bojovníků z různých skupin.
Příběh – Hlavní hrdina je najat na ochranu karavany prospektorů a nic samozřejmě nemůže být jednoduché. Zrada střídá zradu, vysoká politika se míchá se zájmy obchodníků a do toho sledujeme několik rozdílných osudů. Od hlavního hrdiny, přes holku která uteče od práce z veřejného domu a nadaného sirotka z ulice, který potřebuje jen lehce popostrčit, až po Kowalského kterému se Koniáš vůbec, ale vůbec nezamlouvá.
Plusy –Chytře poskládaný příběh plný otázek. Střídající se dějové linky. Hlavní postavy jsou uvěřitelné a velmi dobře vyprofilované. Akce je napsaná skvěle. (Možná někdy moc detailně). Příběh má perfektně vyváženou tragiku/naději.
Minusy – Tempo knihy je někdy pomalé až rozvláčné, to tak ale nějak k Westernu patří.
Pokud byl autor takovou věc poskládat okolo roku 2000, tak kde je sakra čtvrtstoletí místní parádní Fantasy?! (Asi ji přejela retardovaná "akční česká škola")