LIMONADA:
Představení umělci vskutku nemají zábrany: těla vlastní i cizí, spoutaná i jehlami propíchaná, výjevy statické i extatické, podivnosti všeho druhu, taky celá plejáda vzpurně vztyčených camprlíků i rozcapených… těch, ehm, jak se tomu holčičímu říká, pak i nějaké ty koity, do toho tu papež v tangách, tam zas Hitler po podlaze se válí, a ani o krvi nedá se tvrdit, že by se jí tu jeden nedořezal. Vše dizajnově promyšleno, vyleštěno, nasvíceno. Jak rádo by to aspoň trochu šokovalo, leč už dávno není koho.
Autor těchto řádků má o pojmu dekadence představu jen přibližnou a budiž mu odpuštěno, pokud se v ní významněji plete. V mysli při tom slově zjevuje se mu postava okázalého rozervance s pohrdlivým úsměškem z výšky shlížejícího na vše spořádané a měšťácky úhledné, člověka cynického, provokatéra z podstaty, milovníka zvráceností a průzkumníka sebedestrukce. Dnešní vystavení umělci (alespoň tedy ti žijící z nich) do této představy už moc nezapadají. Nejsou to žádné přízraky z brlohů, ale většinou počestní multimilionáři. Po světě létají první třídou (pokud ne rovnou soukromým letadlem jako Damien Hirst), své výtvory prodávají v nejdražších aukčních síních, poskytují svá interview lajfstajlovým magazínům a jsou to prý dokonce většinou milí a společenští lidé. Čím by taky dnes asi tak ještě mohli šokovat? Všechno už tu bylo, všechno už jsme dávno viděli na internetu, v pornofilmu, v televizním zpravodajství nebo v poslanecké sněmovně. Lidská duše ani sexualita už dnes nemá tajemství a katolická církev (ze které je si tu také stříleno) dávno ztratila respekt a moc někoho trestat. Žijeme v lenivé době, která provokacím nepřeje. Ještě snad tak urazit proroka Mohameda a fotku poslat do Iránu, na to ale dnešní moderní dekadenti nemají koule. Jakou váhu asi může mít gesto dekadentního odporu, je-li zcela bez rizika? Žádnou.
http://pokus.blog.idnes.cz/c/159958/Napucovana-dekadence-v-Rudolfinu.html