Hloupí bílí muži
Michael Moore napsal knihu "Hloupí bílí muži" těsně před 11. zářím - a měl problémy s jejím vydáním. V jedenácti kapitolách vtipně popisuje život ve Spojených státech. Vyzývá OSN, aby svrhla Bushovu juntu, odsuzuje republikány a nešetří ani demokraty. Součástí knihy jsou i "Poznámky a prameny" - dvacet pět stránek. Zde je několik ukázek z této knihy:
Svobodná volba je věcí minulosti. Zbylo nám šest mediálních společností, šest aerolinií, dva a půl výrobce automobilů a jeden rozhlasový konglomerát. V životě už budete potřebovat jen obchodní dům Wall-Mart. Můžete si vybrat mezi dvěma politickými stranami, které mluví podobně, volí se podobně a podobně je financují přesně stejně bohatí dárci. Můžete se rozhodnout, že buď budete nosit oblečení v neurčitých pastelových barvách a držet jazyk za zuby, anebo si vezmete tričko kapely Marilyn Manson a necháte se vyhodit ze školy. Britney Spears nebo Christina Aguillera, filmy od Warner Brothers nebo United Paramount Network, Florida nebo Texas - všechno jedno, sakra, všechno z jednoho pytle, bez rozdílu, stejné...
Zákon stanoví, že lidé, kteří spáchají trestný čin, nesmějí na Floridě volit. Smutné na tom je (i když jsem přesvědčen, že floridská justice byla vždy stoprocentně spravedlivá), že kvůli tomu nesmí na Floridě volit jedenatřicet procent všech černochů, jelikož mají záznam v trestním rejstříku. A Harrisová a Bush věděli, že když z volebních seznamů vyškrtnou jména pachatelů trestných činů, tak z hlasování vyřadí tisíce černošských občanů. Floridští černoši jsou totiž převážnou většinou demokraté - a Al Gore taky 7. listopadu 2000 získal hlasy devadesáti z nich. To znamená devadesát procent těch, kteří volit směli. A při tomto, jak se zdá, masovém podvodu spáchaném státem Florida, Bush, Harrisová a spol. nejen ze seznamu vyškrtli tisíc černošských pachatelů trestních činů, ale také vyřadili tisíce černošských občanů, kteří nikdy v životě žádný trestný čin nespáchali - spolu s tisíci oprávněných voličů, kteří se pouze dopustili přestupku. Celý incident byl do nebe volající, ale americká média ho naprosto přehlédla. Teprve BBC se kauze věnovala do hloubky a odvysílala v nejsledovanějším čase zpravodajství několik patnáctiminutových šotů, v nichž odhalila ty nejničemnější podrobnosti a zodpovědnost za tenhle švindl přiřkla guvernérovi Jebu Bushovi. Byl to smutný den, kdy jsme museli hledět k zemi vzdálené osm tisíc kilometrů, abychom se dozvěděli pravdu o vlastních volbách. (Nakonec to otiskly i Los Angeles Times a Washington Post, ale čtenáři jim věnovali pramalou pozornost.)
Máme totiž čtyřicet čtyři miliony Američanů, kteří neumějí číst a psát lépe než na úrovni čtvrté třídy základní školy - jinými slovy, jsou funkčně negramotní. Jak jsem se tyhle statistické údaje dozvěděl? Inu, přečetl jsem si je. A teď jste si je přečetli vy. Takže jsme zahájili těch pouhých devadesát devět hodin ročně, které průměrný dospělý Američan stráví čtením - ve srovnání s čtrnácti sty šedesáti hodinami, které prokouká na televizi. Také jsem se dočetl, že jen jedenáct procent americké veřejnosti se namáhá doopravdy si přečíst noviny, tedy čte něco jiného než kreslené vtipy nebo reklamy na ojeté automobily. Když ale žijete v zemi, kde čtyřicet čtyři miliony lidí neumí číst - a skoro dvě stě milionů dalších číst umí, ale většinou nečte - tak, milý přátelé, žijeme v pěkně hrůzostrašném koutu zeměkoule. Národ, který nejen chrlí negramotné studenty, ale ještě k tomu sám zůstává nevzdělaný a hloupý, by neměl řídit svět - alespoň dokud většina obyvatel nedokáže na mapě najít Kosovo (nebo kteroukoliv jinou zemi, kterou bombarduje). Těžkou hlavu mi ale dělá, proč politikové jako senátoři Joe Lieberman z Connecticutu nebo Herbert Kohl z Wisconsinu chtějí proti MTV zakročit, když za hromadné selhání vzdělávání jsou zodpovědní oni. Navštivte kteroukoli státní školu a s největší pravděpodobností tam najdete přeplněné třídy, proteklé stropy a demoralizované učitele. A v každé čtvrté škole pak zjistíte, že se studenti "učí" z učebnic vydaných v osmdesátých letech - nebo ještě starších.
