MINERWA: Rimmere, uklidni se, vim co delam. Nejsem liznatej.

HNILOB: Dneska se paří. Faktor pařby je pět. Ou jé!

MINERWA: Pařba a flink chtěj celýho člověka.

HNILOB: Řekla bych, že nám to uniklo, pane.

MINERWA: Ale né, to máme zase den, že ano?

HNILOB: Byli jsme přátelé! Kamarádi!

GAUNER: Nedělejte scény, pane.

MINERWA: a taky nikdo si to nezaslouží víc!

No panečku! Já jsem obyčejná čtyřtisícovka.

HNILOB: Omluvte mne pane, už půjdu. Toto je zcela očividně velmi soukromá rodinná záležitost. Neznám už žádnou rybu, kterou bych Vám vmetl do tváře, tak půjdu tryskem pryč.

FRK_R23: Dej na má slova. „Čas všechny rány zhojí.“ Pokud se nezanítěj, v tom případě je lepší mastička.

HNILOB: Promiňte, ale mám sklon trochu blábolit, když jsem nervózní.

FRK_R23: A nechceš mi jich pár vrazit? Trochu mě vyzkoušet?

HNILOB: Nechť vás provází moudrost a v moudrosti dojdete pokoje.

FRK_R23: Jeden chlápek mi říkal, že za dobrý chování, tě daj do luxusního bloku D. Tam je to lážový. Tam sprchujou i krysy. Kartáčujou jim ocásky.

HNILOB: Máš pravdu, Kryťáku. Trochu kaviáru. Šampus a džus.
Musíme pryč z týhle pekelný díry.

FRK_R23: Šampaňské, prosím! Jestli tohle není důvod k oslavě, tak pak už tedy nic!

HNILOB: Nejspíš máš pravdu, Listere. Musím se dát zase dohromady.

KACHENNA: No, já se považuju za definitivní verzi. Časem a evolucí vytvarován k dokonalosti.

HNILOB: Jé, to jsem rád, že Vás vidím. Vy musíte být Velký Úchyl, že? Abyste byl v obraze, došlo k obrovskému úřednímu omylu. Z nějakého důvodu si mě Váš personál spletl s pannou.