Dnešní advojka mě upozornila zajímavou knížku s trochu neobratným (diplomkovým) názvem -
Muharramské rituální performance a koncept mučednictví v Íránu. O co je název nudný, o to víc je téma, kterým se kniha zabývá, zajímavější. Měsíc muharram totiž každý rok přináší jeden z typických projevů šítské identity - svátek ašurá, který s předcházejícím dnem zvaným tasua připomíná bitvu u Karbalá, ve které zahynul imám Hussein s bratry Abbásem, Abolfazlem a dalšími věrnými. To znamenalo faktický vznik ší'i a rozštěpení islámu do dvou hlavních proudů, které přežili do dnes. Především to ale zformovalo koncept šítského mučednictví, který je především v kultuře dvanácterníků tak pečlivě udržován - oslava mučednictví věčně pronásledovaných menšinových šítů a chiliastická víra v imáma, který nezemřel ale zůstal skryt, aby se v nespecifikovanou dobu vrátil a s ním na zem přišla vůle boží.
YouTube - Helali & Sibsorkhi (1385/2005) 2 Ramadhan
http://www.youtube.com/watch?v=-TGGOeeD2ko
Knížku jsem nečetl a podrobné pozadí rituálů neznám, ale zážitek je to fascinující. Před lety, když jsem v Iránu byl, jsem měl to štěstí tasuu a ašuru zažít a patří to rozhodně k takovým vzpomínkám, které člověk nezapomene. Země zahalená do černé, plná černých praporů, malovaných portrétů mučedníků a monotóního smutného zpěvu bez hudby. Tisíce lidí v ulicích, drobné skupinky flagelantů, kteří se do krve bičují řetězy po zádech, až po "obyčejné" šíty, kteří se ritualizovaně plácají přes prsa nebo fackují přes tvář. Všude se rozdává jídlo a džus ředěný vodou (aby ten den netrpěl nikdo žízní, tak jako ti v poušti před více než tisíci lety) a atmosféra, která se na jednu stranu svou exhaltovaností dá krájet, na druhou stranu byť zfanatizovaná, rozhodně ne nepřátelská.
YouTube - Hossien Sibsorkhi-Nade Ali Irani
http://www.youtube.com/watch?v=0vFLgC0mTHM
Rituály vás vtáhnou do sebe - když slyšíte tisíce rokou jak se plácají do ritmu a do toho islamistický ragamuffin, věřím, že si to podmaní každého. Já třeba v noci nakonec ze zvědavosti skončil u hrobu Sajida Mir Ahmada, bratra imáma Rézy, v Širázu a tvrdíc, že jsem bosenský muslim, jsem se s ostatními v mešitě bouchal do hrudi, něco si mumlal pod vousy, hladil a líbal zlatou klec a odcházel jako krab pozpátku, tak abych se neotočil zády. Člověk pri té příležitosti také pozná i regionální rozdíly - jinak se bouchá přes hruď kurd, jinak peršan, jinak azer... Extra zajímavá je i hudební subkultura, které tyhle mučednické rituály obklopuje - žánr má i své vlastní stars - lidi jako jsou Helali, Sibsorchi a další zná v Iránu každý!