Myslim, že má moje matka v něčem přece jenom pravdu. Asi bysme měli někdo z pokusnejch důvodů zkusit odjet do Číny nebo do Vietnamu a zkusit se tam ucházet se znalostí slov "prosím" a "dobrý den" o zaměstnání a o to, aby nás v něm upřednoštňovali z finančních důvodů před Číňanama a Vietnamcema a otestnout, jestli se k nám někdo bude chovat alespoň s předstíranou úctou a ptát se nás na to, kdy slavímě nějaký svátky. Myslim, že k momentu, kdy by sme si tam mohli pořídít děti, co by se učili místní jazyk, by ani nedošlo.
Matka řekla, že by radši všem Ukroškám a Vietnamkám posílala část svý vejplaty než aby jí tady jako prodavačku připravily o práci (když dělaj na černo a nemusej z nich platit daně) a dotahly sem ještě nějaký šlapky a překupníky drog.
Já se tvářim jako ohromnej antirasista, protože mě jako vysokoškolačku se třema světovejma jazykama a češtinou bez přízvuku zatim absolutně neohrožujou. Ale jak dopadnou moje děti, to teda nevim.