BAILAMARCIA: O čem nás to přesvědčuješ? Že jsi skrytá veverka? Že si potají přiděláš huňatý ocas, skáčeš z židle na židli a říkáš si „Ocásek“?

GAUNER: Pořád mám stejné touhy, stejné pocity, stejné emoce, ale nemůžu se ničeho dotknout. Už nikdy si nebudu moct přejet růží po tváři, pochovat rozesmáté dítě nebo se pomilovat se ženou.

BAILAMARCIA: a co je ještě nového?

GAUNER: Těžko říct, monitory nefungují.

GAUNER: Budu teď vzadu, korelovat... tam vzadu.

BAILAMARCIA: Máte pravdu, pane. Jako obvykle. Udělal jsem elementární chybu. Jako obvykle.

GAUNER: Ty musíš obětovat svůj život. Na tvém místě bych se zachoval stejně...

BAILAMARCIA: Jde o to ho zabít! A jestli mám obětovat svůj život takovym trapnym způsobem, tak je to jedině dobře!

GAUNER: Ale já nejsem pomstychtivý člověk, takže nemíním žádat trest smrti.

FRK_R23: Ano, ale Rimmerova direktiva 271 říká stejně jasně: „Ani náhodou, ty zmetku plechovej!“

GAUNER: Poslyš, když nám to vyjde, začne oběma nová vesmírná etapa. Budeme nezávislí! Musíme se ale držet předpisů.

FRK_R23: Dlabu na tebe, ty hadronová kebule!

GAUNER: Máš pravdu, máš pravdu. Můžeš jít vepředu i vzadu a já uprostřed?

FRK_R23: To je dobře, protože by ti mohli pomoci s interpunkcí.

GAUNER: Já teda nechápu, proč si dal tu práci a udělal tečku svou vlastní ledvinou.

Usnul nám, spíí, očička má zamáčknuté.

GAUNER: Podle mě to postupně ztratilo šmrnc. To o těch kačátkách se mi fakt líbilo, ale pak to bylo černobílý a já usnul.

MINERWA: A to se stává všem ženám? Všechny začnou být divné a mrzuté? Přitom ve filmech ani v televizi to neuvidíte.

GAUNER: Přesně tak. Bylo by v tom asi tolik překvapení jako v seriálu Nečekané příběhy.