AKISAN: možná jsem ti to minule nenapsal dost jasně, že poslední půl dekádu se plácá v natrenclých (to by nebylo to nejhorší) generických perkusivních píčovinách a jeho poslední album zní jak koncert pro tři zvuky a trumpetu. nebo by se to dalo chápat i tak, že je to spíš pro pamětníky a zasírat si uši jeho posledníma počinama nejednoho z nás doslova bolí. tak či onak, tohle už nemá úroveň a u mě putuje někam mezi umělce typu Gregor Tresher a Oliver Koletzki. strašná jen ta představa
a radši toho nechme, nebo nás Nela vymyškuje :)