❄❄❄❄❄
V neproniknutelné tmě, tu a tam ozářené vzdáleným pobliknutím oranžového světla, se začaly pozvolna rýsovat obrysy okolí. Jen sotva znatelně šlo spatřit dvě postavy kráčející vytrvale krajinou, bez hlesu, bez otočení hlavy...
... "Tak uvidíme jak dneska, jestli opět budeme čekat co dál..." prohodila jedna z postav stojící u pohasínajícího ohně. Okolní světlo dostávalo tu a tam modrý odlesk, les se s občasným zabrebentěním nebo písknutím probouzel.
"Dneska je to nějaký tuhý..." zamumlal kníratý sympaťák a bezděky prohrábnul led na okraji stanového plátna jedné z jurt. Podíval se na okolní postavy, zvedl se, ale záhy se rozpomněl, že mu následky nedávné výpravy neumožní vztyčit se bez pomoci. Natáhl se pro dvě hole a vstal. Udělal nazdařbůh pár kroků po tábořišti, pátravě se zadíval na okraj lesa, náhle se otočil a již mnohem radostněji zvolal: "No tak jsme se přece dočkali, milánkové! Předvoj je zpátky."
...
"Cesta je daleká, ale místo má dobrou energii. Snad se nám podaří vyjít zadobře s místními stařešiny, jinak je vše připraveno na cestu." Brýlatý muž domluvil, usmál se a potom levou rukou odtrhl přečnívající zbytek papírku od právě ubalené cigarety. Odtržený kousek hbitě zapálil zapalovačem a vyhodil do vzduchu tak, že se změnil v pomalu padající ohnivou kuličku, která za pár vteřin pohasla.
"My vyrazíme napřed a budeme vás ostatní čekat v rozestavěném táboře." řekl rozhodně vousatý muž s dready. "Těšíme se na setkání. Bude-li tuhý mráz, nezapomeňte na muly naložit i brusle," poznamenal s šibalským úsměvem.
❄❄❄❄❄