Bez servítků. Skandál LIBOR dal bankéřům punc zlodějů
Karel Toman 18:30 | 11.7.2012
Kapitalismus nefunguje, říkal transparent během londýnského zasedání G20 roku 2010. Skandál LIBOR ukazuje, že měl z podstatné části pravdu.
Londýn - Zdálo se to nemožné, ale čerstvě odhalený finanční skandál z dob finanční krize známý jako LIBOR předčil všechny předchozí. A to zřejmě o několik délek.
S každým dnem totiž dostává globální rozměry se znaky cynické manipulace tím základním, na čem banky stojí přes tisíc let - s důvěrou.
S předchozími krizemi a skandály má ale přece jen něco společné. Ukazuje totiž, že systém fungování bankovního kapitalismu je "od základu prohnilý," jak to formuloval prestižní časopis The Economist.
Komentáře proto mluví o nixonovském rozměru kauzy, kterou podle skandálu Watergate nazývají Libor-gate. Nebo o "tabákovém momentu," protože bankovní sektor nejspíš čekají hromadné žaloby od poškozených investorů. Podobně jako od nemocných kuřáků, kteří připravili tabákový průmysl roku 1998 o více než 200 miliard dolarů.
LIBOR řídí obchody za 8x10 a 14 nul (dolarů)
Skutečnost ale může být ještě horší. Sazba LIBOR je totiž dost možná nejdůležitější na světě, denně se jí řídí obchody s finančními produkty za 800 bilionů dolarů (nikoliv miliard, ale bilionů, tedy 8x10 se 14 nulami). Řídí se jí tak i úroky úvěrů, od studentské půjčky v USA po hypotéku v Japonsku.
Londýnská mezibankovní úvěrová sazba LIBOR je svého druhu anachronismus z dob, kdy si bankéři věřili navzájem a kdy také ostatní věřili jim. Banky si totiž tuto sazbu nastavují samy. Konkrétně 18 z těch největších uvede svůj vlastní odhad, za jaký úrok by si ve své kondici banka musela na trzích půjčovat. Oč horší její stav je, tím vyšší úrok. Čtyři nejvyšší a čtyři nejnižší hodnoty úroku se škrtnou a ze zbytku se spočítá průměr.
Jak ukázala kauza banky Barclays, podvod s touto sazbou byl dvojího druhu. Na ovlivňování sazby se jednak domlouvali jednotliví obchodníci z různých bank. Přibývá ale indicií, že ve velkém fixlovaly i celé banky, a to z celého světa.
A zatímco kamarádi dokázali pohnout sazbou nanejvýš o dva bazické body (0,02 procentního bodu), banky ji přinejmenším dva roky systematicky podsazovaly o 30 až 40 bazických bodů, tedy až o 0,4 procentního bodu.
Při gigantických objemech obchodů, které se touto sazbou řídí, to činí ohromné rozdíly mezi obchody a úvěry, které se odehrály, a těmi, které se měly odehrát ve skutečnosti. A to je potenciál pro obří žaloby, vedle kterých mohou ty tabákové vypadat jako trpaslíci.
Barclays byla v celém skandálu pouze tou první, kdo podhodnocování údajů uznal, proto je teď v centru skandálu. To se ale zřejmě změní.
Vyšetřovatelé na obou stranách Atlantiku už totiž zkoumají podobná podezření u těch největších bank světa, podle Economistu mezi nimi jsou Citigroup, Deutsche Bank, HSBC, JPMorgan Chase, RBS a UBS. Mnohé z nich pomáhal v krizi zachránit stát. Skutečný rozsah skandálu má tak zatím jen matné okraje.
Podezřelí jsou LIBOR, TIBOR i TED
Například švýcarští vyšetřovatelé se zabývají možnou manipulací s TIBOR, což je tokijská obdoba londýnské sazby LIBOR. Otazník visí i nad sazbou TED, která skrze rozdíl mezi sazbou LIBOR a americkými vládními dluhopisy slouží, nebo spíš sloužila, k hodnocení globálního bankovního rizika, a tedy nepřímo i k nastavení úroků hypoték.
