Los denikos .)
6.1. 2010
Hasta la vista Dali a Kami – rozlučka v „Las Adellitas“
Slézáme se s přáteli v mexické restauraci, kde společně testujeme mexické speciality přímo od místních kuchtíků. Největšímu úspěchu se těší černá fazolová kaše připomínající nezdravý průjem. Papkáme, kecáme, chlastáme a za chvíli jsme téměř všichni nemálo na kaši ;-) . Kolem druhé ráno přichází kdosi s inteligentním nápadem pokračovat v Karlových lázních, kde paříme až do vyhození vyhazovači v brzkých ranních hodinách.
7.1.
A nechce se nám vstát…a nechce a nechce.. Měli by jsme sice pečlivě balit, ale místo toho se snažíme oba vyspat z opice, o což se Kamča pokouší marně téměř celý den. Na poslední chvíli, tzn. třicet min. před zavíračkou, letíme do české spořitelny vyzvednout naše platební karty, které ale stejně ještě nedorazili.. a to zítra ráno letíme do pryč, takže lehoučká nepříjemnost..no jo..to je ta naše předčasná mañana, mañana.. Na večer máme domluvenou typickou českou baštu – kachnička s příslušenstvím a to od Láďovy maminky. Kamče se sice žaludek kroutí stále všemi směry, ale nakonec jí, kromě hladu, i pocit povinnosti přemůže. Po výborné večeři se loučíme s Ládinovými rodiči, Kamča běží domů balit a Dali jede na sraz s naší kameramankou (vůbec né na poslední chvíli ;-)). Kolem dvanácté, kdy akorát přichází Dali, Kamča pomalu dobaluje a jde k Láďovi strávit posledních pár hodin před dvouměsíčním odloučením. Dali balil tak do tří do rána, pohoda.. ;-)
8.1.
Před osmou ranní společně vyrážíme směr Ruzyně a jen tak tak unikáme před sněhovou kalamitou, která útočí z východu. Přijíždíme na parkoviště, kde se po patnácti minutách platí za každou půl hodinu 100,-Kč, a tak se s loučením nepáráme a odbudeme ho během dvou rychlých minut. Zakuklíme a odbavíme zavazadla, vyzvedneme letenky a jdeme na to – letadlo ;-). Ve Frankfurtu přesedáme do pohodlnějšího letadla, kde jsme ale vzhledem k přeplněnosti odděleni o několik řad. Kamča se ale nedá a s úspěchem a s velkou radostí přemluví jednoho většího a zlehka zapáchajícího pána k přesunu… – chudák, téměř celý let – 12 hodin u něho řve malý mexický capart.
A jsme tu, v Mexikůůů!!! Na přivítanou si vystojíme menší frontičku cca o 500 lidech a kupujeme lístky na autobus do Pachucy. Během čekání na spoj zkoušíme místní specialitu – „tacos“. V autobuse se seznamujeme s prvním mexičanem, který nás zve do kavárny – místa svého pracovního působiště v Pachuce. Tam už na nás čekají Alex a Sol (naši ubytovatelé). Je tu nepříjemná zima a prší. Při příjezdu nás čekala rychlá prohlídka jejich baráku a našeho nového domova na dalších pár týdnů. .Poté šupito presto do hajan a rychle dospávat náš spánkový deficit.
9:1:
Na Daliho nějak silně působí časový posun a od rána nemůže spát.. Kamilce se až na nepřestávající zimotřas spí jako v bavlnce ;-) .Po ránu nás přivítali vydatnou snídaní, která se skládala z tortillas, vepřového masa, špeku, různých sals a limetky. Po sprše a zabydlení se v pokoji vyrážíme do města nakoupit vše nezbytné, jako mobily, transformátor a tak dále a tak dále…Venku je stále pěkně hnusně, poprchává a je tu celkem zima.. později se dozvídáme, že největší za uplynulých třecet let.. K obědu jsme opět zváni, tentokrát v nákupním středisku a to na „tortas“. Po poslechu klavírního virtuóza jedeme do večerní Pachucy na ochutnávky dalších místních typických dobrot, jako jsou všemožné sladkosti, oříšky a také podivnou kejdu z kukuřice, limetky, majonézy, sýru a chilli – ke Kamčině úžasu to ale bylo moc dobré.. Po cestě domů se stavujeme ve specializované prodejně piv, kde měli dokonce i PLZEŇ A DUFF! (Simpsonovic pívo..) :-D Večer společně popíjíme ona piva a další nápoje, včetně becherovky, která sklízí úspěch… ukazujeme na fotkách naši rodnou vísku Prahu, náš byteček, české mince, které si vzájemně vyměníme za jejich „quecaly“ a nejsou ušetřeni ani „virtuální“ prohlídky teď již celosvětově známého Crossu ;-)
10.1.
