slavnosti KOKOXIAMACHU

Indiánský elektro brejk acid karneval

K tanci zahrají:

Dzony (Q59), Franta (SDT), Venca (KMT), Metak (KMT), Ystr (BDK) live

Poslední paprsek slunce líně klesl za horizont. Vítr si jemně pohrával s listy v korunách stromů a na nebi se probouzely první hvězdy. Ve vesnici vládla lehce uspěchaná, leč příjemná atmosféra. Děti v zápalu svých her radostně poskakovaly sem a tam, tu skupinka nosila dříví k velkému ohni, tu další rokovali. Někteří již u ohně seděli a oddávali se zaslouženému odpočinku.

Byla to neobvykle jasná noc. Noc starých příběhů. Až na crvkot hmyzu, šum lesa a řeky a praskot páleného dříví bylo ticho. Všichni - děti, staří, mladí, už sedíc v kruhu u ohně očekávali s napětím Vypravěče. Z jedné z přilehlých chatrčí vyšla vysoká avšak shrbená postava. Přicházela pomalu a jednou obešla celý kruh u ohně, než dosedla na svoje čestné místo. Byl to muž, měl dlouhé šedivé vlasy a obličej doslova posetý vráskami, které prozrazovaly již znáčná léta. Oči měl měkké a vlídné, nicméně pořád bystré. Chvilku tak tiše seděl, hřejíc své ruce nad plameny a koukaje na jejich veselý tanec. Zapálil si dýmku, odkašlal si a vzhlédl. Pár dětí po sobě začalo vzrušeně pomrkávat. Začal vyprávět:

„ Před dávnými časy, když byla tato země ještě mladá a po jejím hřbetě se proháněli první kmeny, sestoupili z nebes zvláštní lidé, byli nám velice podobni, nicméně zcela odlišní. Postupně došli až k místu, které všichni tak důvěrně známe a na chvíli se zde usadili. Na cosi čekajíc, se tak stalo, že potkali naše pradávné předky. Nejdříve si zachovávali odstup, nechtějíc je vystrašit, když pak ale zvědavost zvítězila nad strachem, začali k nim promlovat. Nemluvili řečí, kterou mluvíme my, pomocí úst, poslouchajíc ji ušima, promlouvali přímo k duchu. Učili je a oni to přijímali. A tak se naučili lépe rozumět matce zemi, zvěři a především sami sobě a sobě navzájem. Byly to krásné časy, vše ale jednou končí a tak jednoho večera přišlo na řadu loučení. A oni odešli. Nechali zde ale malé překvapení. Když luna devětkrát oběhla zem, narodilo se mladé panně děťátko. Tak přišel na svět první Kokoxiamach. “

Odmlčel se a popotáhl ze své dýmky. V tom jeden z mladých dychtivě promluvil: „Prosím, vyprávěj teď příběh o příchodu bílé tváře.“ Několik lidí na něj zamračeně pohlédlo. Vypraveč se právě nadechoval v odpověď, když v tu chvíli všichni zaslechli z dálky temné bubnování. Všichni po sobě začali zmateně pokoukávat a vstávali od ohně, hledíc směrem, odkud zvuk přicházel. Odpověď už nepřišla. Bubnování se postupně blížilo, až se ze stínů vynořilo asi 10 postav. V tu chvíli si oddechli. Byli to bratři a sestry z nejbližšího kmene. V očích jim však nehrála radost, nýbrž zármutek. Jeden z nich předstoupil a začal mluvit: „Přicházíme kvůli né příliš radostné zprávě, Šaman našich kménů brzy odejde a chce zvolit svého nástupce. Za tři dny proběhne v naší vesničce slavnostní rozloučení a jmenování, zváni jste všichni. “

Rozloučení s jedním z našich bratrů, který se rozhodl vydat na dlouhou a nebezpečnou pouť do jiných krajů.

Součástí party bude menší bojovka a grilování :)