Pro mexické Aztéky ztělesňovala žába v postavě jednoho z nejvýznamnějších božstev, Tlaltecuhltiho, Pána země~. Jeho otevřená tlama mohla pozřít i Slunce, protože podle aztéckých astronomických názorů vcházelo zapadající Slunce do země. Ve starém Egyptě měla podobu žáby bohyně Heketa, dárkyně a ochránkyně života. Žábu považovali Egypťané za symbol života a jeho vzniku. Za symbol plodnosti byla žába považována na mnoha místech světa zřejmě díky produkci velkého počtu vajíček a potomstva.
Mezi našimi slovanskými předky se žáby těšily velké úctě. Zatímco mužští prapředci rodu se často zjevovali v podobě hada ,pramatky lidských rodin na sebe po smrti braly obvykle podobu žab. Žába přinášela do domu štěstí a byla-li někým zabita ,věřilo se ,že se v jeho rodině přestanou rodit děti a dům stihne pohroma.
Evropský středověk si však z nápadného, hlasitého a neskrývaného aktu páření žab, odvodil chtíč, slizkou chlípnost a hříšnou neukojenost, na hony vzdálenou antickému symbolu žáby ve znaku bohyně lásky Afrodíty.