Vyšetřování se tak podle The Telegraph mohou časem rozšířit na všechna tržní odvětví, která si své ceny stanovují sama. Mezi ně patří například některé trhy s ropou a zlatem. Roztáhne se zřejmě i v čase, protože podle některých signálů k podvodům dochází i dnes.
Nedlouho po propuknutí skandálu se také objevila podezření, že zasahuje do těch nejvyšších pater. Dnes už bývalý šéf Barclays Bob Diamond totiž tvrdí, že mu roku 2008 zástupce tamní centrální banky do telefonu naznačil, aby Barclays svou sazbu pro LIBOR snížila.
Britský konzervativní ministr financí George Osborne také nedávno obvinil tehdejší labouristickou vládu, že byla do věci "zjevně zapletena". Jak Bank of England, tak Labouristé to odmítají.
Bez ohledu na to se ale odhalilo slabé místo celého systému bankovního kapitalismu, kdy banky mají být hlídány státem, který je jejich dlužníkem. V době vrcholící krize měl totiž stát skutečně veškerý zájem, aby na sebe banky příliš neupozorňovaly vysokými sazbami značícími jejich pochroumané zdraví.
Pokud se má podobným podvodům předejít, musí se to nějak změnit. Rozsah nutných změn je ale zatím stejně nejasný jako skutečný rozsah skandálu.
Banky příliš velké, aby byly řízeny
LIBOR: Skandál století?
"Moderní mezinárodní bankéři tvoří třídu zlodějů, jakou svět dosud nespatřil. Anebo si ani neuměl představit… Ukazuje se, že za stavbou světového finančnictví leží zapáchající žumpa bezprecedentní korupce. Loupeživí baroni moderních dní drancují s ničivou nevázaností zcela nedotčeni právem nebo svědomím, a to v měřítku, které je skoro nemožné pochopit."
Zdroj: LIBOR: Zločin století, The Nation, 6. července 2012.
Autorem textu je Robert Sheer, profesor, kalifornské univerzity, slavný americký novinář přispěvatel The Nation nebo Huffington Post
Financial Times před časem upozornily, že od roku 1980 do roku 2005 vzrostly příjmy finančního sektoru o 800 %, zatímco u ostatních sektorů byl růst pouze 250 %. "Není to zázrak produktivity, jsou to nereálné zisky," shrnul to minulý týden editor listu John Plender.
Tuto bublinu pomohlo nafouknout zrušení Glass-Steagallova zákona oddělujícího od roku 1933 v USA investiční a komerční bankovnictví. Zákon, který měl zabránit opakování Velké krize, která měla za následek světovou válku, byl zrušen roku 1999.
Určitou formu jeho obnovení zavedla reforma Wall Street prosazená roku 2010 prezidentem Obamou, který už tehdy říkal, že by se mohla stát základem globální regulace. Zkrocení a rozbití svých bank se ale Londýn neustále brání i ze strany EU. Skandál LIBOR má ale svým rozsahem potenciál přepsat pravidla hry zásadním způsobem.
"Banky jsou příliš velké na to, aby byly řízeny," řekl editor Financial Times John Plender. "Ani představenstvo nemá často ponětí o tom, co se děje. Je potřeba rozbít banky. O Glass-Steagalovi se zatím příliš nemluví, ale mělo by," dodal.
V ulicích zatím klid, atmosféra ale houstne
Regulátory a banky také čeká výzva motivovat bankéře ne jen za maximalizaci zisku, ale taky za to, že udělají morálně správnou věc, což se často vzájemně vylučuje.
Atmosféra přitom houstne a servítky jdou stranou.
Americký Daily Ticker se například diví, že v Londýně kvůli skandálu ještě nikdo nevyšel do ulic, jinde připomínají, že po nedávných londýnských nepokojích šel na tři roky do vězení mladík za krádež láhve balené vody. Profesor newyorské univerzity Nouriel Roubini se dokonce televizi Bloomberg svěřil s obavou, že lidé skutečně vezmou právo do vlastních rukou.
"Snad jim dá lekci, pokud někteří lidé skončí ve vězení. Nebo někdo visící v ulicích."
...
Bez servítků. Skandál LIBOR dal bankéřům punc zlodějů - Aktuálně.cz
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/business-ve-svete/clanek.phtml?id=751237