Daliho bio rytmus se stále né a né přehodit, a tak vstává asi o šest hodin dříve, než naši hostitelé, kteří mají o nedělích voraz. To bych zavedla v ČR taky!!! ;-) Mě vytáhlo o něco později sluníčko. Po snídaňoobědu („Tamales“) vyrážíme skouknout náš potencionální přepravní prostředek. Nejdříve si nevěřícně prohlížíme vskutku pravý vrak, který měl snad i prostřelené přední sklo, krom jiných nemalých defektů.. Ovšem již na druhý pokus jsme uspěli a zamlouváme si bílého Forda „TOPAZ“. Odsud nás naši hostitelé berou na vyhlídku, odkud si fotíme hory, které obrůstají chudinské čtvrti v Pachuce. Další zastávkou je bývalé důlní město XXXXXX , kde jsme pozváni na další specialitu PASTES, EMPARADAS a k pití XXXXXXXXX a punch. V mlze se vracíme k autu a cestou ještě domlouváme naše možné první natáčení v krámku, s neuvěřitelně levným stříbrem. Cestou domů se stavujeme na nákup, kde kupujeme desinfekční gely, které jsou k dispozici téměř všude kvůli prasečí chřipce, která tu dříve řádila. Dále si Dali kupuje obrovské přebarevné lízátko, které opravdu není jen tak k vidění. „Doma“ si promrzlá Kamča již po několikáté připravuje čaj z vody z kohoutku, co když spatřila Sol, šíleně se zhrozila a okamžitě zakročila: no, nooo, noooooo.. esa agua nooo, ta se tady v žádném případě nepije, je plná všelijakých baktérií a více, než nezdravá.. mnoo, to měla Kamča vědět dřív, než stihla zkontaminovat i Daliho vnitřnosti.. Hned na to jsme oba obdrželi pilulku s přednáškou. Tak snad se dožijeme zítřka.
11.1.
Dali se probouzí opět v ranních hodinách a zevluje u kompu, než se probudí i ostatní. K snídani dostáváme míchaná vajíčka s nakrájenými párky a salsou. Narychlo vyrážíme na Alexovu pracovní schůzku kousek za město, kde konzultuje instalaci elektrického vedení. My se mezitím prodíráme kaktusovým hájem, kde zkoumáme krom všudypřítomných kaktusů, všudypřítomná mraveniště. Další cesta směřuje k bance. Teprve kousek před vstupem do banky si uvědomujeme, že jsme jaksi pozapoměli čísla účtů, ze kterých potřebujeme vybrat peníze na auto, kteréžto si máme dnes vyzvednout. A tak se s ostudou vracíme domů pro karty a zase zpět do banky. Nikdo z úředníků neví, jak z našich českých účtů vybrat peníze a to ani v jedné ze dvou bank, ve kterých jsme si poctivě vystáli frontu. Jedinou šancí je bankomat, který nám však nedá více, než 5000 pesos (7000,-Kč). S nedostačující sumou jedeme odložit nákup auta na zítřek. Naši nejmilejší hostitelé na místě ale nakonec doplácí 14 000 pesos za nás a my vesele odjíždíme v naší nové káře.. jachůůů :-D .. Doma zjišťujeme pár závad, jakožto nefungující klakson, brzdná světla a nefunkční bezpečnostní pásy. Alex, coby elektrikář, opravuje světla s klaksonem, takže už zbývají jen ty pásy..což ovšem k místímu řidičskému umění a zvykostem typu: silnější vyhrává a jede, není zrovna zanedbatelným problémem..
12.1
Kamči oblíbená snídaně, opět „tamales“..bléé.. a šupem do města. Alex nás přiváží před muzeum místního umění, kde získáváme spoustu kontaktů pro naše natáčení „dokumentu“, fotíme vše, co se dá, kupujeme pár suvenýrů a příjemně diskutujeme s místním ředitelem i dalším personálem, mimo jiné o Praze, kterou tu mnozí znají. Po krátké procházce se scházíme s Alexem, který nás veze na místní haciendu, kde vyrábí výborné pívo. Pivovar je fajn, ale v porovnání s haciendou je o ničem. Krásně zrekonstruovaná budova ve stylu zámku s původní výbavou, nábytkem a veškerými detaily nám vyráží dech. Vše co se dá, fotíme. Největším překvapením je zjištění, že náš sympatický provádějící zná našeho dobrého kamaráda, spolumajitele mexické restaurace Las Adellitas, Patricia! ;-) Alex nám cestou domů ještě ukazuje kaktusy, ze kterých se vyrábí „Pulque“ (něco, jako burčák) a stavujeme se ve vyhlášené pekárně, která je hodně navštěvovaná také vosami..ve dveřích se jim opravdu nevyhnete.