New From: NESS (08.11.12 11:20:15) --- @, Reply
Ve Vesmiru me bavi state na tema "Krajně neúplný slovník divných věcí a podezřelých procesů", par kousku na pobaveni ;o)
Ekonomická reforma: způsob, jak zdůvodnit zdražování, a přitom neprovést žádné skutečné (tzv. strukturální) změny.
Zneužívání sociálních dávek: chybně nastavený systém sociální pomoci, jehož hlavní funkcí je odvrátit pozornost od ekonomického zneužívání celého státu v měřítku desítek miliard korun k sociálnímu zneužívání v měřítku desítek milionů korun.
Státní služba: to, co stát musí pro lidi dělat, aby jej nechtěli vyměnit za jiný stát. Stát je placen daňovými poplatníky, kteří na oplátku čekají protislužbu. Ta se v základních rysech týká bezpečnosti, relativní stability a vytváření podmínek pro růst. Ústřední je pojem bezpečnost. Ten se původně týkal hlavně ochrany před okolními státy i vlastními zločinci, ale tím, jak docházelo k centralizaci země a růstu měst, se čím dál víc jednalo o energetickou, potravinovou a zdravotní bezpečnost. V krizových letech bych čekal, že stát by se měl pokusit o nějakou novou smlouvu mezi státní mocí a lidem. V ní by mělo být řečeno: zajistíme vám bezpečnost, energii, potraviny a vodu a budeme dávat pozor, aby vás neodírali různí lichváři, počínaje některými úřady, bankami a konče mobilními operátory. Od vás pak čekáme rozumnou diskusi, něco jako poslušnost a spolupráci. Je až pozoruhodné, jak rychle se v posledních letech firmy i státy ve jménu zisku a efektivity zbavovaly státních služeb, jako jsou vodárny, a tím rušily pouto loajality mezi sebou a občany. Podle různých sociologických měření je v západní civilizaci míra loajality mezi pracovníkem a firmou i mezi občanem a státem nejnižší za posledních padesát let.
Dluhy: tradiční kontrarevoluční či kontraevoluční nástroj, jakým jsou lidé drženi v poslušnosti. Nepodceňujme tuto pět století politicky zneužívanou funkci dluhů. Kdo má dluhy či hypotéku, nebude se bouřit, aby neztratil práci, nepřišel o dům a možná i o rodinu.
Sociální setrvačnost: je mechanismus, který dětem umožňuje jít ve stopách svých rodičů. Vzdělaní lidé posílají děti na dobré univerzity, bohatí lidé nalézají pro své potomky dobře placená místa. Chudí lidé žijí začarováni v chudobě. Pokud zvítězí ekonomický model „česká pampa“ (v zemi existuje několik velkých firem, které jsou tahouny ekonomiky a potřebují jen malý počet místních inteligentních lidí), tak je spíš zapotřebí, aby lidé nebyli vzdělaní a měli dluhy. Pokud se udrží středoevropský ekonomický model velkého množství malých, flexibilních firem, tak je zapotřebí podchytit každý talent. Sociální setrvačnost je obzvášť dobře patrná u nejchudších lidí, jako jsou např. Romové.
Dluhová past: je ekonomický mechanismus, při kterém dluhy plodí další dluhy, protože je nutné si vypůjčovat peníze na splácení dluhů. Při postupném, systematickém zmenšování míry zadlužení (to znamená zadlužujeme stále, ale o něco méně než před rokem) se evropské státy z dluhové pasti „vyhrabou“ za 15–25 let a míra zadluženosti může dosáhnout až 200 % HDP. Problém dluhové pasti je trojí – (1) velikost dluhu, (2) zadlužení nejenom států, ale i domácností, a (3) synchronicita, protože dluhy mají prakticky všechny západní státy. Žádné jednoduché nebo bezbolestné řešení za této situace neexistuje.
