Mise "Mladý ucho v Bristolu" byla úspěšně zvládnuta. Zatim jsem v takovym rozpolozeni, ze si moc neuvedomuju, co jsem vlastne prave zazil. Ten moment, kdyz celej rozklepanej jdu za decky po Ulterior Motive, plnej klub vlastne vubec netusi, co od vas muze cekat, za zadama mi stojej moji idolove (total science, hydro, mako, war, fields,...). Pomalu taham nahoru savli a zacinaj se ozyvat prvni tony Compound od Edrushe a Opticala a najednou začne celej klub řvát, SPMC na majku hajpovat a do zad me strkaj vyse zmineni - to je proste nepopsatelny. Naprosto celej set jsem byl v hroznym tranzu, oci porad upreny na korekce a maximalne soustredenej na to, abych pokracoval v tak uzasny az rodinny atmosfere... Poustim posledni track. Chci, aby to bylo neco, co ma pro me velkou citovou hodnotu,abych se poradne rozloucil. Proto poustim Those Left Behind, vypojuji sluchatka, track jeste ani nedohral a lidi zacali tleskat. Kyo si bere mikrofon a zacne mi dekovat za to, co jsem predvedl a Hydro me dojatej objima. Nechci se moc rozepisovat o tom, co bylo pak (co se udalo v Bristolu, zustane v Bristolu :D ).
Fakt dekuju tem, kteri na me mysleli, celou cestu mi to hrozne pomahalo. Prý kolují zvěsti o tom, že bych se tam měl vrátit poměrně brzo a možná né sám...