Neodpustím si to a dám to i sem - zvláštním způsobem mi to připomíná nějaký příběh z legendárního Soudce Ti :)
O dialektice v práci holiče
Časopis Koang-mig ž-pao otiskl 8. července stať, kterou, jak uvádí tento list, napsal holičský mistr Li-De-sjun pod názvem "Pohovoříme o dialektice v práci holiče". (...)
Dříve jsem se staral jenom o to, jak co nejlépe obsloužit zákazníka, a nechápal jsem, že stříhání vlasů také slouží politice. Po prostudování vůdčích pokynů předsedy Mao, že "chybí-li správné politické názory, je to, jako když člověku chybí duše", ověřoval jsem si to mnohokráte na své práci, a teprve pak jsme zjistil, že tento pokyn předsedy Mao je pravdou platnou pro celý vesmír. Při vykonávání libovolné práce, kdekoli, při všech zaměstnáních je v prvé řadě nutno přemýšlet o třídách a třídním boji, o revoluci. Jenom tehdy bude vše jasné, objeví se nadšení, objeví se více cest k rozřešení problémů a práce půjde ještě lépe. V opačném případě do práce nevložíš duši, nebude cíle, je možno sklouznout na kapitalistickou cestu. Hlavně proto jsem si pomyslil, že na zákazníky, přijíždějící do našeho holičství odevšad a po ostříhání se rozjíždějící na různá místa, může mít každé slovo a každý čin našich řemeslníků jistý vliv. (...) Stále více jsem si uvědomoval, že stříhání vlasů v podstatě znamená dělat revoluci celým srdcem, všemi myšlenkami sloužit vlasti.
Myslím si, že ke stříhání vlasů přistupují různí lidé s různými požadavky. Jak stříhat, na jaký účes — to odráží třídní uvědomění lidí. Buržoazie usiluje o amorální požitky, ale náš proletariát má potřebu zdravé krásy, tj. čistoty, prostoty, skromnosti a praktičnosti. My, socialističtí holiči musíme rozvíjet proletářskou ideologii a přetínat buržoazní ideologii. (...)
V našem holičství pracuje jeden mladý řemeslník. Poněvadž se po určitou dobu přidržoval chybných názorů: "Kolik dostávám, tolik dělám," stříhal také nedbale a špatně obsluhoval zákazníky. Dvakrát pořezal tvář zákazníkovi, který potom zapsal do knihy stížností. "Dvakrát jsem byl zde a dvakrát mě holič pořezal břitvou tvář! To není otázka umění, ale ideologická. Žádám stranickou organizaci, aby zesílila jeho politickou výchovu."
Když jsem si přečetl tuto stížnost, proanalyzoval jsem společně se soudruhy příčiny ideologického zaostávání tohoto holiče a přišel k závěru, že naslouchal radám špatných lidí a upadl do vlivu buržoazní ideologie. (...)
Jakmile jsem mu to řekl, zaplakal. Celý den neutrousil ani slova a nakonec řekl: "Vaše slova mi hluboko zapadla do srdce. Přemýšlel jsem o vašich slovech, pozoroval jsem, jak pracuji, a začalo mi být hanba před stranou a soudruhy. Copak je možno pracovat jenom pro peníze, vždyť kdyby nebylo strany, jak bych se dostal k takovému řemeslu?" S rozhodností se snažil překonat nedostatky a dobře pracovat. Po tomto případu se tento holič stal všeobecně oblíbeným a často byl zákazníky chválen.
Dějiny a současnost č. 9/1966, s. 44—45