HNILOB: Hele, v životě přijdou chvíle, kdy si přeješ bejt někdo jinej, tohle se mi stalo ještě před tou nehodou, Kochanská mi dala kopačky a já byl fakt na dně. Šel jsem do botanický zahrady a uviděl veverku, jak skáče z větve na větev a sbírá oříšky, a pak se podívala na mě a já si říkal: „Ty šťastnej tvorečku, máš rád svou práci, seš vlastním pánem, nemáš milostný problémy a nikdy ti nebude tak blbě jako mně!“ a v tu chvíli, na zlomek vteřiny, bych dal cokoliv, cokoliv, abych si to s ní vyměnil.