Proč tomu tak je? Protože přední politikové - a lidé, kteří je volili - se rozhodli, že je přednější sestrojit další bombardér než vzdělávat naše děti. Raději by svolávali schůze výborů o mravní zkaženosti televizního seriálu Jackass (Blbeček) místo o své vlastní mravní zkaženosti, následkem které zanedbávají naše školy a děti a udržují nám titul Nejpitomější země na světě.
Dalším důkazem, jak drahé jsou nám naše milé ratolesti, je množství státních a dokonce i školních knihoven, které byly zrušeny, anebo jim byla zkrácena otevírací doba. Ještě aby se nám mezi knížkami poflakovala banda dětí, ha! "Prezident" Bush zjevně souhlasí: hned ve svém prvním rozpočtu navrhl snížení federálních výdajů na knihovny o třicet devět milionů dolarů na sto šedesát osm milionů - tedy škrt o skoro devatenáct procent. Jen o týden dříve jeho žena, bývalá knihovnice Laura Bushová, odstartovala celonárodní kampaň za americké knihovny, které nazvala "komunálními pokladnicemi informací, jež jsou k dispozici každému bez rozdílu". Prezidentova matka Barbora Bushová stojí v čele Nadace za gramotnou rodinu. Inu, není nad to, když člověka k dobročinným akcím motivují vlastní zkušenosti s negramotností v rodině!
Hlasatelé v televizi zrovna probírali, jak debata dopadla. Adams a jeho žena Lorine si zrovna říkali, že by volili Gorea, když tu někdo zaklepal. Paní Adamsová vyšla z pokoje, přistoupila ke dveřím a zeptala se, kdo je. Dva muži trvali na tom, že má otevřít a pustit je dovnitř. Zeptala se znovu, kdo jsou, ale odmítli se identifikovat. A tak je ona odmítla pustit dovnitř. V tom okamžiku dveře vyrazili dva neidentifikovaní policisté z protidrogocého oddělení policie v Lebanonu, vrhli se na paní Adamsovou a nasadili jí pouta. Sedm dalších vtrhlo do domu. Dva zahnuli s odjištěnými pistolemi za roh do zadního pokoje, kde vpálili několik kulek do Johna Adamse. Ten byl o tři hodiny později v lékařském středisku Vanderbiltovy univerzity prohlášen za mrtvého. Razie u Adamsů byla nařízena poté, co jeden informátor koupil drogy na Joseph Street číslo 1120. Lebanonská protidrogová jednotka, která byla stejně jako tisíce dalších v celé zemi součástí "války proti drogám" Clintonovy vlády, si nechala u místního soudce vystavit zatykač na všechny obyvatele domu. Jediný háček byl v tom, že Adamsovi bydleli na Joseph Street číslo 70. Protidrogová jednotka si spletla dům.
Počátkem devadesátých let bylo ve věznicích ve Spojených státech asi milion osob. Koncem Clintonových/Goreových let tento počet stoupl na DVA MILIONY. Objem tohoto zvýšení byl výsledkem nových zákonů, které vstoupily v platnosti proti uživatelům drog, nikoli překupníkům. Osmdesát procent lidí jde kvůli drogám do vězení proto, že je přechovávali, a ne že s nimi obchodovali. A tresty za crack jsou třikrát vyšší než za kokain.
Není příliš těžké přijít na to, proč se na drogu preferovanou bělošskou komunitou pohlíží s mnohem větší shovívavostí než na drogu, kterou si může dovolit černošská a hispánská komunita. Osm let se intenzivně uplatňovala agresivní strategie pozavírat co nejvíc příslušníků menšin. Místo abychom vyhověli jejich požadavkům a zlepšili jim podmínky, řešili jsme problém tím, že jsme je posílali za mříže.
