Je me souviens.
Já mne/mi vz-pomínám (no dobře, idiomatičtější by asi bylo pamatuji).
Já – sebe – pode-jdu?!
(Vzpomínám si, jak jsem četl o francouzském románu o Zátopkovi, ale ten se jmenoval Je m'en vais, anglicky I'm Off; googlí LLM tvrdí, že české vydání je A já odcházím, ale kecá, víno dobře skutečnosti Jdu, nezaměňovat s Echenozovým dalším Běhat / Courir.)
Vzpomínám si, že je to národně/státní heslo Québecu.
Vzpomínám si, že jsem to prvně četl u Verna, tj. v románu na toto téma (tj. utrpení francouzských osadníků pod anglobritskou [nad]vládou) Bezejmenná rodina, ale kolik mi mohlo být, dvanáct, patnáct? Doma jsem jej rozhodně neměl, u prarodičů nejspíš taky ne (ale zcela vyloučit to nelze); takže knihovna, ale ve kterém z měst?
Vzpomínám si, jak někdy počátkem tisíciletí byla pobočka Levných knih na (severovýchodním) rohu Jungmannovy a Palackého; a já chodil ausgerechnet tam číst si mj. v Ouředníkově na tomto principu organizovaném Rok čtyřiadvacet (Volvox Globator 1995, nebo že by snad už Paseka 2002? bylo to 9 korun, nebo 19, nebo i 29? blbec jsem si to nekoupil, dnes méně pohodlně antikvárně kolem stovky).
A samozřejmě si vzpomínám, že (jak u Ou. přiznáno) Je me souviens (1977) je kniha Georgese Pereca založená záznamech vzpomínek; vzpomínám si, že jsem to musel číst v životopise od Bellose (taky už pár let na pravdě boží, dejmupámbuvěčnouslávu), který jsem si koupil U knihomola možná nedlouho před přelomem Y2K; ale každopádně vzpomínám si, jak jsem si opakovaně formuloval, že je to ten nejstrhujícnější, nejomračujícnější životopis, jaký jsem kdy (a ovšem i, když se s troškou úsilí zavzpomínám, detailně řešil, kolik by mohlo stát vydat ho česky, kdybych např. vyhrál ve sportce); ano, zamiloval jsem se tehdy do Pereca víc než snad kdy (později) krom jediného z živých lidí, a mála z mrtvých.
Vzpomínám si, jak se při občasných příležitostech z mlhy neuvěřitelně (milosrdně?) halící mou minulost, mé mládí, ostře vynořil ten či onen dílčí detail, a já jsem si říkal, že bych si měl založit blog jménem Je me souviens; akorát vždycky to bylo noc práce a odložil jsem to na příště.
Tak asi vyřešeno; tak asi děkuju.
Je me souviens.
Je me souviendrai.