Stát blahobytu: je stát, který si dlouhodobě žije nad své příjmové poměry, a proto se dostává do dluhové pasti. Stát blahobytu vzniká společným úsilím „zezdola i shora“. Zespodu: lidé jsou od přírody líní, chtějí se mít dobře a nekriticky hodnotí své možnosti („já na to mám“). Seshora: politické elity slibují voličům ekonomicky nerozumné podmínky a pak své sliby financují z veřejných peněz. Stát blahobytu má některé paradoxní rysy – např. veřejné zadlužování, tzv. deficitní politika, se dá doporučit na překonání krize a udržení zaměstnanosti, kdy stát investuje např. do rozvoje infrastruktury, ale nyní naprosto anomálně došlo k zadlužování v období ekonomického růstu. Jedním z hlavních sdělení tohoto slovníku je, že stát blahobytu končí. V tom lepším případě se bude jednat o pozvolný, zhruba dvacet let trvající proces oddlužování. V tom horším případě budeme konfrontováni s jedním či spíš více rychlými propady – kaskádou dílčích krizí. Druhým sdělením je, že za této situace státy neumějí pomoct ani samy sobě, natož svým lidem, a proto je nutné se k budoucnosti postavit odhodlaně sám za sebe a své bližní.
Zaibatsu (japonsky finanční klika): skupina bohatých firem, která kontroluje finanční a politické dění ve státě. Termín zhruba odpovídá korejskému slovu „chaebol“, tedy konglomerátu několika širokých rodin, které vlastní velké firmy a prosazují své obchodní zájmy. Například firma Hyundai je vůdčí silou v rozhovorech mezi Severní a Jižní Koreou.
Praní čistých peněz (volně dle V. Dvořákové): morální legalizace peněz získaných pochybným způsobem, které jsou využívány na charitu. Běžná situace v USA někdy ve 30. letech nebo u nás právě teď: usedlý bandita zestárne a začne něco dělat pro společnost. Působilo by nevhodně, kdyby třeba stipendium pro nadaného studenta práv pocházelo z organizovaného zločinu. Proto je nutné založit nějakou nenápadnou nadaci, která může distribuovat peníze zejména nevládním organizacím a charitám, aniž by byla přímo spojována s dárcem. Podporujme praní čistých peněz!
Česká pampa (velmi volně dle V. Dvořákové): proces, při kterém je podpora velkého množství malých, chytrých podniků přenesena na několik velkých firem, které nemají zájem na celkovém rozvoji země. Slovo pampa pochází z jazyka kečuánských Indiánů, v Argentině znamená travnatou pláň, kde se pase dobytek hlídaný gaučery, což jsou v podstatě kovbojové. Pampa pomohla vytvořit ekonomický model, při kterém jsou vysoká vládní místa obsazovaná majiteli velkostatků – haciend. Ti mají zájem na tom, aby se maso z jejich stád dostalo na pobřeží a odtud dál do světa. Zakládají tedy přístavy a podporují rozvoj železnic. Zbytek je nezajímá. Země neupadá, ale ani se nerozvíjí. Evropa kdysi získala náskok před ostatním světem díky modelu velkého množství malých podniků. Ty potřebují šikovné a vzdělané lidi, což vytváří tlak na kvalitní vzdělání a dobrou organizaci země. Klíčem je zde podpora mnoha menších podniků a tím i vznik široké střední třídy, která jako jediná platí relativně řádně daně. Vypadá to tak, že se právě v těchto letech ocitáme na okraji „české pampy“, kdy vláda, která potřebuje semilegální, velké zdroje peněz na volební kampaň, podporuje hlavně velké podniky. Zemi začínají ovládat majitelé haciend zvaní „hacendados“. Těm vyhovuje nevzdělaná pracovní síla, v jižní Americe zejména italští emigranti, které dokáží pomocí dluhů prakticky zotročit. Zbavit se hacendados trvá jedno až dvě staletí.
CyberSpace .cz | Discussion | U nás v Kocourkově, institucionalizované podpůrné struktuře odměňující insidery a vylučující všechny alternativy.
http://www.cyberspace.cz/dview.php?ident=6830&focus=6138115&1352374797