Škoda, že příspěvek na Bushovu kampaň zapoměl poslat Anthony Lemar Taylor. To byl další notorický hříšník - drobný zlodějíček, který se v roce 1999 rozhodl předstírat, že je superhvězda golfu Tiger Woods. Třebaže se Taylor Woodsovi ani trochu nepodobal (i když oni teda všichni vypadají stejně, že jo), podařilo se mu na padělaný řidičský průkaz a kreditní karty na jméno Tiger Woods zakoupit televizor s uhlopříčkou sto sedmdesát osm centimetrů, pár reproduktorů a ojetý luxusní automobil. Potom někomu konečně došlo, že to není Tiger Woods, a Taylor byl zatčen a odsouzen za krádež a křivopřísežnictví. A rozsudek? DVĚ STĚ LET, TEDY DOŽIVOTÍ! Ano, přečetli jste to správně. Dostal doživotí podle kalifornského zákona "třikrát a dost", podle kterého vás po spáchání třetího trestného činu odsoudí na doživotí. Dodnes však nikdo na doživotí neodsoudil žádného představitele firmy, kterou přistihli, jak potřetí znečišťuje řeku nebo odírá zákazníky. V Americe si toto speciální zacházení vyhrazujeme jen pro chudé nebo Afroameričany anebo ty, kdo nepřispějí některé naší milé politické straně.
Moje sestra Anne dělala veřejného obhájce v Kalifornii. Trvala na tom, že bude své klienty hájit a že jim proces před porotou obstará, když ho budou chtít. Měla však kvůli tomu neuvěřitelné problémy s ostatními veřejnými obhájci v úřadě. V roce 1998 umožnil úřad veřejného obhájce soud před porotou pouze jednomu mandantovi obviněnému z trestného činu z téměř devíti set obviněných. To samozřejmě neznamená, že každý z těch osmi set devadesáti devíti obviněných byl vinen. Pouze jej přinutili k prohlášení, a tak mnozí z nich skončili ve vězení; možná i za trestné činy, které nespáchali. Ale nikdy se to nedozvíme, protože jim odňali právo na proces, v němž rozhoduje porota lidí, jako jsou oni sami, jak stanoví Šestý dodatek.
Podepsal zákon, kterým se federální prostředky mají rozdělovat dobročinným organizacím "na náboženském základě". Podepsal zákon, který zakazuje manželství mezi homosexuály, a dal do křesťanských rozhlasových stanic reklamu, vychvalující jeho odpor proti všem formám zákonných svazků mezi jedinci stejného pohlaví. Během krátké doby dokázal ze sítě sociální podpory vyřadit deset milionů lidí - deset z celkového počtu čtrnácti milionů adresátů.
Navzdory výzvám republikánských guvernérů jako George Ryana z Illinois k podpoře moratoria hrdelního trestu odmítl všechny snahy o zmírnění tempa poprav, a to dokonce i potom, co se ukázalo, že na výkon trestu smrti čekají desítky nevinných lidí. V Americe je dnes víc lidí bez zdravotního pojištění než v okamžiku, kdy nastoupil do úřadu. Podepsal směrnici zakazující jakoukoli formu lékařské pomoci lidem, kteří ve Spojených státech pobývají nelegálně. Podporuje zákaz interrupce v pokročilejším stadiu těhotenství a slíbil, že podepíše první protipotratový zákon, který mu přijde na stůl a který potrat dovolí pouze v případě, že bude ohrožen život ženy. V největší privatizační akci v amerických dějinách schválil prodej jednoho z kalifornských ropných polí a na Aljašce otevřel Národní ropnou rezervaci (což nedokázal ani Reagan). Ano, po zvážení všech jeho činů musíte přece souhlasit, že Bill Clinton byl jedním z nejlepších republikánských prezidentů, které jsme kdy měli.
A tak jsem sepsal "Modlitbu za to, aby Bůh seslal na boháče co nejvíc ran osudu." Z historie se koneckonců dovídáme, že Bůh rád občas sešle nějakou tu staromódní ránu osudu - a kdo by byl lepším terčem než hloupí bílí muži, kteří nás do téhle šlamastiky dostali?